Smäd po živote

Tento film představuje jediněčně nadaného člověka, kterému ale nikdo nerozuměl a který byl drcen a sžírán vnitřními démony, jež ho ovládli tak urputně, že ho nakonec dohnali až k autoamputaci ucha a posléze k dosti bolestivé sebevraždě. Sledovat Kirka Douglase jako Vincenta van Gogha je opravdu fascinujícím zážitkem. (01.02.2007)

Vychutnání filmu bylo umocněno mojí nedávnou četbou - Vincent van Gogh - Deník v dopisechu od Jana Hulskera. Spojením těchto dvou děl jsem si plně uvědomila, nebo spíše představila, co byl Van Gogh za člověka a lépe pochopila jeho duševní rozpoložení, které nebylo jednoduché. Zmítal se mezi nepochopením otcem, který jej považoval po celý jeho život za zahaleče a nikdy jím nebyl nepochopen, nenaplněné a bouřlivé vztahy se ženami , postoj k bohu a náboženství. Divoká povaha, která touží být nespoutaná a přesto je spoutávána předsudky doby a jeho rodiny. To vše nemohl vyvážit silný a vzácný vztah s bratrem Theem, kterému psal ony zmíněné dopisy, odhalují jeho podstatu myšlení a čistou duši. Pro mne skvělý film po všech stránkách. (22.03.2015)

Během sledování snímku jsem si nesčetněkrát položil otázku, co může být větším zážitkem než sledovat dva velikány filmového plátna (v případě druhého již (i) nebe) – živelné(ho) K. Douglase resp. A. Quinna v jednom snímku pohromadě. A přitom odpověď je zcela jednoduchá. Sledovat je coby malíře V. van Gogha resp. P. Gauguina. Dlouho dozadu mi neudělalo nic takovou radost (snad pouze dnešní oběd :-), jako tahle „oživlá (rozpohybovaná) obrazová minulost v přímém přenosu“. Člověk si skutečně zřejmě musí šáhnout na úplné dno, aby ze sebe následně vymáčknul to nejlepší. Otázkou zůstává, co je samé dno, stejně jako je otázkou, zda to následně někdo (d)ocení. Jak už to tak většinou bývá, až čas ukáže...... Nikoliv „rozumových, ale srdcových (pocitových)“ 5*. Tím ovšem neříkám, že by samotná filmová kvalita absentovala, ba právě naopak. Je téměř neuvěřitelné, jakým způsobem se režisérskému tandemu V. Minnelli-G. Cukor (pravda, s výrazným otiskem a (ná)pomocí K. Douglase) podařilo zachytit ten (umělcův) vnitřní boj, který (sám se sebou a svým okolím), musel den co den svádět. Ostatně právě tato skutečnost (společně s exteriéry) je hlavní devizou a lákadlem tohoto pozoruhodného (životopisného) snímku. M. Rózsa je potom už pouze tou pověstnou třešínkou na dortu. p.s. „jednoho dne najdete způsob vyjádření a tím bude opodstatněna vaše existence“. Společně se samotným názvem snímku (resp. předlohou I. Stonea) snad nejvíce tato (učitelova) Gauguinova slova vystihují samotnou podstatu (van Goghova) bytí. (23.10.2012)

Zaujímavý životopisný snímok, ktorý vás prevedie všetkými najdôležitejšími etapami van Goghovho života v podaní charizmatického Kirka Douglasa. Navyše je dejová linka obohatená o rozmer výtvarného umenia, kde na jednotlivých obrazoch by mohol človek oči nechať. Trocha na škodu je dosť rozpačitý záver, ktorý evokoval, že van Goghov posledný obraz by mal byť "Obilné pole s vranami", čo ale nie je pravda, keďže to bola „Záhrada u Daubigny“. Inak Vincent van Gogh je podľa mňa najväčší maliarsky smoliar histórie. Za jeho života bol rád, keď predal jeden obraz za 400 frankov a stále žil preto v biede (ešte šťastie, že mal takého chápavého a oddaného brata), po smrti však hneď trhol v tržbách niekoľko rekordov a jeho obrazy sú medzi zberateľmi považované za najcennejšie vôbec. Aká to smutná irónia. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.10.2017)

Nejsem zas tak naivní, abych si myslela, že tento film nebyl stvořen pro peníze, ale jen a jen z čirého obdivu, snahy porozumět a pochopit, a kvůli tomu, aby vzdal hold umělci, leč přesně tento dojem ve mně celou dobu vzbuzoval. Český dabing na velmi dobré úrovni, a ač jsem si neuměla Karla Högera v roli Vincenta moc představit, nakonec jsem byla ráda, že ho namluvil zrovna on. Jako vždy to skvěle procítil. (06.01.2014)