Réžia:
Russell MulcahyKamera:
Martin McGrathHudba:
Christopher GordonHrajú:
Armand Assante, Rachel Ward, Bryan Brown, Jacqueline McKenzie, Steve Bastoni, Rod Mullinar, Bill Hunter, Grant Bowler, Catherine Sutherland, Martin Copping (viac)Obsahy(1)
Měsíc po střetu Číny se Spojenými státy o Tchaj-wan je severní polokoule Země mrtvá. U pobřeží Austrálie se z hlubin oceánu vynořuje americká vojenská nukleární ponorka. Tou dobou již nikdo z její posádky nemá na starém kontinentě žijícího příbuzného. Píše se rok 2006. Apokalyptický radioaktivní mrak, který týdny držel nad rovníkem silný vítr, se náhle pohnul k jihu. Vědí to všichni, co zůstali živí. Každý se s vidinou smrti vyrovnává po svém. Jen málokdo věří, že lze přežít. Jedna z teorií ale tvrdí, že by se lidstvo zachránit mohlo. Je to však šance jedna k milionu. Členové posádky americké ponorky rozšířené o mladého australského kapitána Holmese a geniálního matematika Osborna ji mají ověřit... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (52)
Úžasný příběh o naději a zklamání. Ani si nedokážu představit a přemýšlet, co bych dělal, kdybych věděl, že mi zbývá jen pár týdnů. Velice silný dramatický příběh z poapokalyptického světa o velice charismatickém kapitánu ponorky, Armand Assante je výborný herec. Na to, že je to televizní produkce, je to fakt dobře udělané. tento film vás donutí si určit priority a říct si, co je opravdu důležité, prostě výborné, já nemám slov a jak nemusím romantické filmy, tak zde mi to ale vůbec nevadí. Opravdu představa, že celé lidstvo vymře a Země zůstane opuštěná, nahání husí kůži a slzy v očích, hlavně závěrečná scéna australské rodinky, jejich rozloučení nenechá oko suché. ()
Jako dítě jsem měl každý rok na hlavě masku a zažíval nácviky v parku s pláštěnkou a igeliťákama na rukou. Odnesl jsem si z toho dvě věci. Za prvé, že je důležitý lehnout si nohama k výbuchu a krýt si hlavu. Za druhé zájem o katastrofický filmy, kde jsou atomovky. Viděl jsem docela dost apo- a post-apo filmů a musím říct, že většina z nich stojí za hovno. Výjimky jsou v podstatě tři, a to britský Vlákna, americkej Den poté a a Dopisy mrtvého. Tohle ve skutečnosti totiž není post-apo, ale romantický film s televizní produkcí, prkenným hlavním hrdinou a občas nějakým náznakem něčeho zajímavějšího. Na to, aby mohl kapitán ponorky jezdit ve Ferrari a souložit s paní Wardovou ani nebylo potřeba stavět zrovna tuhle zápletku a mohl tam jet třeba na dovolenou, z mýho pohledu by to vyšlo nastejno. Sám ten nápad udělat post-apo bez věcí, jako jsou výbuchy a hřiby, města v troskách, radiace a nemoci z ní, mutace a mutanti, boj o přežití a tak vůbec, to bych klidně bral. Ale rozhodně neberu, čím to autoři nahradili. Pokud se téma zajímáte, vyberte si radši něco z těch tří filmů, co jsem napsal výš. ()
Až na pár silnejších okamžikov v závere filmu (presnejšie 2. časti), ide vskutku o katastrofický film. Aby som bol úplne presný tak katastroficky nudný film. Kto čaká niečo podobné ako Threads, ten bude nepríjemne prekvapený. Namiesto zaujímavej postapokalyptyckej drámy uvidí niečo, čo pripomína tvorbu Rosamunde Pilcherovej. A nenechajte sa zlákať textom v obsahu. Je síce pravda, že film zachytáva dej niekoľko týždňov pred útokom, ale zachytáva to na časovom úseku zhruba dvoch minút. Takže nečakajte žiadne príjemne nepríjemné gradovanie atmosféry ako už v spomínaných Vláknach. Pre mňa osobne veľké sklamanie. ()
Skvelá záležitosť, aj keď asi nie pre každého. Takéto televízne spracovanie pri filme s takýmto námetom v drvivej väčšine znamená hodnotenie okolo 20 % :). Tých 79 čo tam svieti teraz hovorí za všetko. Ja odporúčam pozrieť, chviľu vydržať, prekonať šok zo spracovania a potom si užívať jeden z najlepších katastrofických filmov v histórii. 9/10 ()
Slušný katastrofický biják natočený evidentně s minimem prostředků. Kde drahé hollywoodské trháky sázejí na přehnaně nabubřelé efekty, vystačí si Na Břehu s náznaky a dobře vypracovanou (byť předvídatelnou) psychologií postav. Za to by si film zasloužil možná i 4 hvezdičky. Bohužel jsem od začátku nemohl vystát kapitána správňáka Armanda Assante. Pan "já tu atomovku neodpálím", který na věky miluje svoji rodinu, aby se v zápětí vyspal s první šlapkou po ruce a to vše s tím svým strnulým výrazem, za který by si zasloužil facku mě přinutil dát o hvězdu méně. ()
Galéria (20)
Fotka © Showtime Networks
Zaujímavosti (1)
- Na začátku druhé části filmu si námořníci promítají film Pluj tiše, pluj hluboko (1958). Kapitán ponorky Dwight Towers (Armand Assante) jej zde označí za nejlepší film o ponorkách. (HonzaR.)
Reklama