Veľké malé klamstvá

Intenzivní forma sice u Sedmilhářek malinko přehlušuje ne-zas-tak-šokující pointu, ovšem dle známé formule "forma tvoří obsah" jde stále o špičkové dílo, které je skvěle napsané, přesně zahrané a především do velké míry originální. Po mnoha a mnoha zhlédnutých standardních detektivkách si člověk pomalu učůrává už jen z toho, že tento žánr někdo zkusí i jinak. A přestože se to přesunutí divácké pozornosti z vyšetřování na genezi samotného zločinu postupně stává trochu monotónní, tvůrci si i do posledních dílů zvládli schovat několik trumfů, které jim zajistí divácké ovace. Moc ale prosím, zůstaňme u těch sedmi dílů. Tady nic rozvést nepotřebuje. 85 % (21.08.2017)

Vypadalo to na nudné holčičí tlachání, ale poměrně brzy se z toho vyloupl dost originální projekt. Mou pozornost si to každopádně získalo - a sedm dílů uteklo jako nic. Ale nevím, co na to chlápci... :) Název se mi taky líbil, leč vystihující zrovna moc není - oproti jiným žánrově podobným záležitostem se tam lhalo vlastně jen velice maličko. (23.05.2017)

Velice se mi líbí představa uzavřené minisérie městečka Monterey, ale po dokoukání celou dobu přemýšlím o tom, že bych se do toho světa strašně rád vrátil. Jean-Marc Vallée, jehož poslední tři filmy nejsou špatné, ovšem spíše zapadly, jde nyní po vzoru Caryho Fukunagy a servíruje nám mrazivé drama, které až do posledního dílu skrývá své trumfy, aby se následně vytasilo s rozuzlením, které tu minimálně od první řady True Detective nebylo. Big Little Lies sice tak velkou díru do světa neudělalo, ale kvalitativně bych se to porovnávat nezdráhal. Vždyť už hlavní čtveřice v podstatě oscarových sedmilhářek je obrovské eso v rukávu nezklamávajících borců z HBO a jelikož se o bestsellerový námět bojovalo s Netflixem, tak bylo předem jasné, že budou mít i co hrát a po letech nám vytřou zrak. Což se jim také povedlo. Ba co více, celé obsazení je prostě neskutečné. Adam Scott, o kterém jsem si po Walteru Mittym utvořil názor, že je naprosto zbytečný herec, mě nakonec překvapil ze všech nejvíce a to už vůbec nezmiňuji všechny charaktery pod 18 let, jelikož byli všichni bez výjimky úžasní (minimálně Amabelle a Abigail chci hned vidět v dalším projektu) a jejich rozbor by vydal na celý článek. Nuže, začátek byl pomalejší, ale v dalších epizodách jsem se nenudil ani minutu. Takřka totéž platí i pro druhou sezónu, ačkoliv tam ten bodík ubrat musím...9/10 (02.06.2017)

Seriálové ozvěny kampaně #MeToo. Bít ženy je špatné, ááánnnooo...ani ve snu by mne nenapadlo, že na takhle banální premise se dá postavit tak neuvěřitelně komplexní seriál, nezpronevěřující se vysokému standardu HBO...opravdu vynikající komunitní drama s detektivní zápletkou. Sice se mi už někdy v polovině podařilo určit, kdo to ve škole šikanuje, neboť v druhé půli série už zmizí počáteční maskování ženských intrik a půtek i mimikry feminní nevraživosti uvnitř komunity a hlavní roli mezi ústřední pěticí žen přebírá oběť domácího násilí, přesto je celý seriál tak chytře vystavěn a skvěle zahrán a natočen, že udrží pozornost až do závěrečného vyhřeznutí ,,ženské síly". Feministický koncept je pak zjevný a závěrečné finále celkem sporné, neboť ospravedlňuje hrdelní zločin a vybízí k braní spravedlnosti do vlastních rukou, ovšem musím konstatovat, že i mimo pole feminismu zůstává celkem objektivní, neboť se snaží měřit oběma stranám stejně - slovy psycholožky, která při rodinné terapii konstatuje, že manžel je nemocný, neboť bije svou družku, ona je ovšem nemocná taktéž, když od něho není schopná odejít a zavírá před tím oči předstírajíc idylku harmonického manželství. Serie 1: 90% (15.06.2018)

Když jste na mateřské déle, než biologické hodiny schvalují, může se stát, že ten smrsknutý svět dětských plen, špinavého oblečení a tekoucích nosů bude nutné napínat za hranu, kde dobré mravy oťukávají paragrafy zákona. Štiplavá sonda do láskyplného objetí všehoschopných matek, jejichž světu sice zdánlivě nerozumíme, ale v mnohém ho s nimi sdílíme. Tou detektivní linkou bych se nenechal zmást, i těm méně bystrým brzy dojde, kdo si zaslouží zemřít. Ale ta postupná cesta k nevyhnutelnému konci je protkána fascinující pavučinou zdánlivých banalit, rozhovorů odposlouchaných ze života, které tvoří fascinující celek. Vallée je mistr střihu a stačí mu ve správnou chvíli na půl vteřiny nahlédnout jinam a vodí si diváka jako na provázku. Girl power, jak ji možná nechceme vidět, ale bezezbytku musíme. Cvak, cvak. Těším se na další řadu. (30.11.2018)