The Sonata

Rose, mladá talentovaná houslistka, se dozví o smrti svého otce Richarda Marlowa, který ji i matku opustil hned po narození. Otec jí odkáže zámek ve Francii, a tak se na něj vydá. Tam začne poznávat, kdo pro ni ve skutečnosti cizí muž byl a z jakého důvodu od ní odešel. Na sklonku života dopsal své stěžejní dílo, sonátu pro housle, obsahující tajemné symboly. Její správné zahrání by mělo otevřít dveře...řekněme do Pekla... Zajímavý námět, kdy jsem si vzpomněl na Koncert pro Satana (1971), který jde ale přeci jen jiným směrem. Pěkný vizuál, tajemno, parádní zámek a hledání symbolů jak v Šifře mistra Leonarda. Zejména od druhé třetiny provází film zvláštní neklid a napětí. Že měl Hauer jen cameo mi nikterak nevadilo, protože zajímavější byl osud dalších postav, které tajemství jeho života odhalovaly. Mně film mimořádně sednul, ale kriticky musím poznamenat, že osloví zřejmě jen menšinové publikum. Škoda jen - možný spoiler-, že scéna závěrečného koncertu byla ponechána na fantazii diváka, páč tam jsem čekal armagedon. (08.01.2024)

Pekná a sympatická huslistka so svojim manažérom odhaľujú minulosť jej mŕtveho otca, slávneho hudobného skladateľa, ktorý im zanechal množstvo starodávnych symbolov. Tie majú skompletizovať jeho životné dielo - sonátu, ktorá má schopnosť vyvolať diabla. Zaujímavý príbeh, atmosférická lokácia, pár ľakačiek a duchov, kvalitní herci (že sa tam Hauer veľmi neobjavil mi bolo popravde úplne jedno) a celkovo sa na to príjemne pozerá. Dokonca by som nemal problém k tomu priradiť aj žáner horor. Trojka tentokrát veľmi silná. (11.01.2020)

Neviem, ktovieako ma to nebavilo. Simon Abkarian sa snaží, ale má priemerne napísanú rolu a Freya Tingley je sympatická len neveľmi (čiže málo, ehm). Občas zaznie dobrá, burácajúca hudba, občas sa kameramanovi podarí dobrý záber a celé je to príjemne pochmúrne, pomalé, atmosférické a dospelé. Ale tempo je ležérne, film pôsobí ako keby bol dlhší o pol hodinu, než v skutočnosti je. Nejaký veľký horor to podľa mňa nie je. Hudobný námet zaujímavý dodáva výsledku aspoň nejakú chuť, ale nejaký veľký zázrak to ozaj nie je. (30.12.2023)

Potom co obdržel informaci o smrti svého otce skladatele se mladý virtuozní violončelistka Rose vydá na své dědictví velké sídlo. Zde objeví otcovo poslední dílo - záhadné hudební dílo nadepsané podivnými symboly. Začíná objevovat tajemství otcovi minulosti. Stylové ale pomalé a ničím děsivým a s dialogy béčkového filmu. (16.02.2020)

Velká škoda, že se z toho nakonec vyklubala jalová a přímočará historka, která by vystačila na jeden díl Krajích mezí, která se tak trochu snaží o Devátou bránu od Polanského. Protože kamera, napětí, výprava, krajina, herecké výkony jsou excelentní. Pravda, Rutger Hauer je tu na začátku chvilku animovaný v zrcadle, po většinu času shlíží jen z namalovaného obrazu a v podstatě je zde jako herec jen v nějakém jakoby televizním rozhovoru na krátkou chvílí, kdy řekne sedm vět, ale jsem rád, že jsem ho viděl, i tak měl ten chlap charisma. Ale ten příběh - oč půjde, se dá odhadnout docela rychle (prostě nejjednodušší řešení, jež vás napadne) a do konce k žádnému zvratu ani ničemu překvapivému vlastně nedojde a skončí to tak, jak si člověk po těch dvaceti minutách myslel. Což mne mrzí ze všeho nejvíc. Stačilo tam dát víc peripetií, víc jiných možností a podzápletek i možných jiných vyústění, pokus o zvrat, cokoliv. Ale není to tam a ta přímočará linka mne fakt naštvala. (23.05.2020)