VOD (1)
Série(2) / Epizódy(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(viac)Videá (3)
Recenzie (57)
Když jsem se dozvěděla, že námět seriálu je o časových smyčkách, řekla jsem si: "super, to musím vidět".. ale nakonec jsem to ani tak vidět nemusela. První tři díly jsou naprosto otravně zdlouhavé, pak se to trochu rozjede tím, že se tam začnou dít nějaké nesrovnalosti, a objeví se postava Alana, která tomu celému také přidala na zajímavosti. Ale celý seriál je jen o jednom a tom samém dokola. Myslím si, že to šlo určitě ještě nějak okořenit. ()
1. série Russian Doll je další z řady seriálů, které na nás v poslední době chrlí neúnavný kolos jménem Netflix. Některé mají větší reklamu a některé menší a tenhle podle mě mohl dostat i silnější podporu, protože patří k těm zajímavějším. Trailer k Russian Doll mě zaujal několika věcmi. V prvé řadě má seriál nabízet zápletku podobnou situaci ve filmu „Groundhog Day“ nebo o dost novější (a přesnější) „Happy Death Day“. V druhé řadě má známou tvář v podobě Natashy Lyonne, která po Prcičkách udělala díru do světa jako Nicky z OITNB. A ve řadě třetí má mezi tvůrci jméno také Amy Poehler. Shrnuto a podtrženo to vychází jako seriál, který by mě měl bavit. Samotný úvod mi dal trošku zabrat. Hlavní problém jsem měl, že v Nadii jsem prostě viděl Nicky. Ale postupem času jsem nějak otupěl a přijal to. Zápletka s opakováním narozeninového dne mě zaujala a těšil jsem se na to, kolik různých variací nabídne. Vážně zajímavý je vývoj seriálu během pouhých 8 epizod. To, co začíná jako opilecká epizoda ze života nezajímavých postav se postupně rozvíjí v drama, kde atmosféra houstne a k závěru to má vážně grády. Druhá řada není třeba, závěr se podařil. 2. série Po dokoukání druhé řady se budu opakovat - tohle vážně pokračování nepotřebovalo. Jako jednohubka s časovou smyčkou to fungovalo, ale druhá řada už tomu nedokázala přinést nic zajímavého. Cestování časem mám rád, ale tenhle nápad s vlakem 6622 mi moc neseděl a nedával smysl. Je vidět, že Natasha Lyonne si roli Nadii užívá, ale to bohužel nestačí. Alan už byl jako postava v podstatě zbytečný a Annie Murphy sice potěšila, ale nezachránila to. Bohužel je to o dost slabší než první řada a to je škoda, protože to tím zkazilo dojem. ()
není to vyloženě propadák ani to není vyloženě hloupé,ale určitě se z obdobného tématu časové smyčky dalo vytřískat víc.První 2-3 díly trochu unavují tím,že opakují obdobné motivy do zblbnutí,ale příchodem Alana se děj dostane do příjemných obrátek a nakonec mě opravdu zajímalo jak všechno dopadne.Poslední dva díly už jsou trochu sci-fi,ale zase to není žádný extrémní mindfuck.Jako jednohubka ok,ale Netflix má jinší bomby...60% ()
1. série - 55% - Jedna z nejlepších zápletek pro samostatnou epizodu nebo film, tedy časová smyčka, je v poslední době podezřele nadužívaná a Russian Doll dělá od samého začátku všechno, aby diváka natěšeného na časohrátky odradila. Ničím neosvěžený námět, nepříliš sympatická hlavní hrdinka, absurdně protivné vedlejší postavy a hromada prázdných řečí, které jen ředí už tak dost nevýrazné a stokrát viděné pokusy o vytěžení námětu. Nebýt sezóna tak krátká, zvažoval bych oproti všem svým zvyklostem seriál nechat plavat. Naštěstí se do děje včas přimíchá sympaťák Alan, Natasha Lyonne potvrdí dramatický i komediální um a poslední dva překvapivě napínavé díly mě zastihly nepřipraveného natolik, že jsem hlavním charakterům nepokrytě držel palce. I proto nechápu, že hvězdná parta scénáristek dobrovolně balancuje na hraně neúspěchu ve snaze přijít s další várkou (nebo dokonce várkami) epizod. 2. série - 20% - První sezóna vzala všechno zábavné z časových smyček, ta druhá bere všechno zábavné (a bohužel i veškerou zákonitost) z časového cestování. Nevěřil jsem, že se tu ledabyle vtipkuje o druhé světové, o mateřství, o drogách, hlavní hrdinka se tváří pořád stejně nad věcí (i když k tomu nemá sebemenší důvod a často se přetvařuje jen sama před sebou) a ještě se mě někdo pokouší přesvědčit o smysluplnosti všeho přeskakování. Alan je degradován na figurku, která se jen zmateně ptá na to, co se děje a ve většině případů je mu odpovědí "Já nevím." nebo "Děláš si srandu?". Zkrátka volba pokračování metodou pokus-omyl, která dokazuje, že některé minisérie těžit nikdy nepotřebovaly. ()
Časová smyčka tak otravná jako zaseknutý gramofon. Ale ten se dá ještě docela zvládnout. Tohle prostě byla jebanina neustále toho samého dokola. I spolu s tím, že kouzlo se vytratilo hned po prvních pár minutách prvního dílu. A nic víc. Poté už to možná dostává nějaké grády, ale pro mne už je to tak nelukrativní záležitost, že mne to ani nezajímá a dojíždím seriál se silnou averzí, kdy (pokud tam byl) plotwist nebo rozuzlení není nějaké zajímavé nebo chytlavé. Ještě štěstí jsou zde projekty z letošního roku, který ho dokázali lépe nastartovat. Toto bylo dost mimo mne. Až odporně moc. ()
Galéria (145)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (4)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
Reklama