Jay a Mlčanlivý Bob: Reboot

Jay a Bob opět vyrážejí zničit Hollywood. Jenže už to není taková sranda jako kdysi. Kevin Smith se zmůže na pár dobrých fórů i chytrých a jízlivých komentářů, ale nepovedlo se mu vrátit k tomu, co z něj před lety dělalo tak zajímavého filmaře. Druhý Jay a Bob opět působí do značné míry jako film, který si Smith natočil především pro sebe a ve kterém spousta scén, vtipů a nápadů připadá zábavná hlavně jemu. A že mu to ani moc nevadí. (16.04.2020)

Ve své době pro mě Kevin Smith hrozně moc znamenal. Jeho komedie jsem ve věku 25 let neskutečně žral. Bohužel už tohle dávno neplatí. Před Rebootem jsem si schválně pustil původního Jaye a Silent Boba (už to tolik neúčinkuje), aby jsem zjistil jak na tom vlastně dneska jsem. Po uvedení do světa dvojičky z Jersey, tedy přišel na řadu nejnovější počin. A? Je to sračka. Hlavně s blížícím se koncem filmu absolutně došly síly a skončil v absolutním nezájmu. Smithoviny už prostě tolik zaprvé nefungují, jako ve své době a ty nové jsou absolutně hrozné. Jakoby to Kevin dělal celému Hollywoodu schválně, že nebude a nebude točit dobré filmy. Camea tu jsou, všichni hrozně zestárli ale bohužel musím konstatovat, ať naše oblíbené postavy nechá pan režisér raději spát věčným spánkem. Alespoň že nám je pěkně vysvětlen rozdíl mezi remakem a rebootem. Nechme mluvit Jasona Leeho: Remake je jako reboot, akorát studio nezajímá, co si myslí diváci o originálu, čili ponechaj název a všechno ostatní pokurvěj, což zničí rázem oba filmy, jasný? 30% (28.01.2020)

Když si Kevin Smith, který posledních 20 let točil čím dál tím horší filmy, jakože dělá srandu z toho, že Kevin Smith točí marné filmy, zdaleka to z jeho promenády dřívějších spolupracovníků a připomínání sekvencí z jeho úspěšných filmů nedělá nějaký důmyslně sebereflexivní počin. Sebereflexe je zde stejně bezzubá a povrchní jako šprochy na účet Hollywoodu, komiksových blockbusterů, franšíz a rebootů, ale také jako i zdejší rádoby obhroublý humor. Paradoxně jediné, čím třídní sraz po infarktu zaujme, zůstává na Smitha nezvykle procítěné zamyšlení nad rodičovstvím, a co s sebou přináší. (13.04.2020)

Kevin Smith zakončil kariérní oblouk tak trochu opačným způsobem než většina amatérských tvůrců, kteří po víkendech točí filmy pro své kamarády a sní o tom, že jednou prorazí do větší ligy. Kevin Smith má už období průniku do Hollywoodu za sebou a zatoužil po tom zase točit filmy jen pro své kamarády. Někteří ti kamarádi jsou docela slavný celebrity, ale jinak je to vlastně stejný jako to, co točí (ti řemeslně lepší) amatéři za domem. Je to napodobenina jiných filmů (v případě Smithe hlavně vlastní tvorby), je v tom křeč, ale má to na konci pár pokažených záběrů z natáčení, aby se ukázalo, že to byla sranda a že si to Kevin a kamarádi hodně užili. ___ Nakonec tak vlastně Kevin Smith žije tím pomyslným happy endem z Clerks 2, kdy se hrdinové jeho universa vrátili tam, kam patří. Tam, kde můžou dělat svůj malý byznys sami na sebe, aniž by dřeli pro velkou korporaci. To uzavíraní do vlastního světa je dokonce tak silný, že Jay a Bob už nejedou do Hollywoodu nebo na Comic-Con, ale na Chronic-Con (kterej je zaměřenej na postavy ze Smithova universa). ___ Ve výsledku Smith natočil strašně špatnej reboot vlastního filmu, aby dokázal, že rebooty a remaky jsou sračky, který vedou k záhubě Hollywoodu. V tom jediným asi neselhal. ___ A jak napsal MoRTy: „Je to jak když po dvaceti letech potkáte kámoše ze základky, kterej byl tehdy hrozně cool a zjistíte, že má pořád úplně ty stejný vtipy a hlášky.“ Nejhorší je ale, že ty vtipy se táhnou přes 90 minut. (01.05.2020)

Hrozna nuda. Mel bych si pustit prvni dil, jestli by na me fungoval jako v puberte, ale kvůli scánám s orangutanem asi jo. Ale tohle nemá žádnou šťávu. Trapné dialogy doplňuje v pozadí neustále hrající vykastrovaný americký rock. Kevinův True North šílenost jsem si docela užil, i když i tam byl trochu zadejchanej. Tohle ale uz nejde vydržet bez silných drog. (29.03.2020)