Dokonalá lož

Cosi dobrého na téma, co by asi tak filmu slušelo, kdybychom měli k dispozici na dvě rovnocenné hlavní role Helen Mirren a Iana McKellena? Výsledek je zajímavý thriller přesně pro ty dva oblíbené staroušky s hezkou porcí britského humoru a vtipným odkazem na Hanebné pancharty. Ani bych neřekla, že to bylo jakkoli překombinované, protože životy dnešních seniorů nebyly přece lineární bezbarvou pohádkou. Ať už se narodili kdekoli. (18.06.2022)

Líbila se mi zejména první polovina, kdy ještě nebylo jasné, jak to všechno dopadne, protože tento film je sice celkově poměrně kvalitní - ale největší devízou je nepředvídatelnost děje... Ian McKellen skvělý, přesně jak je hodno představitele Gandalfa. Helen Mirren snad ještě lepší (což mě trošku překvapilo, protože ji znám zejména z menších rolí), trochu tam vadil ten její všeználek vnuk, ale stejně se to pak ještě víc zamotalo, takže jediné co můžu vytknout je trošku roztažený a okecaný konec (a přiznám se, že jsem to docela čekal, jakkoli se tvůrci snaží mlžit až do morku kostí - ale důvod je pochopitelně neodhadnutelný). Celkově spokojenost, ale možná by nebyl naškodu vyšší rozpočet aby se ten film dal opravdu užít, takhle to byla hezká kriminální detektivka...viděno v kině...80% (26.12.2019)

Toto je ten typ snímku, v ktorom sa tri štvrtiny nič nedeje a posledná štvrtina to celé zachráni a s odstupom času si človek povie, že to bol celkom dobrý film s myšlienkou. Na druhej strane ale trpieť minimálne polku filmu, aby som sa dostal k zmysluplnej pointe tiež nie je ok. Mirren a McKellen skvelá ústredná dvojica, ktorá ukázala, že hrať ešte vedia a že sú zárukou kvality. Škoda trošku premrhaného potenciálu, ale v zásade som bol spokojný. Na štvrtú hviezdu to ale nie je ani omylom. 65 % (15.01.2021)

Nejdřív Šedý, pak Bílý a teď Vychcaný. Lstivý Sýček pod rutinním dohledem Condona kuje pikle, aby se nakonec mírně zamotal do jejich variací, flashbacků a logických nesrovnalostí. Sám Mithrandir s vizáží Seymoura Cassela i lady Mirren s pečlivým rozmyslem nakopávající jeho Palantíry ovšem vynikající ve všech svých nenápadných i nápadných gestech.. (07.04.2020)

Film k pasivnímu uspokojení líného diváka. Celou dobu víte, že musí jít o dvojitou hru, protože jinak by existence takového snímku od počátku ani nedávala smysl, ale přesto se celou dobu musíte jen dívat, jak se z té skutečné hry ani vám, divákovi, nic neprozrazuje. Až v poslední části si musíte nechat prozradit všechno, na co jste cca hodinu a půl jen pasivně čekali. Nebylo vám umožněno ani si postupně něco dovozovat, skládat si ze signálů vlastní pohled, rozvíjet a korigovat vlastní hypotézu, ani se těch příprav a realizací otevřeně spoluúčastnit. Nic. Je to nenápadně, zato jednoznačně vyděračský film, který diváka nejprve nechá pasivně a se spravedlivým rozhořčením sledovat, jak se někdo sobecký a bezcitný snaží využít, podvést a ožebračit někoho hodného a naivního, a pak divákovu potřebu satisfakce bez komplikovaných nuancí ukojí předvedením, že to celou dobu bylo ve skutečnosti naopak a že ten zdánlivě naivní byl nejen hodnější, ale i chytřejší a zkušenější a padouch dostal, oč si koledoval, a do vykopané jámy spadl sám. Skvělí herci z toho charakternější snímek, který by ctil náročnějšího diváka a přibral ho do hry tím, že by postupně odměňoval jeho vlastní intuici, rozum i cit, neudělají. Film v souladu se svým záměrem poskytnout povrchní katarzi pracuje i s jednoznačně definovanými postavami a odmítá cokoli problematizovat: všichni jsou - a to dokonce od malička, od dětství - buď stoprocentní good guys nebo bad guys, nic mezi tím. Je to tak banální a tuctové, že si to vůbec tak charakterní herce nezasloužilo, takže jejich angažmá může být matoucí. *** Jeden fascinující moment jsem ale přece jen vytěžila, kvůli kterému si tenhle snímek budu pamatovat přece jen se stopou vděku: když se Betty, která se opravdu celou dobu tváří jako kultivovaná středostavovská English lady, ocitne v Berlíně a stane poprvé před inkriminovaným domem, najednou má ve tváři, zblízka a ze zvláštního úhlu zabrané, tak úplně jiný, původní postavě natolik hluboce odcizený výraz a nadto tak specificky vyrýsovaný, že mi okamžitě blesklo hlavou - ona je Němka a tohle je její rodný dům. Klobouk dolů před takovým mistrovským herectvím, které se zhmotnilo v tomhle jediném kratičkém záběru, ne náhodou v závěrečné retrospektivě ještě jednou zopakovaném. *~ (18.01.2020)