Šialený Max 2: Bojovník ciest

Neuvěřitelný rozdíl oproti jedničce, Miller jako by náhle přeřadil z těžkopádného šplhání se do kopce na jedničce rovnou na šestku a F1 závodění. Všechno co v prvním díle vůbec nefungovalo (děj seskládaný bez ladu a skladu s absencí jakékoliv pořádné gradace nebo motivací, postavy pronášející dialogy na úrovni Asyla a hrající většinou také skoro na jeho úrovni, akce, která nemá co poskytnout, snad až na tu úplně poslední a to není zrovna taky žádný zázrak a prostředí, které člověku absolutně neřekne, že by tohle jakože mělo být něco postapokalyptického a zabíjí tak poslední potencionální možnost pro to, aby člověk mohl najít nějaké plus kromě samotného Mela a jeho ženušky a čistě z kuriozity té pošahané teplé partičky motokovbojů), tady náhle buď vůbec není nebo naopak většinou je ve formě, dotažené prakticky téměř do dokonalosti. Vlastně jediné mínus, které jsem za celý film našel, byly občasné trochu nelogické reakce postav, jenže to se dá najít prakticky všude, že. Kvituji i to, že Miller se hezky distancuje od prvního dílu i tím, že v úvodu hezky poConanovsku uvede vyprávěčem tu "legendu" a nejen konečně trošku doplní i důvody, ale vizuálně značně schopně vykreslí minulost Maxovu. A pak již nic nebrání tomu si tento zdařilý postapo nářez užít se vším všudy. Příběh má pevně danou strukturu a směr, postupně nabírá na obrátkách a vrcholí vskutku nezapomenutelnou akční sekvencí v závěru, která nejenom že je brutálně poctivá, ale také nápaditá a adrenalinem nabitá. A stejně jako celý film profesionálně natočená a nasnímaná. Kamera zde funguje fakt výborně, umí v akci přecházet z detailů a pohledů "řidiče" na hezké průlety nad bojem nebo mimo akci nasnímat skoro umělecké scenérie či barbarské "rituální" běsnění. Stejně schopně je film i sestříhaný, např. pohled na zcela klidného Maxe uprostřed všeobecného zmatku má navíc komediální hodnotu. V ději Miller nezapomíná teď už i na hodně schopný humor, není ho moc, protože samozřejmě tenhle film měl být hlavně o drsném střetu klasicky rozdělené postapo společnosti na ty... naprosté šílence a ty, co se snaží šílenství odolat (jak už víme z děl Stephena Kinga, ta hranice mezi bývá často tenká, zřejmě to dle trailerů na Fury Road bude znovu tak trochu tématem i v dalším pokračování Maxe). Ale když už je tématem to šílenství, proč ho nevyužít i pro šílený humor. A myslím, že jakožto se Mad Max stal inspirací pro snad všechny koncepty rozpadu civilizace a zemské populace, které chtějí být taktéž jakousi satirou či jen a prostě dostatečně brutální, ale chorou a divokou výpovědí o stavu našich milých sousedů a nás samotných, nu tak se mu to asi povedlo. Punk rockové účesy, hokejové Voorhees masky, piercingy, náušnice, řetězy, BDSM kožené oblečení, auta upravené a vyzbrojené jak by je vytáhly rovnou ze skládky, vlastněné úchylem a neodolatelně teatrálně pojaté vystupování zvané anglicky batshit crazy (Humungus a jeho "You disobey me! You puppy!", to jen tak člověk nezapomene), to vše samotné už je vlastně jakýsi zvrhlý pokus o humor, ovšem film samozřejmě nezapomíná ani pro normálnější šílený humor, ehm.. Postava Gyro Captaina je toho důkazem. A pak je tu Max, který překvapivě nemá tolik prostoru jak bych čekal (a celé je to vyprávěné jako taková mozaika), ale nakonec se jeho úkol i přes možná trochu nešťastně zvolený postup vykrystalizuje a můžeme si užít nějakou tu brokovnicovou srandu. Ale přesto bych větší důraz na něho vzhledem k uvedení čekal. Film se každopádně s divákem vůbec nemazlí, dojde i na brutálnější mordy a celé je to opravdu.. nu drsný a neodpouštějící akční pouštní inferno. Dal bych spíše čtyři, ale vzhledem ke kulturnímu vlivu filmu a tomu, že jsem si to po jedničce dokázal o to víc užít, trochu neobjektivní hodnocení - plný počet. (02.04.2015) (menej) (viac)