Smäd po živote

síce príliš "povrchné" čo sa týka zobrazenia skutočnej pocitovosti, nálad a vnútorného sveta maliara (hold, filmy ako Rublev alebo Pirosmani v hollywoodskej veľkoprodukcii nikdy nevzniknú), nahradené je to však podrobnosťou a presnosťou zachytenia života tohto nadčasového umelca, a snáď aj približne verné zobrazenie jeho komplikovaného charakteru... a samozrejme, množstvo záberov na najslávnejšie aj menej slávne obrazy a ich pozadie vzniku, zaujímavá osobná a plamenná konfontácia s umením Gauguina (ktorého veľkým obdivovateľom nie som), a pre mňa osobne sledovanie filmu poskytlo, spolu s priebežne otvorenou wikipédiou :), možnosť odhaliť ďalšie menej slávne, no pre mňa o to zaujímavejšie postavy maliarstva - MILLET, Daumier, Signac (ale pointilizmus nemusím)... + preklikal som sa až k takým géniom ako LEVITAN, Korovin... + oprášil som si môjho najobľúbenejšieho "francúzskeho" impresionistu Sisleyho (a Pissara)... ++ zablúdil som až k Tomovi Thomsonovi... proste film, ktorý ma motivoval rozšíriť si obzory... a samozrejme, bolo by chybou nevyzdvihnúť herecké výkony ústrednej dvojice Douglas-Quinn.... Douglas mi na začiatku síce príliš nesadol, ale s pribúdajúcimi minútami som mu veril stále viac a viac .... 75% (29.09.2011)

Poutavý životopisný portrét jednoho z nejslavnějších malířů novodobých dějin, který pravda nezaplouvá do jakékoli kontroverze, ale osobnost hlavní postavy a jeho osudové vztahy rozpitvává velmi důkladně a přesvědčivě. Douglas i Quinn perfektní a záběry oživující ikonické Van Goghovy kresby moc pěkné. Jen ta epická orchestrální hudba se k tomu vůbec nehodí a v závěru bych možná uvítal více tragický nádech, na rozdíl od toho univerzálního melodramatického. 80% (04.05.2020)

Vychutnání filmu bylo umocněno mojí nedávnou četbou - Vincent van Gogh - Deník v dopisechu od Jana Hulskera. Spojením těchto dvou děl jsem si plně uvědomila, nebo spíše představila, co byl Van Gogh za člověka a lépe pochopila jeho duševní rozpoložení, které nebylo jednoduché. Zmítal se mezi nepochopením otcem, který jej považoval po celý jeho život za zahaleče a nikdy jím nebyl nepochopen, nenaplněné a bouřlivé vztahy se ženami , postoj k bohu a náboženství. Divoká povaha, která touží být nespoutaná a přesto je spoutávána předsudky doby a jeho rodiny. To vše nemohl vyvážit silný a vzácný vztah s bratrem Theem, kterému psal ony zmíněné dopisy, odhalují jeho podstatu myšlení a čistou duši. Pro mne skvělý film po všech stránkách. (22.03.2015)

Zaujímavý životopisný snímok, ktorý vás prevedie všetkými najdôležitejšími etapami van Goghovho života v podaní charizmatického Kirka Douglasa. Navyše je dejová linka obohatená o rozmer výtvarného umenia, kde na jednotlivých obrazoch by mohol človek oči nechať. Trocha na škodu je dosť rozpačitý záver, ktorý evokoval, že van Goghov posledný obraz by mal byť "Obilné pole s vranami", čo ale nie je pravda, keďže to bola „Záhrada u Daubigny“. Inak Vincent van Gogh je podľa mňa najväčší maliarsky smoliar histórie. Za jeho života bol rád, keď predal jeden obraz za 400 frankov a stále žil preto v biede (ešte šťastie, že mal takého chápavého a oddaného brata), po smrti však hneď trhol v tržbách niekoľko rekordov a jeho obrazy sú medzi zberateľmi považované za najcennejšie vôbec. Aká to smutná irónia. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.10.2017)

Po shlédnutí francouzského filmu Van Gogh (1991) jsem zákonitě musela vyhledat i Žízeň po životě. Moc mě zajímalo, odkud se všechno Goghovo znechucení, ale i jeho vnitřní světlo, vzaly. Co prožil, že v jeho obrazech je tolik života a v jeho duši žádný? Van Gogh byl poslán jako mladý kněz mezi hornickou chudinu v belgickém Borinage. Nesmírná bída, hlad, umírající a mrtví, s nimiž se denně setkával, to vše ovlivnilo jeho touhu sloužit lidem i Bohu jinak, než kázáním Evangelií. Otevřeněji a podle jeho názoru i poctivěji - malováním, kresbou. V Paříži, obklopen největšími umělci své doby, se učil. Až venkov, Provence, v něm ale probudil schopnost ztvárnit krásu okolního světa tak, jako nikdo před ním ani po něm. Stále však žil ve strachu, že poslání, které si předsevzal, nedokáže naplnit. To přinášelo hlubokou vnitřní osamělost. Byl plný lásky, kterou neměl komu dávat. Proto ji dával do obrazů. "Ne, nebyla to smutná smrt. Odehrála se za jasného denního světla a sluneční paprsky padaly na zem jako čisté zlato ..." (24.01.2014)