Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Po smrti vydavatele časopisu zjišťují redaktoři, že jejich magazín končí. A v posledním čísle musí vyjít krom nekrologu i nejlepší reportáže ze světa umění, politiky a jídla. Wes Anderson servíruje nepříliš zajímavé povídky o novinářích ve formě, která mu brání prodat to, v čem jsou jeho snímky obvykle nejzajímavější. (21.11.2021)

Překvapuje mě, jak je Depeše přijata pozitivně, jak ochotně divácká obec naskakuje na další Andersonův zasněný vlak cestou k vlastním vzpomínkám, lítostem a tužbám. Chybí totiž onen pověstný krok směrem k divákovi, který mu takovou cestu obvykle usnadňuje skrz fantaskní svět Života pod vodou nebo hravou animaci pana Lišáka. Tentokrát se citují styly, uctívá se forma, střídají se povídky a tempo je vzhledem k proměnlivé délce a náladě jednotlivých segmentů až zrádné. Když se ale povede tenhle protivítr překonat, jde o nápaditou, ztřeštěnou i zamyšlenou mozaiku všeho a všech, ze které ale pod tíhou laviny různých podnětů začne v závěru téměř bolet v tu dobu již nestíhající hlava. (17.02.2022)

Wes Anderson pro mě představuje jedno velké tajemství. Nikdy netuším, jestli se mám na jeho film těšit, nebo mám mít silné obavy. Jednou mě jeho snímky dokážou nadchnout, u jiných se ale zase okázale nudím, takže jsem pochopitelně doufal, že se bude v tomto případě jednat o první možnost. Povídky nakonec zůstaly někde uprostřed; byl jsem spokojen s vydařenou atmosférou, s obsazením i s dějem, zároveň jsem byl s dějem paradoxně nespokojen, protože se některé pasáže neuvěřitelně vlekly a v závěru jsem měl pocit, že jsem u filmu strávil minimálně tři hodiny. Ale nevadí, příštího Andersona zase zkusím, možná mě zase jednou nadchne. (02.01.2022)

Wes Anderson je rozhodne veľmi kreatívny a zaujímavý filmový tvorca. Jeho filmy sú vždy iné, vždy ma dokážu zaujať a majú v sebe to svojské čaro, čo cih robí výnimočnými. A "The French Dispatch" nie je žiadnou výnimkou. V prípade tohto režiséra sa dá povedať, že hoci viem, čo môžem očakávať, nikdy nemôžem predvídať to, aké karty Anderson vytiahne. Je to vždy celkom slušné prekvapenie. Tentokrát tu máme niekoľko krátkych príbehov, ktoré spájajú jedny noviny. A možno by bolo teda fajn si o nich niečo povedať. Pravdou je, že úvod je celkom dobrý, časť s Owenom Wilsonom na jeho bicykli je celkom unikátna a vtipná. Ponúka nám taký obraz na mesto a celkom to vie baviť. Klenot však prichádza počas príbehu od Tildy Swinton, ktorá nám povie story o talentovanom maliarovi z väzenia. Musím povedať, že táto časť bola pre mňa fenomenálna. Vynikajúco natočené, dobre spracované, skvelé finále a nemá to v sebe dokopy asi žiadny predvídateľný moment. Proste genialita. Ďalší príbeh nám podáva Frances McDormand, ktorá opisuje život mladého chalana, ktorý píše svoj prvý veľký manifest a je uprostred veľkých protestov. Tento je podľa mňa fajn, ale osobne mi toho prináša asi najmenej z celého filmu. Napriek niektorým vtipných scénkam, hlavne počas úvodu.  No potom prichádza Jeffrey Wright a jeho finále, ktoré je podľa mňa opäť vynikajúce. Dokonca obohatené o časti s 2D animáciami. To je podľa mňa dosť kreatívne. Musím povedať, že som sa skvele bavil, užíval si tie príbehy, užíval si tú tvorivú kreativitu Wesa Andersona a vo výsledku ide pre mňa o skvelý film. Možno som čakal, že ma to opäť odpáli ako jeho predošlé filmy, no kvality jeho filmárčiny tu spochybňovať nebudem. Kvalitný film, ktorý ale mohol byť medzi najlepšími. Hodnotenie: B+ (21.12.2021)

Tady forma absolutně pohltila obsah. Od první vteřiny obraz křičí "Wes", ale příběhy, který se tu odehrávají, křičí "nuda!". K čemu je tatatatatata kadence slov a úchvatný herecký ansámbl, když je napojení jednotlivých příběhů neexistující a příběhy samostatně nemají šanci zaujmout. Nebyl problém poklimbnout, proto jsou dvě hvězdy ještě shovívavé hodnocení. (23.01.2022)