Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (viac)Obsahy(1)
Skřivánky na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky". Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (394)
Prostě klasika Václava Neckáře. Dávám plná počet hodnocení. ()
V pražských kinech se promítal od 4.1.1990 (Blaník) ()
Zahodil jsem 45 minut života. Dál to nešlo. ()
Děj opravdu kopíruje události padesátých let. Tak to prostě chodilo. Rezisér Menzel trefně popsal situaci daného času a herci svoje role zahráli úžasně a naprosto objektivně. Prostě dávám plný počet bodů. ()
Atmosféra tomuto počinu rozhodně nechybí. Naplno vás zasáhne osud mnoha lidí. Co se provedení týče, je film ale nedomyšlený, možná také tím, že byl natočen za 2 měsíce. Každopádně všechna čest, že v té době něco takového Jiří Menzel natočil zrovna po 68 roce. Bohužel v té době to lidé stejnak neviděli, takže to asi nesplnilo účel. Jinak na mne sálá z filmu doba kterou jsem nezažil a herecké výkony (přirozenost), které dnešní rádoby herci nedokážou už podat. ()
"Morálka mizí, ale co je důležitější, mizí tady člověk. A ne ten abstraktní, konkrétní lidi se nám ztrácí. Mlíkař zmizel, protože řekl pravdu." Asi jedinej film, ve kterým byl genius Hrušinský zastíněn jak herecky, tak charismatem. Konkrétně Vlastimilem Brodským. ()
Ďalší top film od Menzela. Pre mňa ešte lepšie ako Ostro sledované vlaky. Top film. 100% ()
Mladí diváci tohle nemohou strávit. Rozhodně ne film pro všechny. Je potřeba se nechat inspirovat dusivou atmosférou všeho kolem a tím, že takhle nějak se režim k inteligenci choval. Hrabal to opět napsal velice poeticky (vč. vyobrazení lásky), Menzel to mistrovsky zfilmoval a lidi, kteří komunismus zažili, si v tom najdou to svoje. Když už se rozhodnete na to dívat, berte to s nadhledem ;) ()
pravdivé ale přitom citlivé a místy humorné vykreslení doby,kdy si docela dost lidí postesklo,že za protektorátu ALESPON byla elektrika a uhlí-to mám od více starých lidí dosvědčeno-ovšem největší hold skládám panu Hrušínskému,tomu ti funkcionalisti šli jedna báseň,byl to PAN herec a patří do pětice našich nelepších herců všech dob...četla jsem,že film točili jen dva měsíce...to tak obvinuje,že se divím,že to vůbec zvládli dotáhnout filmaři do konce..nejkrásnější dialog s maminkou: tak jsem se oženil maminko....To je dobře...A kde máš nevěstu?..V kriminále...To je dobře... :D ()
To je dobrej film. Moc se povedl. Všem bych ho doporučil shléednout, už jen proto, s jakou vervou ukazuje odpornost něčeho tak nelidského, jako je komunistický režim. ()
Typická Menzlová tvorba, která vtipně poukazuje na obyčejné lidi a jejich problémy v tehdejší problematické době. ()
Absolutní lahoda... komunistický svině, nádherný hrabal, skvělý Menzel, super herecká skvadra.... co dodat více... i po 20x shlédnutí je to super... ()
Pěkná politická satyra, jen občas málo záživné za cenu jakési poetiky, která občas funguje, občas méně, 4. hvězdičku si zasluhuje především scénář pro roli filozofa s teologicky-filozofickými částmi a politické znázornění reality. ()
Jo v Kladně se dělí a dějí veci ()
Skvělá výpověď o padesátých létech. Přesto se deseti procentům Čechů po politických procesech stýská.... ()
U moc filmů já nepláču, ale tohle je jeden z nich. Amatérsky bych hlavní výplň filmu nazval - existencialismus. Prostě to co hrabal dokázal nejvíc. Spíše poeticky, než reálně. Dnes jsem si ten film pustil znovu, protože jsem měl pocit, že život mi není moc dobrý. Slzu jsem neuronil, ale dojatý jsem byl. A to je mi teprve sedmadvacet. Nemůžu tak nedat pět hvězd, třebas si film zaslouží spíše čtyry. Jedná taky o ukázku našeho československého komunismu a jde tudíž s jistým odstupem nejen o filisofický nebo zábavný film, ale tak o naučný. ()
Film je postaven na absurdních obrazech z mrazivé temné doby. Mladá generace jej pochopí asi jenom s komentářem. Film byl natočen a hned zakázán, o dvacet let později povolen. V dnešní době již nikdo nedokáže pochopit upřímné nadšení tehdejších budovatelů. Nikdo nikomu neodpověděl, kde je mlíkař? Záběry ze šrotiště jsou nesmírně silné, sugestivní. O „budovatelské době“ době bylo řečeno již mnohé ... Asi bych se opakoval. Já ve filmu vidím i kontext pro dnešek. Co by řekli ekologové na takové prostředí? A pozor. Některé obrazy by dnešní cenzurou (nebo dobře – autocenzurou) neprošly. Myslíte, že by někdo nechal ve filmu romskou dívku, jak dělá v bytě oheň? ()
Pro mě příliš estetizovaný, poetizovaný, stylizovaný obraz hrůz komunistického teroru, ale rozumím snaze vidět něco nadějného i v té největší sračce. ()
To si vážně mysleli, že jim to někdo v devětašedesátém pustí do kin? :-) ()
Jak jsem psal před nedávnem u Slavností sněženek, převést Hrabalovu poetiku do filmové podoby je kumšt, kterého se Menzel zhostil jednou lépe, dvakrát hůře a tak pořád dokola. Skřivánci na niti ale patří do té menší první skupiny. Kdybych měl za úkol během pár vteřin vychrlit adjektiva, která mě ke Skřivánkům napadnou, byla by to slova jako "milý, něžný, laskavý". Což může asi na jednu stranu vyznít, že film je takové nanicovaté hlazení po srsti a ono to vlastně takové hlazení po srsti do jisté míry i je. Rozhodně ale není nanicovaté. Je hrabalovsky pábitelské. Hrabal mě, milovníka hořkých, špatných případně otevřených konců, dokáže pravidelně přivést do stavu, kdy si přeju happy end. U Menzelových adaptací se mi to stává jen někdy, často mi začne být osud postav lhostejný. Ale u Skřivánků jsem si happy end přál. ()
Reklama