Tate no júša no nariagari

Tate no Yuusha no Nariagari je anime typu isekai, kedy sa hlavný hrdina ocitá v novom svete a v ňom musí prežiť, alebo inak povedané prenesený do nového sveta. Siahodlhé komentáre napísali kolegovia a ja vlastne neviem čo si mám Shield herovy myslieť a to hlavne z dôvodu, že niektoré situácie a hlavne dôvody niektorých záporných hrdinov sú zámerne hlúpe až groteskné, ale anime sa v tomto snaží pôsobiť naozaj vážne a tak sa chová v jednotlivých interakciách medzi hrdinami. Jedna scéna všetci neveria Naofumimu (ako to mám vyskloňovať?) a hneď v zapätí ploché postavy, jeho akože silnejších spoločníkov sú odrazu s ním a táto plochosť chovania postáv a to, že tie tam vlastne ani nemusia byť je zbytočným neduhom tohto anime. Špeciálne hlúpa a naivná postava Motoyasu Kitamura mi naozaj liezla na nervy on vlastne bol niečo ako dieťa, ktorého všetci vedeli ovplyvniť podľa toho ako blízko sa pri ňom nachádzali a ostatní hrdinovia hovorili veci raz tak a raz tak. Proste veľa postáv je absolútne v tomto anime zbytočných, až rušivých a celkový obraz o Naofumim je vytvorený absolútne trápne. Za to ženské postavy ako napríklad Raphtalia sú oveľa kvalitnejšie a tým vo veľa situáciách ničia premisu toho, že ženské charaktery v takýchto anime sú len do počtu v tomto prípade sú do počtu všetci "hrdinovia zbraní". Ženské charaktery sú kvalitnejšie ako mužské celkovo. Čo ďalej môžem vytknúť je absencia rozvinutej politiky, kde by sa dali zámery jednotlivých vladárov lepšie vysvetliť, alebo politika medzi jednotlivými kráľovstvami, by do príbehu vnukla to čo tam je potrebné. Inak v konkurencii iných isekai je Shield Hero pozerateľný a bavil ma a teda ho odporúčam, keď budete súhlasiť s neduhmi, ktoré som spomenul a budete akceptovať aj to, že ku koncu dochádza anime dych (kvalita ide jemne dole). (22.04.2021)

Tak tohle bylo dobrý, tohle mně baví v jakékoliv podobě, nemusíte tam být krev, akce v každé epizodě a hláškování, jak v prvním Predátorovi "Dillon!, You Son of a Bitch". Seriál si vystačí s intriky, korupcí a zákeřností, hrdina ze začátku neskutečně naivní a důvěřivý, v dalších dvaceti minutách, velice krutě vystřízliví a pozná že tohle pro něho nebude Sword Art Online. Místy to bylo až moc hnusný, ale finální zadostiučinění sem si vychutnal jak jen to jde. Hodně mi to připomínalo Dragon Age: Inquisition, (rest in peace Bioware) kde se výborně mísila politika, korupce, pomalý začátek, tvrdý leveling, napínavé a velkolepé bitvy. Nikdo vás neměl rád, všichni vás nenáviděli, všechno jste posrali a pro všechny jste byl ten prokletý čůrák, co nosil znamení šelmy a tak vám zbyl jen ten úsměv na tváři. Ale to všechno špatný, hnusný a zlý, odešlo ve chvíli, kdy vám jedna osoba začala věřit a ta víra v té osobě rostla a rostla, takže to k vám přitahovalo další postavy, které taky ve vás začali věřit a byli jste pro ně tím nejlepším, co je potkalo. Ale jestli bych tenhle seriál, měl popsat jednou větou, tak by to byla tahle: Když si hlavní protagonista, za parťáka vyberete mývalí holku, tak jasně že si tenhle seriál, zaslouží pět hvězdiček. (07.07.2019)

Asi každého, kdo mrkne na pouhý jeden díl napadne, že Tate no yuusha no nariagari nebude ničím originálním a už od počátku okatě vykrádá třeba Sword Art Online. Koncept světa s pravidly MMORPG je v anime již poměrně nadužívaný a po stránce základního námětu jaksi ani tohle dílo nemá čím překvapit. Proč tedy plné hodnocení? Čert vem nějakou originalitu. Štítový hrdina a jeho dobrodružství ve světě, do nějž nepatří, je totiž neskutečně zábavná podívaná plná akce a emocí. Zprvu se sám Naofumi, tedy hlavní postava, jeví jako nezvykle zajímavý člověk, jelikož mu z odporného chování celého království začíná dost hrabat a divák si není jist, zda sleduje klaďase nebo záporáka. Tahle vlastnost tak nechává diváka v jistém napětí, protože nikdy nevíte, jak bude reagovat na dané situace. Jistě, postupem času ho dost umírňuje jeho parťačka Raphtalia, která typicky plní úlohu té vedoucí ženské hrdinky. Dvojice dalších holčin jí pak zdatně sekunduje a seriál má tak nádech jisté harémovky, ač postrádá jakoukoliv romanci. Vadou na kráse budiž to, že první série jaksi nedojde k žádnému zakončení v rámci hlavního úkolu a závěr tak nějak vyšumí do vrátek ke druhé sérii. Ač tyhle seriálové praktiky nenávidím, zde klidně odpouštím, protože každý díl je plný zajímavých postav, událostí a popřípadě i nějakého toho vtipkování. Pokud někdy vznikne další série a opět půjde jen o každodenní fantasy dobrodružství, nebudu se zlobit. (27.06.2019)

