Šialený Max

Klasika s řadou velice sugestivních a syrových scén, která je místy tak krásně béčkově laciná, že jí to nemůžu vyčítat. Trochu mi ji kazí akorát ty zrychlené "akční" záběry, ale vlastně i ty k ní patří. Mel Gibson obzvlášť ve finále podává výborný výkon a věříte mu všechno. Když jsem Šíleného Maxe viděl poprvé, byl to právě drsný závěr, kvůli němuž jsem ho chtěl vidět znovu a znovu. Nicméně druhý díl je ve všech myslitelných směrech mnohem lepší. (28.05.2015)

12.8.2015: Škrtám všetko zlé, čo som kedy o prvom Maxovi napísal. Neotrelé, dodnes podnetné, sugestívne a emočne silné prepojenie žánrových pravidiel westernu a exploatačných filmov o pomste v príbehu ochrancu spravodlivosti, ktorý čelí mravnému, ideovému a hodnotovému rozkladu vonkajšieho i vnútorného sveta. 80% (15.06.2013)

Tak, možno v roku môjho narodenia a nejaký čas potom to bola senzácia, ale i keď si dokážem predstaviť, čo vtedy ľudí na Mad Maxovi priťahovalo, mňa to nepriťahuje (aby bol pre mňa kultom, musela by som spĺňať dve podmienky - vidieť ho v puberte a mať mužské genitálie produkujúce vééľa testosterónu). Tento typ filmov nie je moja kašička a nikdy nebude. Do extrémov dovedené je tu podľa vtedajšieho vzoru takmer všetko: znepokojujúci zverskí úchylovia, rýchle autá + motorky, burácanie motorov (a prvú trištvrte hodinu takmer neustávajúca siréna, vrrrr!), idylická mladá rodinka, charizmatický policajt a dokonalý muž v jednom. Nemám rada tento druh násilia a z filmárskych posolstiev naservírovaných rovno na tanier je mi skôr zle, takže nič z toho ma nevrhalo do bezbrehého úžasu. Nenašla som v Maxovi ani jedinú vec, ktorá by sa mi naozaj páčila. Iba ak Goose ;-) (08.09.2008)

Otec dotáhl Maxe z videopůjčovny, když mi bylo tak dvanáct, třináct a tehdy jsem z toho měl - podobně jako z Vymítače ďábla - solidní šok. Všechno ty znásilňovačky a upalovačky natočené chytře "mimo záběr", jsem z toho cítil trojnásobně a nebylo to nic příjemného. A i po letech na mě působí syrová atmosféra drastických 70. let, která zrodila Drsného Harryho, Strašáky, Vysvobození, Poslední dům nalevo, Přání smrti, I spit on your grave nebo Taxikáře. Díky nízkému rozpočtu a tlačení na násilí to má správně syrovou atmosféru, povedlo se obsazení - od hrdiny, jeho parťáka a jejich šéfa až po záporáky, všechno krásně výrazné typy - a kaskadérské kousky jsou parádní. Ve dvojce se to proměnilo ve výpravný studiový postapo akčňák a vůbec to nebylo špatně. Chvíli mi trvalo než jsem se srovnal s tím, že Babe: Prasátko ve městě natočil ten samý člověk. (24.01.2006)

Šílený Max připomíná Lego různých sad v rukou nepříliš nadaného dítětě, kostičky jsou mnohdy prvotřídním výrobkem, ale celek z nich složený zví kočkopsa. Tvrdé bouračky jsou výborné. Vstup Maxe na scénu pojal George Miller nádherně machisticky bezcitně - stříhá mezi slunečními brýlemi, řvoucím motorem, exhalujícím výfukem, ječícími pneumatikami, černými rukavicemi a periodou majáku. Tůrovaný motor střídaný rozpálenými asfaltkami, ubíhající pruhy na silnici přeskakující na zpocenou, dílem unavenou i bezvýraznou Maxovu tvář - to vše sálá žízní, která šahá po divákově hrdle. Prstořez si půjčuje alespoň kousíček kouzla Alexa DeLarge. Technika, silnice, klima (ne tak zcela prostředí) a bezcitnost či bezcitovost - v nich vidím silné stránky Millerova rukopisu. +++++ Když však dojde na obsah hlav a srdcí postav, objeví se tuctovými důvody motivované násilí, nelogické jednání, tuctová idylická láska, tuctové extatické šílenství - tuctovostí se to ve filmu hemží víc než v mém komentáři. Film sice umí předvést řemeslně ucházející hororovou scénu v lese, ale ta působí nejlépe jako slušná kopie, podobně je se mstitelským koncem, u romantické části už ani nelze mluvit o slušnosti a vysloveně nedůvěryhodně působí napětí mezi motivy policejního státu, od občanských institucí odtrženého gangu a "právníkokracie". Neprůměrný průměr. Slabé ***. (20.10.2014)