Skřivánci na niti

Krásný film s geniální pointou a množstvím neuvěřitelně silných míst. Po mém soudu o dost lepší než Ostře sledované vlaky... Velezajímavý je zde vztah k literární předloze. Knížka „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“ totiž není knihou obsahující ve filmu zobrazený příběh, spíše zásobárna motivů, které se ve filmu objeví. Knihu totiž tvoří sedm povídek, nebo spíše jakýchsi „výjevů“, které obsahují jen určité fragmenty souvislého děje, mají porušenou chronologii (v podstatě stylem subjektivního líčení ve formě jakých si imaginárních vzpomínek) a jsou plné básnivých drobnopisných obrazů. Jednotlivé povídky spolu do jisté míry souvisí, ale spíše jen volně. Nejde zde ani tak o jednotlivé postavy, jako spíše o postižení divné a blbé doby po únoru 1948, kdy bylo „i nemožný možný“. V líčení těchto věcí je kniha značně nemilosrdná, krutá, naturalistická, skoro zálibně se vyžívající v líčení různých „zvráceností“. Vůbec, přitom není vtipná, spíše nesmírně znepokojující... Vztah k filmu je tedy spíše volný a kniha zde není klasickou předlohou, spíše silnou inspirací. Je přitom dobře znát, že scénář s Menzelem psal sám Bohumil Hrabal. Menzel je sice dobrý režisér, ale jak dokazuje film „Obsluhoval jsem anglického krále“ poměrně mizerný scénárista. Navíc je třeba litovat, že se v některých případech režisér víc nedržel předlohy. Například postava strážného, kradoucího z dětské postýlky barvotiskový obrázek anděla strážce, je v knize vylíčena podstatně lépe. Zatímco ve filmu je vylíčen jako člověk, který dění kolem sebe pouze trpně snáší, pak v knize je takřka tragickým hrdinou, který aktivně soucítí s těmi, jež má hlídat... Jestliže knížka jde na krev naprosto programově, pak film jen tak občas zavadí o nějaké to rezavé železo a ještě navíc ho jako molitanem obalí humorem, aby se diváci nezranili příliš... To už je ale ten úděl zfilmované literatury, že to nejpodstatnější se do filmu prakticky nedá dostat... Samotné filmové zpracování je výborné, se slnou atmosférou, skvělou hudbou a kamerou, obstojnými hereckými výkony... Zamrzí především špatně padnoucí postsynchrony a občasná anachroničnost zobrazených reálií. Obojí jde ovšem na vrub především velmi krátké době natáčení a zpracování filmu. Že se to podařilo stihnou je ovšem nepochybně skvělá věc! Škoda, že se film v tom roce 1969 už nedostal do distribuce... Celkový dojem: 90% (23.09.2006)

A to jsou naši pracovníci.... Bývalý prokurátor, co tvrdil, že obhajoba není součást obžaloby... měl štěstí, že nesoudil sám "soudruh" prokurátor... a po pár vteřinách je jasno o co jde.... Nesmírně smutný pohled zpět, byť s humorným nádechem... Herecký a přesvědčivý koncert všech herců a Z.Svěrák, jako člen ÚRA byl geniální... Už ne-e (20.04.2005)

Narozdíl třeba od Ucha jsou Skřivánci na niti pojati jako komedie, tzn. s nadhledem a s nádechem tragikomiky. Možná jsem se nebavil tolik jako u jiných snímků z Menzelovy tvorby, ale každopádně se tu několik opravdu dobrých scén k zasmání našlo(svatba v zastoupení, mytí mladé dívčiny z "povinnosti", atd.). Pro zamyšlení zde bylo i pro trochu filozofie (produkované obvzláště Vlastimilem Brodským v roli profesora). Jako většinu Menzelových filmů, tak asi i Skřivánky plně docením až po více zhlédnutích (anebo věkem), ale prozatím je hodnotím 4*. "Tak jsem se oženil maminko.-To je dobře. Kde máš nevěstu?-V kriminále." (27.07.2009)

Myslím, že celý film získává až s odstupem času lehce černohumorný nádech, protože pochybuji, že bylo v osmašedesátém někomu do smíchu. Největší přínos Skřivánků vidím v pozici výpovědi a kritiky zrůdnosti komunistického režimu. Věřím, že atmosféra doby byla vystižena do puntíku přesně(i když ji znám jen z vyprávění) a oceňuji Menzelovu odvahu za takhle otevřené zfilmování v době, kdy se zavíralo i za menší prohřešky. "Imperialisti mi vám zalijeme vaše válečný chřtány naší mírovou ocelí ". (29.07.2011)