Zapomenuté světlo

Pro mě celkem rozporuplná záležitost. Na jednu stranu výborné ztvárnění předrevoluční doby a jejího vztahu k víře, nelze neopomenout i fantastické herecké výkony, málokdy se v českém filmu takové vidí (zvláště u "hvězdy" Tele Tele). Bráno ovšem ze strany druhé, křesťanská tematika mi moc blízká není a nějaký výjimečný emocionální prožitek se také nekonal. Takže i proto jen to průměrné hodnocení, ač je to hlavně k panu Polívkovi dost nefér. (12.04.2009)

Vladimír Michálek se scénáristkou Milenou Jelínek zpracovali Demlovu knižní předlohu Zapomenuté světlo svým vlastním způsobem a děj zasadili blíže k současnosti. Výsledek mě neoslovil ze zamýšleného směru působnosti, byť se solidní herecká sestava snaží ze všech svých sil. Nesmrtelné rebelství, které je majoritní částí společnosti vnímáno jako kacířství, se nenávratně vytratilo. Ve zbytku jde především o osobní pohnutky a zoufalou snahu o naplnění vlastních ambicí na poli společenské užitečnosti. Tato poloha se třese ve větru nestability a psychologická stránka nenašla odvahu ke sfárání do vnitřku lidské duše. Snaží se vyslovovat duchaplné fráze, ale opravdový prožitek se nedostaví. Má z něj strach, pozoruje, ale neprožívá. Hlavní postavou příběhu je farář Jan Holý (velmi zajímavý Bolek Polívka), idealistický snaživec, usilující o zachování posledního duchovního svatostánku své farnosti. K lidem se přibližuje pouze ve chvílích osobního prospěchu, nebo pocitu ukřivděnosti. Protipól ctižádosti faráře se má ukrývat v postavě Marjánky (zajímavá Veronika Žilková), ovšem její smíření s tíživou a neodvratnou skutečností nemá očisťující, či rozvratný charakter. Nabízí gesta, nikoli cestu a způsob. Výraznou postavou je sochař Karel Klíma (dobrý Jiří Pecha), koketující s lákavou možností nelegální činnosti. Důležitou postavou je socializovaný hrabě Kinský (sympatický Antonín Kinský), upřímný pomocník farářova snažení. Z dalších rolí: rázná Klímova manželka (Simona Peková), v nostalgii okouzlená Kinského stará teta (příjemná Zita Kabátová), flexibilní a úspěšnější farář Kubišta (příjemný Jiří Lábus), Marjánčin nervózní a milující manžel Francek (Petr Kavan), na svém významu trvající obecní policista Jaroslav Novák (Ivo Kubečka), drobné nespravedlnosti napravující Dr. Prokopová (zajímavá Soňa Valentová), nepřející kapitulní vikář (Richard Metznarowski), či nekompromisní místní vlivný stranický funkcionář Vacek (zajímavý Jiří Samek). Po technické a herecké stránce jde o nadprůměrné filmové dílo, po stránce obsahové, výrazové a sdělné tomu již tak není. Ani udělená ocenění výsledku nepomohou zvednout svou zamýšlenou působnost na diváka. (09.02.2017)

Je překvapení že skvělý " komediant" umí střihnout charakterní roli? Není, vzpomeňte na V. Menšíka v Ikarově pádu nebo na J.Dvořáka v Hřbitovu pro cizince... Jinak úžasný scénář ,skvělá režie Michálkova ,krásné exteriéry.Kouzelný a noblesníý hrabě Kinský v roli hraběte Kinského :-) Rád dávám 100% Četl jsem i knihu a je úplně jiná než film... František Kinský uvedl že, skutečným předobrazem postavy hraběte Antonína Kinského, kterou hrál ve filmu jeho bratr, Antonín Kinský, byl ve skutečnosti hrabě Děpold Czernin a jeho manželkou princezna Lobkovicová, oba zaměstnáni v té době ve zdravotnictví, ona jako sestra on jako řidič sanitky, oba ještě žijící lze spatřit v tomto síle:https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/414235100141001-czerninove/ Zámek Bečváry koupil rocker Rober Kodym v roce 2000, po rozsáhlé opravě se do něj nastěhoval a má v něm i hudební studio. (12.04.2009)

Výborný obraz šedivě depresivních 80. let se stejně laděnou hudbou. Po téhle stránce je to vynikající film, po stránce námětu už to tak slavné není. Polívka jako kněz bojující za svůj kostel a přesvědčení je hodně silná postava a prakticky tu nemá jiného protivníka, než je komunistický režim. Jeho vztah s Marjánkou má přílíš málo prostoru na to, aby se mě nějak výrazněji dotknul. Což je škoda, protože takhle na mě děj působil moc jednoduše. Svým vyzněním a poselstvím mě film zaujal hodně, zpracováním už méně. 70% (25.02.2010)

Útlá knížečka Jakuba Demla se mi dostala do rukou zvláštní cestou. Dychtivě jsem jí otevřela a četla. Intimní zpověď člověka zasvěceného Bohu mě svou otevřeností překvapila. I když je film zasezený do jiné doby a z předlohy je použit jen základní motiv, niternost a síla výpovědi zůstává. Mileně Jelinek se povedlo vystihnout podstatu. Farář Holý se tak nepřiřadil k podivným karikaturám nebo nudným patronům, jak jsou kněží často prezenováni. Z příběhu vystupuje jako člověk, který má své chyby a slabosti, chybuje a pochybuje, ale především žije. Není ikonou, možná boří představy nebo pohoršuje, ale rozhodně vzbuzuje respekt a uznání. Jakub Deml měl odvahu vyjevit cit a myšlenky tak otevřené, že hned první vydání Zapomenutého světla poznamenal zásah cenzury. Dle mého soudu zbytečně, lidé by se měli dovědět, že i kněz, který se zřekl blízkosti milované ženy dokáže milovat čistě a nezištně, aniž by porušil slib celibátu. Film, který byl oceněn právem, přesto se domnívám, že stále zůstává nedoceněn. (25.03.2016)