Coco

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)

Může něčí prapradědeček, který má podobu pomalované kostry, působit sexy? Coco mi na to dal překvapivou odpověď. Může někdy americký animák o rodinných hodnotách nepůsobit trapně a obehraně? Může! Pojednal to téma vtipně, přemýšlivě a tak, že jsem měla velkou část filmu slzy na krajíčku. Coco, Coco, přes počáteční rozpaky, na jakou to omletou záležitost se dívám, jsi mě dostal. Mexické písničky mi zní v uších a já mám náladu se usmívat. ___ P. S. Oscara za "Remember me?" Za tu nejkýčovitější písničku? Za tu vypočítanou na efekt pro nepřemýšlivé? Běžte do --- hudebky! Všechny ostatní písničky tohohle filmu jsou mnohem lepší! (12.02.2018)

Táto veľkolepá pestrofarebná smršť sa zachránila v druhej polovici, keď sa dofantazírovala k peknej pointe a napokon zachránila príbeh. Ten potreboval priveľa kľučiek a neuveriteľné množstvo slov, ktoré príbeh zabíjali. Našťastie všetko dobre dopadlo. Technicky je film na dobrej úrovni, ale to sme si už u Disney-Pixar zvykli. Lepší priemer. (17.01.2018)

Disneyho Coco rozosmeje i dojme. Deťom i dospelým ukazuje, že ísť cez mŕtvoly kvôli vidine vlastného úspechu, nie je vždy najlepším riešením. Nechýba mu humor, silná myšlienka ani výborné technické spracovanie, originálny námet ani do detailu prepracované prevedenie. Veľmi ľahko malých i veľkých divákov vtiahne do deja a oni behom chvíľky splynú s veselým a hudbou pretkaným mexickým mestečkom. Veľmi podarený animák, ktorý zas prišiel s niečím úplne novým a za originalitu určite pochvalu zaslúži. Záver je v nejednom smere odlišný aj kvôli kultúre, kde sa odohráva - o to viac si miestny divák užije iné prostredie, tradície a dokonca aj vnímanie sveta živých a mŕtvych. A je to veľmi fajn sledovať. Na koho si totiž živí stále pamätajú, ten ešte v onom druhom svete naozaj nezomrel. (11.09.2019)

Když vám odejde někdo blízký, najednou máte Smrt na dosah. Duše zemřelého, ale jen tak nezmizí, to pouto mezi vámi zůstává i nadále. Jistě existuje někde - něco. Pevně tomu věřím. A tak to i cítím. A Coco? Učaroval mě příběh, mexické tradice (Día de los Muertos) a ze všeho nejvíc babi Coco i když s námi "živými" byla jen na chvíli. A hudba? Ta je věčná. (20.03.2019)