Réžia:
John MiliusScenár:
John MiliusKamera:
Jules BrennerHudba:
Barry De VorzonHrajú:
Warren Oates, Ben Johnson, Michelle Phillips, Cloris Leachman, Harry Dean Stanton, Geoffrey Lewis, John P. Ryan, Richard Dreyfuss, Steve Kanaly, Frank McRae (viac)Obsahy(1)
Ve svém režisérském debutu se John Milius, jinak vynikající scenárista stojící například za Coppolovou Apokalypsou, rozhodl natočit biografický příběh muže, který byl ve své době jedním z největších postrachů a zároveň idolů Spojených států amerických. Jmenoval se John Dillinger, byl to gangster a ve třicátých letech, kdy se Amerika topila v krizi, se mohl honosit nálepkou „veřejný nepřítel číslo 1“. Vykrádal banky, zabíjel, měl obrovské charisma a stejně tak mohl být chodící reklamou na ješitnost. Především však dokázal společně se svou bandou vytrvale unikat spravedlnosti a ještě se jí smát do očí. Tím ale jen víc a víc motivoval agenta FBI Melvina Purvise, který lovu na Dillingera a jeho samopal zasvětil několik let svého života, aby ve svém úsilí neustával. A nakonec se jeho snaha vyplatila. Hlavní roli slavného zločince bez pudu sebezáchovy, který se při každém přepadení raději hned představil, ztvárnil v briskním kriminálním retrodramatu z roku 1973 Warren Oates, úlohu jeho federálního stínu pak držitel Oscara Ben Johnson. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách. ()
Miliusův slušný novohollywoodský debut, Plný povědomých westernových tváří, které se nikdy nestaly hvězdami (možná proto, že to jsou divný ksichty - Warren Oates, H.D. Stanton), ale vždycky je ve filmu rádi vidíme. Práská to dost zejména ve druhé polovině, kresba postav nulová, pár odkazů na Johna Forda a Peckinpaha. Film jak od Waltera Hilla. ()
Warren Oates a Ben Johnson, bráchové z Divoké Bandy tentokrát proti sobě jako gangsterskej hrdina John Dillnger a FBI zmrd Melvin Purvis, navíc je Oates (ikdyž o něco starší) Dillingerovi fakt podobnej viz>http://imageshack.us/f/600/dillingeroates.jpg/. Veřejný nepřátelé jsem ještě neviděl ale nemyslím že by to překonalo zážitek z této klasiky. ()
John Dillinger asi není ten typ postavy, se kterou lze snadno souznít. A možná právě proto jsem si nikdy žádnou adaptaci jeho životního příběhu zcela neužil a u obou co jsem viděl, mě zajímal spíš jejich technický aspekt (Mannův PUBLIC ENEMIES) či pozadí. V tomhle případě jde o debut mého oblíbence Johna Miliuse (scénár APOCALYPSE NOW, režie BARBAR CONAN, RED DAWN, autor jedné z nejzásadnějších scén z JAWS etc), ve kterém se sešel perfektní casting (Oates, Johnson, H.D. Stanton, Richard Dreyfuss) a byť mě tahle stará histroka nechávala chladným, musím uznat, že to šlapalo velmi dobře a že Milius už v počátku sedmdesátých let ctil odkaz Sama Peckinpaha. Když totiž dojde na přestřelky (a že jich tu je hodně), tak jsou tu uděláné hodně poctivě a bezchybně makají. Jinými slovy: když se tu střílí, tak se střílí pořádně. ()
John Millius natočil dobrý film, ale vzhledem k tomu, že přišel po snímcích jako "Bonnie a Clyde" a "Zapadákov", přece jen už to nebylo tak silné, i když se filmu "Dillinger" musí nechat, že jsou zde celkem dobré násilné scény, kdy sem tam i máte pocit, že to ten herec opravdu koupil. Jinak ale jak říkám, byly tu jiné a hodně podobné filmy před ním. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (24)
- „Je to můj první režijní počin a myslím, že jsem odvedl skvělou práci, protože jsem měl k dispozici vynikající scénář,“ řekl John Milius. (classic)
- Na počátku 70. let patřil John Milius k nejžádanějším hollywoodským scenáristům a své scénáře k filmům Jeremiah Johnson (1972) a Život a doba soudce Roye Beana (1972) prodával za rekordní částky. S výsledkem obou filmů však nebyl spokojen a chtěl se stát režisérem. Oslovil Samuela Z. Arkoffa z AIP s nabídkou napsat scénář „za zlomek své obvyklé ceny“, pokud by mohl režírovat, a ten mu vyhověl. (classic)
- Během scény s Machine Gun Kellym zazní píseň „One More Chance“, kterou zpopularizoval Bing Crosby ve stejnojmenném krátkém filmu z roku 1931. Další píseň, kterou Crosby zpopularizoval, „It's Easy to Remember (And So Hard to Forget)“, byla napsána pro jeho film Mississippi, který byl uveden do kin v roce 1935, rok po Dillingerově smrti. Zaznívá během intimní scény v ložnici s Dillingerem (Warren Oates) a Billie Frechette (Michelle Phillips). (classic)
Reklama