VOD (1)
Série(2) / Epizódy(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(viac)Videá (3)
Recenzie (57)
Teda, tá pesnička čo sa opakovala s každou smrťou hlavnej hrdinky mi po čase začala liezť pekne na nervy. Ešte teraz ju mám v hlave a nie a nie ju dostať von. Čo sa týka obsahovej stránky, mám veľmi rád tento námet - zacyklenie v časovej slučke, no v tomto prípade ma dejová linka moc neoslovila. Začiatok ešte ušiel, ale potom sa to začalo roztekať všetkými možnými smermi, ktoré ma nijak zvlášť nezaujali. A veľa vecí tu nebolo dovysvetlených, napr. to "mladšie ja," jeho význam mi akosi unikol, prišlo mi zbytočné. Samotná hlavná hrdinka mi tiež liezla poriadne na nervy - herečka výborná, no z jej postavy sa mi chcelo každú chvíľu grcať. Absolútne nechápem ako tento miniseriál mohol byť podľa jednej stránky zaradený medzi štyri najlepšie seriály tohto roku. A potom verte všelijakým rebríčkom typu "must see before die" a podobne. Veľmi slabý priemer, iba vďaka môjmu obľúbenému námetu. 50/100 ()
Tvůrci seriálu podali opravdu mimořádný výkon. Prvními dvěma díly mě otrávili tak, že kdyby do hlavní role neobsadili Nataschu Lyonne, kterou žeru hlavně pro její hlasový projev, asi bych další pokračování vzdal. To by ale byla škoda, protože s dalšími epizodami přišlo výrazné zlepšení scénáře, nuda se vytratila a já jsem se začal velmi dobře bavit. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že si ze mě tvůrci celou dobu dělali srandu. ()
Když jsem se dozvěděla, že námět seriálu je o časových smyčkách, řekla jsem si: "super, to musím vidět".. ale nakonec jsem to ani tak vidět nemusela. První tři díly jsou naprosto otravně zdlouhavé, pak se to trochu rozjede tím, že se tam začnou dít nějaké nesrovnalosti, a objeví se postava Alana, která tomu celému také přidala na zajímavosti. Ale celý seriál je jen o jednom a tom samém dokola. Myslím si, že to šlo určitě ještě nějak okořenit. ()
Tohle téma už bylo na plátně tolikrát zpracované, že to fakt už není zajímavý. Charakter postavy taky originální není (hned jsem si představila třeba hlavní postavu v Blacklistu, úplně stejně napsaná), a ten “mysteriózní” děj, kterej vlastně vůbec není vysvětlenej a nedává smysl, mě k tomu teda naštval ještě víc. Komedie to fakt není, je tam spousta napůl trapnejch hlášek, který svůj peak měly možná před dvaceti lety, když ještě někdo třeba věděl, kdo je Nick Cave. Celkově se to snaží být něčím, čím to není. Dokoukala jsem to 1,5x zrychleně, protože Netflix to rychlejc neumí. Nevím, proč si sama sobě způsobují takový utrpení. ()
1. série Russian Doll je další z řady seriálů, které na nás v poslední době chrlí neúnavný kolos jménem Netflix. Některé mají větší reklamu a některé menší a tenhle podle mě mohl dostat i silnější podporu, protože patří k těm zajímavějším. Trailer k Russian Doll mě zaujal několika věcmi. V prvé řadě má seriál nabízet zápletku podobnou situaci ve filmu „Groundhog Day“ nebo o dost novější (a přesnější) „Happy Death Day“. V druhé řadě má známou tvář v podobě Natashy Lyonne, která po Prcičkách udělala díru do světa jako Nicky z OITNB. A ve řadě třetí má mezi tvůrci jméno také Amy Poehler. Shrnuto a podtrženo to vychází jako seriál, který by mě měl bavit. Samotný úvod mi dal trošku zabrat. Hlavní problém jsem měl, že v Nadii jsem prostě viděl Nicky. Ale postupem času jsem nějak otupěl a přijal to. Zápletka s opakováním narozeninového dne mě zaujala a těšil jsem se na to, kolik různých variací nabídne. Vážně zajímavý je vývoj seriálu během pouhých 8 epizod. To, co začíná jako opilecká epizoda ze života nezajímavých postav se postupně rozvíjí v drama, kde atmosféra houstne a k závěru to má vážně grády. Druhá řada není třeba, závěr se podařil. 2. série Po dokoukání druhé řady se budu opakovat - tohle vážně pokračování nepotřebovalo. Jako jednohubka s časovou smyčkou to fungovalo, ale druhá řada už tomu nedokázala přinést nic zajímavého. Cestování časem mám rád, ale tenhle nápad s vlakem 6622 mi moc neseděl a nedával smysl. Je vidět, že Natasha Lyonne si roli Nadii užívá, ale to bohužel nestačí. Alan už byl jako postava v podstatě zbytečný a Annie Murphy sice potěšila, ale nezachránila to. Bohužel je to o dost slabší než první řada a to je škoda, protože to tím zkazilo dojem. ()
Galéria (145)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (4)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
Reklama