Coco

Velká pocta mexické kultuře a tradici písničkářů, významu rodiny a svátku Dne mrtvých ve spojení dvou světů a vzpomínek na zesnulé - krásný vizuál, sem tam hezky černý humor, promyšlená story a hlubší poselství, než co bývá u 3D animáků obvyklé. A oproti většině je tu i cítit duše. Takže moc fajn, sem s vinyly Ernesta de la Cruze. (12.02.2018)

Psema napsal naprosto dokonalý a výstižný komentář. Film je vlastně svým příběhem neskutečně fašistický a svojí vnitřní myšlenkou naprosto odporný. Za každou cenu nevyčnívat, nejít si za svým snem, být nikdo.....což mě jako člověka který se vzdal svého snu na úkor rodině a obyčejné (leč výdělečné) práci. Takže tyhle pocity jsem měl při sledování stejné jako Psema a když jsem si přečetl jeho komentář až sem se zděsil, jelikož dokázal použít slova která přesně byla v mojí mysli. Jenže sem se na tuhle stránku filmu prostě úplně vysral, nakonec sem to díky úžasnému vizuálu a zábavnosti filmu celé odpustil, což se mi nestává. Rád a z drtivé většiny chodím proti proudu a co na srdci, to na jazyku v boji proti ovcím, ale ten film je tak krásně kouzelnej, zábavnej a svět mrtvých tak krásně promyšlenej, že jsem se stal ovcí a nechal toho hnidopicha v sobě mrtvého a užil si super blbinu, aniž bych v ní musel za každou cenu hledat sračky které tam mezi řádky jsou a to pořádné. Občas prostě lepší vypnout.90%. (26.08.2018)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

Po dlhom čase zase jeden animák, ktorý ma dokázal potešiť i po tej obsahovej stránke. Ide o zaujímavo spracovaný príbeh malého chlapca, ktorý sa túžil stať muzikantom. Pomôcť mu pritom majú jeho predkovia... Odhliadnuc od peknej animácie (u štúdia Pixar nič nezvyčajné) je príbeh prešpikovaný chytľavými songami, ktoré sa dokonca páčili aj mne, a to i napriek tomu, že mexickú hudbu moc nemusím. Na spoločne strávený filmový čas s deťmi je táto rozprávočka ako stvorená. Slušný nadpriemer. 80/100 (08.03.2018)

Že je Coco animák o rodinných hodnotách, to asi nikoho nepřekvapí. Zpracování tématu ale už určitě ano. Nemluvím ani tak o originální inspiraci mexickým svátkem mrtvých a výletu do záhrobí, které je vizuálně překrásné. Jde o neinfantilní poselství o rodinné dynamice, vzpomínkách na mrtvé a fakt, že vzpomínky na mrtvé nemusejí nutně vést k pláči. Právě kvůli poslednímu bodu bych film doporučila spíš dětem starším devíti let, které ho už budou schopné pobrat. Coco je pro mě jeden z nejpovedenějších animáků za poslední roky a třebaže je těžké nebýt na konci filmů citově pohnutý, Coco nikdy nesklouzne do takové té brutální formy citového vydírání. (27.01.2018)