Dunkirk

Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera. (19.07.2017)

Jo, je to boží. Sice mi chvilku trvalo, než mi secvaklo proč, jak a kvůli čemu, ale jsem nadšený. Zpočátku mi u Dunkerku vadila jistá neosobnost a fakt, že o hrdinech vlastně nic nevíme, ale Nolan tohle evidentně ani nechtěl a všechno tlačí přes extrémně intenzivní scény, které umí být akčně-strhující i atmosféricky depresivní. Režisérovy režijní hrátky člověka zabaví na celou hodinu a tři čtvrtě a letecké bitvy i ničení obřích lodí vypadají v IMAXu naprosto úchvatně. A i když to není Zachraňte vojína Ryana (a ani to něčím podobným být nechce), pocit, že každý z tří set tisíc vojáků bojuje o život, je strašně silný. Na velkém plátně naprosto úchvatný zážitek a bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku. (16.08.2017)

Nolan je zkrátka jediný režisér se na světě, který si může vybrat na svůj příští film naprosto cokoliv za libovolnou hromadu peněz a každého to zkrátka bude zajímat. Je velmi důležité si uvědomit jak moc je námět komorní a jak odlišně ho Nolan natočil. Nevidíme v něm jediného Němce a jedinou hmatatelnou hrozbou jsou neidifikovatelné letouny, které sem tam pokropí pláž plnou spojenců bez funkční defenzívy. Zároveň je třeba dodat, že Dunkirk rozhodně není o herectví. Samozřejmě je film plný známých a kvalitních herců (hodně mě potěšil můj oblíbenec James D'Arcy), ale třeba Tom Hardy je až do famózního konce celý v obličeji vidět jednou na pár sekund (scéna z traileru) a dál už Chrisovi musíme věřit, pokud nemáme vyloženě ostříží zrak, že vypouklé, děsivé a nekompromisní oči známé z Dark Knight rises opravdu patří Hardymu...a takový Kenneth Branagh taky moc šancí nedostane. Dunkirk je jedna velká přehlídka naprosto úžasného audiovizuálu s neuvěřitelně bombastickou kamerou Hoyte Van Hoytemy (kdo povzdychával nad roztřesenou kamerou ze Spectre, tak tady bude slintat blahem), která hlavně v letadlových sekvencích dokáže pořádně zamotat hlavu a myslím si, že minimálně tady je ten zlatej plešoun sakra jistej. A když jsme u toho, tak nemůžu opomenout formát, který Chris Nolan zkrátka miluje a jako jeden z mála na něj nedá dopustit a to všude vyzdvihovaný 70mm film, který je navíc díky nejmodernější technologii a IMAX kamerám v Imaxovém sálu roztažen po většinu stopáže na plnou velikost plátna a je to ohromující zážitek. Sice by dle mého měl i digitál být roztažen na takovou velikost, aby dávalo větší smysl si za takový luxus připlácet, ale zkrátka se od Nolanova tři roky starého Interstellaru až na pár výjimkových scén několika filmů tak nestalo. Abych to tedy shrnul, tak Dunkerk je tedy skutečně dílo od mistra v oboru, které ale jen stěží uspokojí pravidelné konzumenty blockbusterů po stránce epičnosti, jelikož kombinuje krásné záběry s jako vždy líbivě korespondující hudbou Hanse Zimmera, která tentokrát postrádá nějaký výraznější motiv, není však o nic méně strhující ve vygradovaných momentech a je s celým filmem v až nebezpečné korespondenci. Nejlepší režisér současnosti si jednoduše vyhrál s komorností námětu a zbytečně nepřidával moneyshoty, které dělají z blockbusterů blockbustery. Dostáváme tedy malý film za více než sto mega, ovšem hravě překonávající kdejaké megafláky sázející na žánrovou jistotu. Napoprvé nadšený nejsem, jelikož to úplně najednou vstřebat nejde, ale velice spokojený ano...9/10 PS : Absolutně nemůžu pochopit Nolana, jak vůbec mohl zapnout kamery bez Michaela Cainea (Ale alespoň něco přecijen). Viděno v kině 2x. (20.07.2017)

Nolanovy předchozí filmy byly sice vypravěčsky rafinovanější a myšlenkově ambicióznější, ale okázalá struktura v nich mnohdy zastiňovala emoce. Dunkerk, držící se v řadě ohledů více při zemi, je zatím jeho nejfunkčnějším prototypem velkofilmu, jaký Hollywood v současnosti potřebuje, velkofilmu, který budete chtít vidět nejen v technicky špičkově vybaveném kině (nejlépe v kině IMAX), ale navíc opakovaně. Díky soustředěné režii je v něm vše podřízené maximálnímu smyslovému zážitku, jehož intenzita stoupá s každým zhlédnutím, neboť se lépe orientujete v časových vztazích mezi jednotlivými liniemi a můžete víc prožívat a méně řešit naratologickou skládačku. Opojné, závratné a ve své intenzitě nepolevující od začátku do konce. (Třikrát kino, z toho dvakrát IMAX.) Všechno ostatní, co mě k Dunkerku napadlo, si můžete přečíst tady. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, MessiáŠ, J*A*S*M, Baxt, JitkaCardova, Triple H, Petike, DoNotCross, anagi609 (09.08.2017)

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě. (19.07.2017)