Vlny

Keď si frustrovaný magor prefarbí vlasy peroxidom, myslí si, že potom asi neskončí v base, veď už nikto nevidí, že je černoch. Ale aký to omyl! Vlasy nerobia človeka a toto bol magor ozaj vážneho charakteru. Do prvej polovice slušne rozohraná dráma, kde fakt tomu večne nasranému človeku veľa dobrého neprajete, no a potom príde zlom a po ňom všetko vyšumí do pocitovej drámy o nejakom vnútornom utrpení a vyrovnávaní sa s nemilou rodinnou skutočnosťou, kde si slečna, po Jacksonovom vzore, s vitiligom nevie dať rady so životom, ale našťastie vždy sú k dispozícii aj drogy, takže hlavne nezúfať! Zmena hlavnej postavy podľa mňa filmu nepomohla a veľká pointa tiež neprišla. (19.08.2023)

Režisér mě svým minulým hororovým kouskem slušně navnadil, tedy bylo jasné že jeho příštím filmu dám určitě šanci. Vyplatilo se. Vůbec jsem netušil, že film je prakticky rozdělen na dvě části. První je jedním slovem skvělá, parádně gradující a jeden z nejlépe natočených počinů, který mě vyloženě vyrazil dech. Desítky minut před pohromou jsem téměř nedýchal v neblahé předtuše před tím co nevyhnutelně musí přijít. Napínavé pro mě byly už samotné scény, kdy se postavy třeba jen vykloní z okno. Ta blížící se tragédie je přímo hmatatelná. Nejde popsat slovy. Takže divák je takto nastaven a pak příjde druhá část. Mnohem mnohem pomalejší, která nevím proč ale má hodinu. Vůbec jsem nepochopil, proč takto skvěle rozjetý snímek tolik zpomalí. Veliká škoda. Každopádně podstatně více mě Vlny daly než vzaly a já jsem jim za to vděčný. 90% a 50% /2 = výsledných 70% (29.04.2024)

Trey Edward Shults to v sobě měl už od začátku, to dokázal jak s Krishou tak s It Comes at Night, až tady ale propuká jeho režijní um v plný rozkvět. Waves jsou doposud jeho nejodvážnějším počinem, konečně je z toho cítit filmařská jistota, doplněná o jasnou tvůrčí vizi. Zároveň je v tom pořád cítit ta dravá mladistvá energie a snaha o to překonávat sám sebe s každým dalším záběrem. Shults celý film balancuje na hraně, přichází s odvážnými šílenostmi, jako je změna poměru stran obrazu uprostřed filmu, změna hlavní postavy, okolo které se točí vyprávění, Drewa Danielse nutí s kamerou dělat psí kusy, ale tohle všechno dělá ku prospěchu finálního obrazu filmu, který díky tomu drží zatraceně pevně pohromadě. Drew Daniels za kamerou by si minimálně nominaci na Oscara zasloužil, vymáčknul ze sebe maximum a Waves podle toho taky vypadají, není tady záběr, který by naplno nevtahoval diváka do děje. Bonusem je skvostný vizuál, který je do detailu vyladěný a dokáže v každé scéně navodit požadované pocity. Jak řekl Ebert „Movies are the most powerful empathy machine“ a Shults s Danielsem to s Waves jen potvrzují. Za velkou pochvalu stojí i soundtrack, který je spolu s herečkou Alexou Demie a kameramanem Drewem Danielsem takovým lehkým pojítkem s Euforií od HBO, nášup moderní hudby, který je s citem vybraný a zakomponovaný do celkové mozaiky snímku s naprostou precizností. Waves jsou komplexní filmové dílo, které se ničeho nebojí, což nemusí být každému po chuti a některé kroky tvůrců můžou působit jako zbytečné předvádění, já si ale myslím, že Trey Edward Shults moc dobře věděl co dělá a veškeré kroky, které učinil jsou ku prospěchu finálního výsledku. Waves jsou díky tomu plně ucelený zážitek, který sice od diváka žádá trochu vytrvalosti, ale dokáže se za to štědře odvděčit. (23.01.2020)

Nehorázná palba. Těhle malých independent low-budget syrových american dream příběhů se točí v takto nastavené kvalitě pekelně málo a díky bohu za každý takový příspěvek. Má to některé podobnosti s The American Honey. Ale je to kratší, rychlejší a méně rozevláté, tedy více soustředěné na interakci hlavních postav a jejich následnou transformaci. Málokdy se vidí tak brilatní a dokonale koherentní konzistence silného "filmového" příběhu a zároveň velmi zajímavého pohledu na reálnou problematiku současných teenagerů USA (sociální sítě, snadný přístup k drogám). Pětka není jen za to, že první polovina je ještě o třídu lepší, než "rozlučková" druhá. I tak ale silný, sensuální zážitek, který umně podporuje parádně elektrizující soundtrack a občas typické nervní tóny Trenta Reznora. (25.03.2020)

| A24 | Ako sa má človek zachovať vo chvíľach, kedy sa mu rozpadá život pred očami? Stratil to, pre čo žil. Stratil to, pre čo ráno vstával, ale zrazu je to preč. Maskulinita je úžasná vec, ale schopnosť hovoriť o svojích emóciach je pre mužov niekedy takmer neexistujúca, hlavne v závažne ťažkých situáciach. Ako máme v sebe nájsť toľko skromnosti vo svete plnom pýchy? Nájdeme ju vôbec niekedy? Má pravý muž konať, odovzdať svoje emócie druhým, alebo nerobiť nič a dusiť to v sebe? Tento film skúma presne tieto témy a neviem si vybaviť dielo, ktoré by to dokázalo v takýchto kvalitatívnych výšinách. Ten film vás úzkosťou najprv absolútne zlomí, aby vás potom mohol vyliečiť zo všetkej ten neúnosnej traumy. Presne tak, ako sám život. Nebeský film. Milujem ten film celým svojím srdcom. Viac TU. | Hodnotenie: 10/10 | (14.07.2024)