Konečně jedno velmi povedené anime fantasy, které ke konci dojelo na předčasné opuštění replikace úvodní negativity a pesimismu. Příběh Naofumiho, nenáviděného hrdiny, který nemá nic zadarmo, je svěží svou zatrpklostí, pohrdáním ctností a zdařile modeluje krutou nespravedlnost života. Budete se s ním vztekat nad nepřejícností okolí, utíkat z míst, kde se o Vás šíří neutuchající pomluvy a prát se s osudem, který Vám narozdíl od ostatních hrdinů dal mnohem podřadnější nástroj k boji. Vskutku mě bavilo nahlížet do pohnutého charakteru nevěřícího antihrdiny a líbilo se mi, že jeho ustálená, ale vzácně se projevující lidskost dostávala konstantní nášup jak od bandy zlosynů v temné uličce. Z tohoto důvodu Naofumiho kyselost a znechucení byla polovinu seriálu věrohodná a vhodně doplněna konstrastujícím pozitivním duem až přespříliš charakterně dokonalé Raphtalie a dětinské Filo. Ke konci zjistíte, že celý děj má i hlubší mytologické kořeny a jsem nadšen sám sebou, že Penkinovu hudbu poznám už z prvních tónů. Tak co je špatně? Cítím se trochu jako kazisvět, ale přál jsem si sledovat utrpení hlavního hrdinu déle. Na můj vkus to grillování nebylo dostatečně dotažené a ve chvílích, kdy se ani to nedělo, tak se neštastně fillerovalo. 2/3 anime máte pocit, že to není jen o naší skupince a i ostatní hrdinové pracují na svém vývoji vzhůru s různorodým posláním, aby na samém závěru se navrátili do arhcetypů spíš podřadnějších a tupějších klíčenek. Následně se začneme spíš soustředit na shounenovské množení schopností, jejich adekvátně nuzné pojmenování a rozléval se ve mně neblahý pocit, že hlavní hrdina je otravně nepřemožitelný. Proč být generický jako jiné konzumnější isekaie? Asi jsem si sám odpověděl. Je to ale pouze na škodu, protože Shield Hero rozhodně mířil k vyšším metám. Co ale není, může být a dalším sériím pravděpodobně příležitost dám. Těsně nedosažené 4* (18.01.2022)

Tate by se dal shrnout do několika málo výrazů. Harem. Justice Porn. Generic Shounen. Ale to bych ho až moc shazoval. I když se zde tyto elementy nacházejí, jsou vcelu pěkně obměněny. Harem - hlavní postava má sice kolem sebe prakticky jen ženy, holky a loli dívky, avšak o nic se nepokouší a nevznikají trapné, 100x opakované ecchi blbosti. Justice Porn - začátek a prostředek nebyl prakticky o ničem jiném, než o obviněních, pomluvách a jak se to pak všechno vyřešilo (není spoiler). Nejprve jsem se bál, že bez Justice Porn bude zbytek obsahu mdlý a fádní, ale pletl jsem se. Pěkně se rozvinul příběh, konečně to nebylo jen o jedné věci, nastala diskuze, důkazy, prostě se to rozjelo. Generic Shounen - zde bych také křivdil, do příběhu se dostala pěkná politika, jiné světy, zvraty v ději, zajímavé postavy, najednou to nebylo jen o dobru a zlu, o dobrých a zlých, vše se pěkně zkomplikovalo. Co na to tedy říkám? Tate bylo jedno z mála anime v této sezóně, které jsem sledoval a na které se i, bože chraň mě, těšil. Naplno si uvědomuji, že to není nic převratného, ale to tomu neubírá na zajímavosti. Rozhodně je lepší než Sword Art Online, Log Horizon, Overlord. Slabší prostředek ho ale přecijen sráží dolů, kdy jsem nad "nedorozuměními" prostě vrtěl hlavou a prskal na obrazovku "jak je to možné!!!"... Protože pěkných 3-Start Shield 72 % (26.06.2019)