Nech je svetlo

Velmi silné, mrazivé drama na závažné téma. Na konci filmu mi vůbec nebylo moc dobře. Hodně bezvýchodné. Šikana, nacionalismus, zoufalství, uzavřená komunita a zametání problémů pod koberec. Celou dobu mi bylo líto především otce rodiny, na kterého se po návratu z Německa vše valilo. Škoda že postava Adama nebyla herecky výraznější. (27.10.2020)

Nejlepší slovenský film, který jsem za velmi dlouhou dobu viděl. A to počítám i Únos. Tlumočníka nepovažuji tak úplně za čistě slovenskou záležitost. O téhle problematice už nějakou dobu slyším, ale jestli je to tak problematický, jak bylo zobrazeno tady, tak zakořeněné ve společnosti, tak je to opravdu problém. Na Slovensku jsou k tomu opravdu předpoklady, co se setkávám s některými lidmi, tak to podhoubí je tam jasně čitelné, jak u mladých, tak u starých. A vždycky jenom stačí krok. Navíc jsem rád, že to není ukázáno jako chyba jedince, ale je znát, jak se výchova přednáší přes generace, že jsou vlastně chyby už dříve, ačkoliv některé věci vypadají jako neškodné záliby tak od nich jenom krok k problémům. (11.10.2020)

Takový malý vhled do dění na Slovensku dnešní doby skrze dvě rodiny, faráře a malé bojůvky jménem Obrana, která získává čím dál více příznivců, kteří jsou frustrovaní z politiky státu a nejraději by byli, kdyby vznikl nový "Slovenský štát"...Jo, holt zase zde platí heslo, že Zlu se nejlépe daří tam, kde se mu normální lidé bojí postavit...Chvílemi to byla nuda, jindy příliš dlouhé záběry o ničem...Přesto je důležité takové filmy točit...Za mě 75% (06.10.2020)

Sociálně citlivé téma zobrazené slovenskou režií bylo zpracované vcelku zručné, avšak vyznění bylo až naivně povrchní a v podstatě to ve vás nezanechá moc dojmů. Na to, že to mělo ve Varech docela slušný hajp, čekala jsem, že se asi trochu víc zatlačí na pilu, nebo to nabídne něco, co diváky víc rozburcuje. Tohle bylo jen takové otírání se o nevyřčené. Přála bych si něco na polský způsob, abych na ten film hned druhý den nezapomněla. Ale snaha pěkná. (03.02.2021)

„Zdraví sme, pekní sme, už len toho rozumu..“ Kde schází vzájemný respekt, jde všechno do prdele na úrovni vztahové, rodinné i společenské. Na takové místo asi nemá smysl světlo donquijotsky přinášet, lépe se mu vydat vstříc.. V roli kritického komentáře to honí po oravském poli až příliš mnoho zajacov, nicméně vše je zasazeno do prostředí, kde jde obyčejnost ruku v ruce s uvěřitelností a záběry jsou akorát tak dlouhé, aby vnesly intimitu. Škoda jen, že úroveň hereckých výkonů není konzistentní, z té opravdovosti to něco ukrajuje.. (06.10.2020)