Karel Hynek Mácha

Těžko říct, zda se povedlo správně vylíčit Máchovu rozervanou povahu. Pokusil se o to i František Vláčil ve svém Mágovi. Oba snímky mají své klady. Scénář Zdeny Holubové se opírá víc o dobové zvyklosti a vztahy mezi kulturní veřejností, zajímavá je doprovodná sborová recitace Máje. Dle mého soudu zdařilý životopisný snímek se zajímavými momenty. (17.09.2015)

Osobnost velkého básníka a romantika ovlivnila celé generace umělců, ovšem důvodů, proč se čeští filmaři rozhodli v druhé polovině třicátých let oživit Máchův odkaz bylo nepochybně víc. Divadelní hra novináře a dramatika Emila Synka ležela na Barrandově již nějaký ten pátek a vyčkávala, jak se říká, na vhodnou příležitost. Velkoryse financovaný projekt se za výrazného přispění architekta Štěpána Kopeckého a mimořádně kvalitní práce barrandovských kostymérů nakonec neminul účinkem. Pro titulní roli byl vybrán Ladislav Boháč, který měl pro postavu introvertního básníka všechny předpoklady. O samotném natáčení ovšem kolovaly zkazky, že tehdy režíroval každý, kdo náhodou přišel do ateliérů a přinášel sebou zajímavé podněty a nápady. Ať to bylo jakkoliv, film francouzsky elegantní Zet Molas si dodnes uchoval atmosféru a ve své době patřil k dobrému uměleckému průměru. (28.09.2010)

Určitá naivita dialogů se dá rozhodně odpustit vzhledem k období vzniku filmu. Boháč asi dobře vystihuje to, že Mácha opravdu nebyl příjemný, ohleduplný ani pochopitelný člověk. Jeho okolí jistě dosti zkoušelo. Divák po shlédnutí může být trochu zmaten, jak to s Máchovou smrtí vlastně bylo: dnes už si dovolujeme téměř s jistotou tvrdit, že jej zabila infekce. Způsobilo ji pití vody z věder při hašení (voda se nabírala ze struh o domků, které byly plné odpadu). Můžeme vklidu opustit tu myšlenku, že se při hašení nachladil, a následně zemřel na zápal plic (pedagogům a literárním vědcům se asi nechtělo dítkám na ZŠ vykládat o tom, že veliký básník v posledních dnech svého života nestíhal dobíhat na toaletu). (02.10.2010)

Film vznikl v době, kdy Máchův intimní deník byl prakticky stále tabu. I tak se podařilo režisérce vykreslit Máchu, na základě již o něm známých faktů, velmi precizně = mně byl už tady ( ještě dříve, než jsem se seznámila s jeho deníčkem) totálně odporný a usoudila jsem, že s ním nebylo něco po psychické stránce v pořádku. Jeho intimní deníčky pak jasně dokázaly, že to byl psychopat. Dnes už tedy víme, co se opravdu skrývá za verši jako "...zve k lásky hrám hrdliččin hlas." Pro Máchovo okolí (zvláště ženy) i pro něho samotného bylo možná lépe, že skonal tak mladý, neb při jeho abnormálních sexuálně-sadistických choutkách se mohl klidně postupem času vyvinout v nebezpečného sériového vraha. (22.06.2024)

Ladislav Boháč hrál velmi dobře, ale na můj vkus příliš civilně, rozervaný romantický autor mohl být víc přepjatější (Eduard Kohout by byl asi příliš vyzrálý, generace romantických bouřliváků teprve spíše měla přijít - mladý Hrušínský, Cupák, Munzar). Jinak se mi líbilo na dobu velmi věrohodně podaný duch, prostor a čas 30. let 19. století, včetně hereckých výkonů, v nicž byl dobrý představitel Tomíčkův a tradičně Tyl Kreuzmannův. Výhrady by byly k příliš v literátských (či lépe žurnalistických) klišé si libujícímu scénáři, naopak podnětné bylo využití Máchových veršů k podkresu filmu. (29.09.2010)