Veľké malé klamstvá

90%. Těžko říct, jak se Kelleymu podařilo zatajit změnu pohlaví. Jak jinak si vysvětlit, že pravděpodobně nejfeminističtější seriál poslední dekády má na svědomí muž? Big Little Lies jsou naprosto precizně napsanou psychologickou sondou do života maloměstských žen, které otevírají svou třináctou komnatu s tak přirozeně gradující tendencí, že vás po většinu času bude úzkostlivě mrazit v zádech. A přitom se tu vlastně skoro nic neděje, tvůrci většinu času uhýbají z primární narativní linie, aby ponechávali diváka v očekávání, a tak jeden subsvět střídá další a konstantně vás tak nutí váhat o tom, co je a co není důležité. Postavy nejsou stroze archetypální, ale většinou nepředvídatelné a ryze individualistické, tudíž nebudete mít problém vybudovat si k nim vztah; tím se sledování stává ještě emotivnějším a empatičtějším. Scénář šlape jako švýcarské hodinky, každá scéna i každý dialog budují atmosféru a napětí, které je vzápětí zchlazeno další dílčí linií. Těch je tady několik a každá má pro sérii jako celek svojí funkci - ať už je to zdánlivě ústřední linie s násilím ve škole, která vytváří podklad pro vrstvení ostatních linií, či zdánlivě vedlejší linie s domácím násilím (v této linii naprosto fantasticky exceluje Nicole Kidman, která dospěla nejen do estetické krásy, ale i do prvotřídního herectví), která má na svědomí ono mrazení v zádech, a nebo linie zdánlivě hlavní postavy Madeline a jejích vnitřních příběhů, která vlastně nakonec hlavní postavou vůbec není. Ano, skutečně je tu celá řada zdánlivých prvků - jak už název napovídá - které vás v různých intencích nutí zamýšlet se nad jejich váhou a pozicí v celém vyprávění. Stejně tak je tu řada překvapení, které možná nejsou úplně šokující, ale rozhodně plodí další otázky, což je bezpochyby klíčovou funkcí všech seriálů. Závěrečnou pointu sice lze celkem snadno předvídat už po pár dílech, ale to, jakým způsobem k ní dojde, přináší satisfakci jako pomyslnou tečku za všemi liniemi, které se v závěru spojují v jednu velkou (a nutno říct že přínosnou) katarzi. Nemyslím, že Big Little Lies jsou příběhem o ženách či o dětech. Myslím, že jsou o mezilidských vztazích a o tom, že každý máme svojí třináctou komnatu, a především že každá z nich má řešení. Brilantní práce, skvěle napsaná i natočená, kde ve prospěch dechberoucího vystoupení Nicole Kidman lehce zanikají i všechny ostatní ukázkové herecké výkony (Reese Witherspoon tradičně parádní, Shailene Woodley mile překvapila a Laura Dern byla na pěst, což rozhodně značí skvělý výkon; neměl bych opomenout ani Adama Scotta, kterému je jedno, koho hraje, každého zahraje dokonale). Opravdu svěží seriál, zpočátku se tvářící jako feministická glosa, ale v průběhu dost příjemně překvapující a v závěru vrcholící v pocit něčeho výjimečného. Tím Big Little Lies v seriálovém světě dozajista určitě jsou. (13.04.2017)

Tak uvidíme, či bude aj tretia séria a náhodou sa ucelený príbeh nezačne zbytočne roztápať. Každopádne tu máme dve výborné série, pričom podľa môjho názoru tá druhá prekvapivo prekonala tú prvú. Prečo, som písal v komentári k tej druhej. Máme tu viacero tém, od materinskej lásky, manželskú neveru až po feminizmus, ale na všetko sa tvorcovia pozerajú podstatne precíznejším spôsobom, než je zvykom napríklad pri mainstreamovej kinematografii. Že tu hrá uzší výber tých najlepších herečiek sveta, nie je len bonusom, ale práve vďaka ich majstrovstvu sa zžijeme s postavami omnoho jednoduchšie. A to aj napriek tomu, že drvivá väčšina z nás nemá veľký rodinný dom na pláži a nechodí k psychoterapeutovi. (24.03.2020)

„Mrcha! Copak nevidí, že to s tebou nemá nic společného?“ - „Nevidíme věci takové, jaké jsou. Vidíme je takové, jací jsme my.“ Přetvářka, lži, pokrytectví, snobismus, jedna velká drbárna…a pokud tohle platí o hlavních postavách, tak o těch vedlejších dvojnásob (prostřihy na jízlivé výpovědi ostatních obyvatel). Stejně jako jiné mě přilákalo herecké obsazení, přece jen seriál, ve kterém září herečky jako Kidman, Witherspoon, Dern či z mladší krve Woodley, se nevidí často. A tvůrci toho využívají maximálně. Díly každopádně utečou poměrně rychle a seriál si vás nenápadně získá, že ani nevíte jak. A pokud jsem si po 1. řadě nebyl úplně jistý 5*, 2. série mě v nich již utvrdila a dokonce bavila překvapivě ještě víc (i bez toho tajemství). Velkou zásluhu na tom má nová postava (Streep je tak dokonale nesnesitelná…a scény si krade pro sebe), ale i vývoj ostatních. Závěr druhé řady navíc vyvolá řadu důsledků, takže věřím, že i v další sérii bude o zábavu znovu postaráno. „Jsme Montereyská pětka, ať si říkáme jakkoliv. Ta lež je naše přátelství.“ (07.07.2019)

Tak v takovém městečku bych teda žít fakt nechtěl. Sice se jedná o nějakou komunitu v Kalifornii, ale chvílemi jsem měl z různých záběrů pocit, jak kdyby se příběh odehrával někde ve Skandinávii. Směska lidí tu ale v tomto příběhu předváděla absolutní vztahové orgie a během sedmi dílů mi odvyprávěla příběh, který zajímavou cestou jde k vraždě. Ona totiž vraždou nezačíná, ale končí. Problém seriálu nicméně byl ten, že se hrozně dlouho rozjížděl a opravdu tak půlku seriálu jsem si na postavy zvykal, čímž netvrdím, že jsem si na ně nakonec zvykl. Nicméně Reese, Nicole a Shailene tu předváděli naprosto nadpozemské výkony a chlapská část osazenstva jí šlapala dost v závěsu. Sympatické je i to, že tento příběh je o Sedmilhářkách a ne o Sedmilhářích, takže tu řada feministek notně zapláče. Je zajímavé sledovat, kam až tyto matky jsou schopné zajít za podstatou mateřství a udržení rodiny. Rozhodně to má něco do sebe, ale opravdovou kvalitu celého toho námětu si uvědomíte až v samotném závěru, takže neváhejte a těch sedm dílů se držte, co to půjde. Bude to stát za to. (07.04.2017)

Vypadalo to na nudné holčičí tlachání, ale poměrně brzy se z toho vyloupl dost originální projekt. Mou pozornost si to každopádně získalo - a sedm dílů uteklo jako nic. Ale nevím, co na to chlápci... :) Název se mi taky líbil, leč vystihující zrovna moc není - oproti jiným žánrově podobným záležitostem se tam lhalo vlastně jen velice maličko. (23.05.2017)