Barbar Conan

"That which does not kill us makes us stronger" Příběh samotný má své rezervy, ale těžko v tomhle směru očekávat a požadovat od barbarské legendy nějakou význačnou sofistikovanost. Rovněž herecké výkony, snad s vyjímkou J. E. Jonese v roli Thulsa Doom, ani zdaleka neaspirují na pozlacené sošky. Tady si ale nelze nevšimnout, jak jsou zde veškeré dialogy často zredukovány na nejnižší únosnou míru, aby vyznělo to, o co šlo tvůrcům zjevně především - o scény, kdy se film zcela poddává své atmosféře, a pod taktovkou impozantní hudby s lehkostí atakuje to nejlepší co kdy ve filmovém fantasy žánru vzniklo. S lehkostí. (16.01.2011)

Solidně natočené, velkolepě vypadající fantasy, disponující famozní výpravou a jednou z nejlepších hudebních kompozic. Basil Poledouris stvořil podmanivou epickou hudbu, která se řadí mezi nejvyšší vrcholy jeho tvorby. Legendární Arnie je jako Conan poměrně snesitelný. Lépe vypadá ve scénách bojových, než dialogových, ale to není žádná novinka. (11.09.2005)

Upřímně, nebýt Arnodla asi bych se na tenhle film nikdy nepodíval. Prostě to není moje krevní skupina, tenhle žánr mi nesedí a existuje jen velmi málo snímků, které by se mi z něj líbily. Každopádně je Conan zklamáním, nebavil mě. Pokud zapomenu na pár nadějných scén není vlastně o co stát. Dokonce jsem nebyl unešen ani z toho chváleného hudebního doprovodu, tak nějak jsem čekal něco víc. James Earl Jones je k smíchu a jako záporák mi připadal nedostačující a vlastně je tu toho mnohem více. Možná tu nese částečnou vinu i dabing, neboť některé postavy mluvily řekněme dost nevhodně - hlas se prostě nehodil ani do děje, ani k tělům, ale nemyslím si, že originální znění celkové vyznění tohoto filmu nějak více změní. Na druhou stranu Barbar Conan ukazuje, že souboj proti posile může být natočen i mnohem záživnějším způsobem, než jakým jej podává 300: Bitva u Thermopyl. Praotec žánru, ze kterého se ještě bude hodně dlouhou dobu čerpat... [TOP 19/13 75%] (05.04.2007)

Když mě krátce po revoluci nalákal bratranec do kina, nadšeně onanující... pardon - opěvující úchvatnost "Barbara Conana", odcházela jsem z filmu poněkud rozpačitá. Byla to sice výpravná fantasy, mávalo se tam mečem, stříkala krev, kouzlilo se, nechyběl uhrančivý padouch a různé obludné potvory - hlavně Arnold, jeden z dávných smrtelných hříchů mého vkusu, jenže zároveň to celé bylo tak nějak divné a jiné, než knížky pana Howarda, tehdejšího literárního guru pubertální Phobie. Ale ta hudba, týýý kráááso, ta hudba! Basil Poledouris pozvedl fantasy béčko na vyšší level. Čím jsem starší, tím trapněji se cítím při toporných "hereckých" kreacích mistra Universe (pravda, tady byl ten konstantně yntelygentňý výraz nejspíš žádoucí), tím odpudivější mi přijde jeho přemrštěně se boulící svalstvo a stále méně toho v příběhu nacházím, co by mě oslovovalo. Jen jedna složka filmu zůstává naprosto geniální: soundtrack si můžu pustit kdykoliv a pokaždé mě spolehlivě dostane, zaplaví heroickými emocemi, až mám pocit, že bych zvládla vzpírat železniční vagóny (i s nákladem samozřejmě) a ještě s nimi laškovně žonglovat! Za tu hudbu jedna poctivá hvězda nahoru. 70% (13.11.2012)

Film se mohl udělat tak o půl hodiny kratší a některé scény by nebyly tak zdlouhavé. Souboje mohly být propracovanější, hlavně ten souboj s hadem. Ten se dal udělat o hodně lépe. Conan se nakonec dočkal své pomsty a mě utvrdil v to, že na svou dobu byl film na vysoké úrovni, což tomu také hodně napomohla skvělá hudba. (04.07.2011)