Coco

Čím víckrát to vidíte, tím intenzivnějším zážitkem Coco je. Minule jsem byl "pouze'" odpálen do emocionální stratosféry – tentokráte si však Coco s mým hektolitrem slz vytřela svoji mexickou podlahu. Anebo mi pode mnou někdo krájel nejmíň tunu cibulí, jinak si tu neuvěřitelnou emocionální explozi nedokážu vysvětlit. Fakt výjimečný žánrový klenot a jeden z nejpůsobivějších filmových zážitků týhle dekády. Nepopsatelnej doják....  top tier Pixarovka. (24.05.2018)

Psema napsal naprosto dokonalý a výstižný komentář. Film je vlastně svým příběhem neskutečně fašistický a svojí vnitřní myšlenkou naprosto odporný. Za každou cenu nevyčnívat, nejít si za svým snem, být nikdo.....což mě jako člověka který se vzdal svého snu na úkor rodině a obyčejné (leč výdělečné) práci. Takže tyhle pocity jsem měl při sledování stejné jako Psema a když jsem si přečetl jeho komentář až sem se zděsil, jelikož dokázal použít slova která přesně byla v mojí mysli. Jenže sem se na tuhle stránku filmu prostě úplně vysral, nakonec sem to díky úžasnému vizuálu a zábavnosti filmu celé odpustil, což se mi nestává. Rád a z drtivé většiny chodím proti proudu a co na srdci, to na jazyku v boji proti ovcím, ale ten film je tak krásně kouzelnej, zábavnej a svět mrtvých tak krásně promyšlenej, že jsem se stal ovcí a nechal toho hnidopicha v sobě mrtvého a užil si super blbinu, aniž bych v ní musel za každou cenu hledat sračky které tam mezi řádky jsou a to pořádné. Občas prostě lepší vypnout.90%. (26.08.2018)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

Ultimátní animovaný doják, kde není scénář slepenec beze smyslu, ale má příběh dobře vystavěný a se zamotáním/vyjasněním děje přesně tam, kde to má být. A taky je to doják. Animace je sice klasický, jindy unylý disney-pixar standart (technicky vždy perfektní, ale tak nějak sterilní), ovšem tady je to perfektně vyvážené mexickou stylizací día de los muertos, díky tomu to působí lépe a výtvarně zábavněji. A... Už jsem říkal, že je to doják? (22.09.2019)

Velký apel na rodiče, aby nechali potomstvo žít jejich vlastní životy a nevnucovali jim své představy, nerealizovali si přes ně svoje ambice a nechali děti dýchat. Velký apel na děti, aby naslouchaly rodičům, poučily se z jejich chyb, čerpaly z jejich moudrosti a měly úctu k předkům, bez nichž by ostatně nikdo z nás na tomhle světě nestrašil. Nemusíme se měnit ve svíčkové báby a pálit svíčky, nemusíme chodit na hřbitov a morbidně tam pokládat na hroby předků pochutiny, co si však naši drazí, co nejsou s námi, zaslouží, jsou naše vzpomínky a to nejen na Dušičky (jak já ten svátek nenávidím). (15.06.2018)