Američan v Paříži

"Doma mi říkali, že nemám talent. Tady mi to asi říkají taky, ale francouzsky to zní líp." Velký triumf lidského kamzíka Gena Kellyho, muže s obrovským akčním rádiem pozitivní energie. Hraje, tančí, zpívá, stepuje, směje se a má publikum v hrsti. Nic naplat, Američan v Paříži je především jeho film. Můžeme si donekonečna vyměňovat názory na hloupoučký příběh. Znovu a ze všech stran zkoumat topornou Leslii Carronovou a znovu docházet k závěru, že půvabem ani herecky-pěvecky-tanečními schopnostmi nesahá Debbii Reynoldsové ze Zpívání v dešti ani po kotníky. Dokola lamentovat nad necharismatickými herci v ostatních rolích. Shodovat se na tom, že velkoměstský elegán v cylindru, fraku a bílé náprsence na svítících schodech patří do úplně jiného filmu. Ano. Ale to dobré, co film nabízí, patří k tomu vůbec nejlepšímu v celém žánru. Skvostná Gershwinova hudba například. Dokonce možná lepší v ryze tanečních scénách než v písničkách. S výjimkou Kellyho I got Rhytm, kdykoli Amíka vidím, zpívám si ji pak celý den. A ta nádherná madmoiselle Paříž! Ani ve francouzských filmech ji nezastihnete tak krásnou v ranních nedbalkách a elegantní za soumraku, jako zde, v americkém filmovém studiu. :-) 80% (19.04.2006)

Zrovna nedávno jsem koukal na Minelliho Přidej se k nám a musím říct, že ta změna byla ohromující. Samozřejmě i v Američanovi se našla spousta nudné vaty, u níž bylo zřejmé, že scenáristé se u muzikálů padesátých let většinou moc nenadřeli. Navíc Caronová je asi všechno jiné, než herečka. Její obličejové svaly se ve filmu nepatrně proměnily asi dvakrát. Bohatě to vynahradila spousta dechberoucích tanečních kreací Gena Kellyho (Pokud Kelly říká, že je Marlonem Brandem muzikálu, měl by přehodnotit postoj, protože nikdy si z Caryho Granta nevzal víc.), fantastická výprava, Gershwinova hudba a především odvaha být nekonformní. Poslední muzikálová čtvrthodina Přidej se k nám, ač ikonická, byla ničím ve srovnání s poslední dvacetiminutovkou Američana v Paříži, kde se děj přenesl mezi papírové kulisy ve fantazii Kellyho postavy. V tu chvíli začal být film extravagantní podívanou, která zcela vybočila z dosavadního děje. Nedokážu si představit, jak to neslo dobové publikum, které v takovém obratu museli cítit jakýsi podvod na ději běžného muzikálu. Naprosto propracovaná choreografie a perfektní stepařské vystoupení. Byl jsem ohromen. (22.03.2011)

Gene Kelly /Divka z Titulni strany, Zpivani v Desti/ v roli cloveka, ktory vie malovat, tancovat, spievat - pomaly mi chybali este vyvarat, piect, opravit stroje a vsetky mozne technologie, zlozit diferencial a radit prezidentovi -kedze ide o US film, tak prezidentovi USA pochopitelne. Trochu moc na mna, aj ked najlepsie Minnelliho diela su muzikaly a este ako reziserovi Minnellimu sli velmi dobre spolocenske konzervacky. K vysokemu hodnoteniu prospel aj ten fakt, ze muzikal kypi zivotom a optimizmom : 77 % (27.03.2018)

Dokážu porozumět úloze, kterou ty nejskvělejší muzikály (mezi které Američan v Paříži rozhodně patří, to asi nelze zpochybnit) sehrály v období klasického Hollywoodu - tím, jak hýří barvami a pulzují energii (taneční kreace), testují technologické možnosti záznamu a přenosu, nutí své tvůrce přemýšlet o kompozici, o inscenování (pohybu a figur v) prostoru -, ale ani toto mi nedopomáhá k tomu, abych většinově tyto snímky nevnímal jinak než jako svého druhu historické artefakty, jako něco, čeho si je třeba vážit, ale co už má svůj čas za sebou, jinými slovy si mě nepodmaňují, až na výjimky jim nepodléhám. Genea Kellyho (a jeho umění) si minimálně pro Zpívání v dešti vážím, ale zrovna v tomto konkrétním případě se mně zdálo, že jeho hudebně-taneční čísla děj nikam neposouvají, ba že ho naopak brzdí (a to je u mě při hodnocení muzikálů to nejdůležitější kritérium) - spoiler kupř. tu závěrečnou, bezmála patnáctiminutovou, němou pasáž, kdy Jerry fantazíruje o životě s Lisou, poté, co ho tato opustila, považuju za extrém, to bylo takřka neusledovatelné. 65 % (28.07.2024)

Tak tohle bylo falešný jak pětník. Od romance, která začala úlisně a pokračovala nudně a bez špetky šmrncu, přes kýčovitá a v polovině případů nijak zábavná muzikálová čísla (textově stojí za prd všechna, vizuálně to v 50 % případů baví a v té druhé padesátce ubíjí rozkřepčenou nudou) až po nezáživný příběh, který toho nechává až moc rozmotaného. Navíc v Evženu Kellym je cosi odpudivého, něco slizkého, co probublává pod povrchem a jen občas se jako hladová kosatka vynoří nad hladinu. Lehce to z něho čpělo v jeho největším hitu Zpívání v dešti (které mimochodem žeru), tady jsem se toho dojmu ale nemohl zbavit. Což je mimochodem divné, protože to byl podle všeho sympaťák od kosti. Aspoň že tuhle skopičinu zachraňovaly dámy, rozkošná Leslie Caronová a holandská puma Nina Fochová. /// Plný souhlas se StarsFan. (24.05.2018)