Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Ve stalinském Rusku skoro jako za císaře pána. 1) Film jsem poprvé viděl někdy před 15 lety a dost mě zklamal. Dnes, možná díky větší životní zralosti anebo taky většímu odstupu od sovětské moci, oceňuji bizarní propojení a pohled na zrůdnou stalinskou diktaturu prizmatem ryze českého švejkovského vnímání předválečné (císařské) společnosti. Stejně jako si (nejen) francouzské a anglické filmy dělají legraci z hrůzné nacistické říše, tak si i stalinská epocha zaslouží podobný pohled. 2) Vpravdě mezinárodní film (anglické peníze a produkce, český režisér, ruští herci, francouzský a italský podíl nezjištěn) se může pyšnit skvěle vystiženou atmosférou doby. Na přání režiséra byli obsazeni ruští herci (Menzel chtěl stvořil ruský film a ne film o tom, jak si Češi představují Rusy nebo nějakou karikaturu, jak sám říká) a rovněž na jeho přání napsal scénář Zdeněk Svěrák, který dodal servítky si neberoucí knížce Vladimíra Vojnoviče (napsána 1963 – 1970) poněkud lyričtější vyznání a smířlivější odstup. 3) Některé dialogy v knize vůbec nenajdete: — Волков, что Борисов сказал насчет жирности молока? Сколько у нас? — Три с половиной процента. — Сделай четыре… — Да как же я сделаю, я ж не корова! — Ты не корова, ты счетовод, и отчеты надо уметь округлять. — Ты с ума спятил, Тимофеич! Да это же приписка. За это ж посодют! — Если припишешь, может быть, посодют. А если не припишешь, то точно посодют. 4) 26letý představitel titulní role, Moskvan Gennadij Gennadijevič Nazarov, začal svůj filmařský život v Milovicích u Prahy (sídle štábu sovětské Centrální skupiny vojsk 1968 – 1991) a zatím dosáhl bezmála 30 filmových titulů a dalších 8 seriálů. 5) Namluvení Golubjova Josefem Abrhámem nebo dědy Stalina Vlastimilem Brodským dobré věci neposloužilo – jejich charakteristické všem Čechům důvěrně známé hlasy tu působí velmi rušivě, konec konců jako celý český dabing, který působivým reáliím a přesvědčivým hereckým výkonům skutečně typických, protože ruských, herců ubírá mnoho procent. 6) Holčičko, máš raději maminku nebo tatínka? Já mám nejraději soudruha Stalina! (15.02.2011)

Výborný film... Atmosféra zaostalého ruského předválečného venkova je v něm úžasně vystižena, a to zejména: a) natáčením v prostorách, které se evidentně od druhé světové nezměnily (možná i od první světové či spíše už od Napoleóna) b) použitím herců, kteří fyzicky naprosto odpovídají archetypům ruských lidí tak, jak si je představuju (široké slovanské (nejen)tváře hlavního hrdiny a hlavní hrdinky). Ve filmu se podařilo něco, co v leckterých ostatních filmech skřípe (např. v Obecné škole, ve Vratných láhvích, když jmenuji ty svěrákovské), totiž: spojení velmi vtipných situací s velmi mrazivými. Např. závěrečný útok na Čonkina - na jedné straně geniální dialogy ohledně barvy maskovacích uniforem, na druhé straně těsně předtím je hrdina, co obstaral jazyka, i přes své dvě děti odsouzen k zastřelení... Zkrátka tento film považuji za jeden z nejlepších, divím se, jak je tady nedoceněn. Je pravda, že mu poněkud ubližuje sterilní dabing, kvůli kterému má člověk pocit, že se veškerý děj odehrává někde ve sklepě, protože úplně chybějí zvuky prostředí. Mimochodem, ten Čonkin mi furt někoho připomínal... Švejka rozhodně né, to jsou úplně jiné typy... ale Pavla Lišku. Jakmile začal mžourat, byli od sebe k nerozeznání. (22.04.2012)

Já si myslím, že to je takřka dokonalý film a dost mě mrzí jeho vlažná odezva u diváků. Ale možná se to ještě časem změní, některé filmy potřebují čas, aby byly dostatečně oceněny. Absurditu a komičnost většiny situací bychom mohli klidně přenést i k nám, protože ten režim byl podobný. A musím konstatovat, že se ještě nikomu nepodařilo, a pokusy už byly, udělat si z poměrů za minulého režimu legraci (ona to tedy vlastně ve skutečnosti žádná sranda nebyla) takhle vkusně a nenásilně. Většinou to končí násilnou karikaturou, kdy je třeba, aby člověka ještě dva lechtali, aby se smál. Tady to jde samo. Bavil jsem se výborně celou dobu. Velmi šťastný byl výběr herců, kdyby to hráli naši, myslím, že to nebylo tak věrohodné. Musím říci, že mám ten film čím dál raději. Je tam hromada výborných scén (vyslýchání Stalina, pěstitel hybridů, závěrečný útok armády na vesnici atd.) a celkově je to velice hřejivé, vlídné pokoukání. Film má asi jedinou chybu, a to je ten konec. Neříkám, že je úplně špatný, ale nějak to není ono. Je to ovšem problém více výborných komedií, že jim konec ubírá na stoprocentním hodnocení. Tady je to nějakých 90 %. (19.01.2007)

Tak jsem si myslel že Čokoládový čmuchalové byly nejslabší Menzelovým filmem, ale chyba. Čonkin je šíleně plochá postava která mě v ničem nepřekvapila, scénář je plný klišé a film samotný se děsně táhne. A nevěřil jsem že to nikdy řeknu ale tenhle styl humoru mi je poněkud cizí. Škoda no těšil jsem se. Ale dostal jsem pomalý, táhnoucí se film který Menzelovy po Čmuchalech asi už neodpustím. (11.03.2011)

.....vskutku zmena režimu J.Menzlovi nepadla dobre...buď sa nevedel zorientovať alebo tak zostarol? Predtým by o ruskú resp.sovietsku tému ani nezakopol alebo ak tak z donútenia...teraz sa do sovietskeho námetu pustil dobrovoľne a mohol radšej pustiť do gatí a hádam by to bolo lepšie...mám vcelku J.M. rád ,ale " toto nie je neviečo".... (05.08.2015)