Červená smršť

Akčňák zo starej školy, ktorý neotáľa a do akcie nás vrhne už po úvodných štyroch minútach. Red Dawn v čase vydania vyznieval a z istej perspektívy bol pre mnohých aktuálnym, dnes pôsobí naopak úplne absurdne (a aj tak stále o hodný kus menej ako jeho remake). Milius pracoval s paranojou a témami studenej vojny pomerne umne a s istotou sa mohol spoľahnúť na neoblomný americký patriotizmus v srdciach cieľovky. Spojené štáty napadol Sovietsky zväz spolu s Kubou a Nikaraguou, výsadkári bez akýchkoľvek problémov obsadili väčšinu územia. vrátane malých mestečiek v Colorade. Hŕstke mladých sa podarilo v zápale boja utiecť do hôr, odkiaľ podnikajú partizánsku vojnu proti okupantom a po večeroch si v kotlíkoch ohrievajú Campbell's polievky a sŕkajú Coca-Colu. Najväčším paradoxom ale je, že toto mi ako rušivý element vôbec nepripadalo a neobťažovalo ma. Čo ale áno – konania hl. postáv vyzerajú až príliš koordinované, absentuje nejaká väčšia panika, chaos, zmätok a chyby z ich strany. Ciele a plány mali veľmi smerodajné a jasné, agresora aj ostrieľaných operatívcov dávali dole akoby nič. Každopádne, mladý Sheen a Swayze v ansámbli potešili, kamera tiež. Film mal krásne zrnitý obraz, dobrú atmosféru, cit pre detaily, technika obstojne imitovala tú sovietsku, Brežnev na obrazoch v kanceláriách, národné hymny... Sledovanie určite nezamrzelo a aj napriek relatívnej spokojnosti nabudúce pri chuti na rovnakú tému zvolím radšej "overenú" austrálsku žumpu menom Nemilosrdní, ktorá ma aj napriek väčšej miere absurdity, hlúposti a nelogickostí aspoň reálne bavila. A asi rovno aj zajtra... (24.04.2022)

V dnešní době celkem nechtěně vtipný film, kdy proti sovětské invazní armádě v USA bojuje parta fracků a překvapivě dobře se jí daří kosit početnou přesilu vojáků. Vzhledem k rozpočtu se o velkých bitvách jen mluví, ve filmu pouze vidíme pár záškodnických akcí v jednom městečku a přilehlých horách. Účast US Army se omezuje na jeden vrtulník, jeden tank a jednoho vojáka, takže to vypadá, že někde chrápe. Některé scény byly až moc patetické a patriotické, ale John Milius naštěstí film zvládl udržet pohromadě a Basil Poledouris předvádí svůj hudební standard. (29.07.2008)

Reds a Rudý úsvit, rozmezí 4 let, v obou se hrála Internacionála. Dva pohledy na sověty, byť s odstupem pár desetiletí, jedné světové a jedné studené války. Jinak ale nebe a dudy... Představa konvenční války mezi SSSR a USA v osmdesátých letech je asi tak stejně reálná, jako svatořečení J.V.Stalina. Nemám v zásadě nic proti námětu "co by, kdyby", ale nesmí to "co by" vypadat tak strašně jako v tomhle filmu (proti tomuhle "kdyby" v podstatě nic nenamítám, alespoň zajímavá myšlenka). Směs naivity, nafoukanosti "to být Američan" a trapnosti. Nad detaily odboje se nesmí přemýšlet, jinak hrozí zkáza i toho mála, co se režiséru Miliusovi (dobré jméno) podařilo zachránit. Pro mě osobně je film zajímavý spíš setkáním Patricka Swayze s Jennifer Grey (v tomhle čtyřiadvacetiletou), tři roky před Hříšným tancem. Patrickovi bylo v době natáčení přes třicet, ale vypadá spíš na polovinu. Musíte-li vidět budoucí Baby střílet z kulometu na sovětský tank, je to film pro vás. (20.07.2008)

Válečná fikce, ve které SSSR společně s Kubou napadne Ameriku, načež se parta dospívajících zachrání útěkem do hor, má své kouzlo nejen proto, že si „malí partyzáni“ začnou říkat Wolverines. Poměrně hutná atmosféra se ale v druhé polovině ztrácí a skoro rambovský konec ji nakonec definitivně zabíjí. (17.02.2009)

Ja by som rozprávkovosť a drzú provokatívnosť Červeného úsvitu až tak neriešil, vtedy sa totiž riešila vojna v Afganistane a film je jej doslovnou reminiscenciou. Nakoniec ak je niečo 80kovo smiešne, je to skôr plusom. problémy sú čisto filmového rázu, vďaka dĺžke sa totiž nedarí udržať po celý čas divákovu pozornosť a slušné scény strieda vata. Film je však prekvapivo drsný a nepredvídateľný a nikdy si nemôžete byť istý, kto bude "ďalší na rade". Sme svedkami verejných popráv a je fajn, že Milius ukazuje, čo robí vojna s ľudskou psychikou a čoho je v nej človek schopný. Červený úsvit tak nakoniec nie je slabší pre svoju uletenú zápletku, ale pre spomenuté nedostatky a neschopnosť pocítiť, že konflikt je skutočne celosvetový. Zmienka o Číne zaváňa skôr veľmi čiernou paródiou. Ak si v sci-fi 50. rokov dosadzujeme za mimozemšťanov Rusov, tak tu si zase kľudne dosaďte za Amíkov mimozemšťanov a nemusíte sa rozčuľovať nad ideológiou filmu. To sa nemuseli ani Sovieti, pretože filmári ich ukazujú ako národ, ktorý bez problémov vtrhne do USA a urobí z nej fašírku. CIA je tak bezmocná a americká armáda nie je schopná reagovať. To, že nič netušili vopred, je ešte veľavravnejšie. Lenže týchto lapsusov si asi tvorcovia vedomí neboli a my sa tak môžeme baviť o to viac. (12.05.2014)