Barbar Conan

Kde jen začít u filmu, který představoval odstartování hvězdné kariéry jednoho nejen hereckého rakouského velikána. Původní scénář napsal Oliver Stone, později jej doupravil militantní republikánský šílenec John Milius. A nový scénář obdařil několika skvostnými hláškami, které udělaly z Conana zábavu ryze chlapskou. Takže zde máme chodící horu svalů, která chodí nějaký ten rok do hereckých kurzů a jako jeden z mála lidí na světě v té době dokáže mávat celý den 5kilovým mečem. Takto obdařený rek potřebuje samozřejmě také adekvátní protivníky, které tvoří Rexor, Thorgrim (později do Arnoldovek hojně obsazovaný Sven-Ole Thorsen a samozřejmě Thulsa Doom, kterého si s chutí vystřihl James Earl Jones. Je zvláštní že snímek si vystačil pouze s dvěma charakterními herci (druhý je Max von Sydow) a zbytek tvoří sportovci, tanečnice a kulturisté. Snímek se natáčel ve Španělsku (Jugoslávie padla kvůli nestabilní politické situaci), a celé to zastřešil producent Dino de Laurentiis. Universal Pictures přeložil velmi rozumně premiéru z vánoc 1981 na květen 1982. Jistě chápete, že podobně krvavý fantasy epos by nepůsobil pod stromečkem úplně nejvhodněji. A to ještě filmoví škodiči snímku ve velkém zakázali krvavější scény a všelijaké cákance krve, které si Milius přál ve filmu mít. Musím říct, že filmu to na kvalitách vlastně ani neubralo, protože hlavní roli kromě Arnolda hraje Basil Pouledouris. 100% (26.08.2006)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Tak koukám, tohle je moje hodnocení číslo 900. A řeknu vám, mohl jsem si vybrat lépe. Od filmu s takovým věhlasem bych čekal určitě víc. Svou úlohu tady splnil snad akorát mlaďas Arnold, kterej běhá po place dvě hodiny do půl těla a svoje vymakaný tělo vystavuje detailně na odiv. Což ale neni nic pro mě, já bych spíš ocenil, kdyby se detailně vystavovala jeho společnice. Film samotný je dost o ničem, všechno strašně trvá, akce je poskrovnu a té opravdu zábavné ještě míň. Ocenit by si zasloužila snad už jen hudba, která mi ale také v některých chvílích moc neseděla. V paměti mi tak nejvíc zůstane asi upřený a ďábelský pohled Jamese Earla Jonese, který byl do role záporáka obsazen perfektně. 60% (09.02.2012)

Jako dítě jsem hltal conaní knížky, jeho filmový svět mi k srdci tolik nepřirostl. Posledních pár let jsem ale viděl v kině hned 2x (dík Alamo Drafthouse & Aero) a tak ho zpětně lépe docenil. Jednička obstojí nejen jako jednoduchá mačo fantasy zábava, ale taky jako přesahová pastva když jste cinefil, s reálnou uměleckou hodnotou. Nezaměnitelný arnoldovský charisma a srandičky, interakce postav (často šukacích) hezky bez okolků a la opičák, mocný soundtrack a ikonický záběry putování stepí. Optimálně zkrátit o půl hodinky, toť jediný kaz k dokonalosti. Co je v životě to nejlepší? "To crush your enemies, to see them driven before you, and to hear the lamentations of their women!" ♪♫ (11.05.2022)

Tak takáto heroic fantasy mi tu chýba už roky . To sa vážne nedá nič tak nekompromisné, priamočiare, bez blbých kecov, s poriadnou hudbou a rúbačkou ako sa na fantasy patrí v dnešnej dobe natočiť? To sa vážne musia točiť len predigitalizované sračky, infantilné spevavé animáky a romantické - podla jednej šablony 1000 x natočené filmy?. Parádna hudba. Poriadny masaker. Kult. (01.04.2011)