1:23:45 (E01)

Když jsem viděla, že se jedná o seriál či minisérii o Černobylu, měla jsem trochu obavy, protože o této údálosti je už plno filmů, dokumentů a celkově tvorby. I přesto jsem se rozhodla začít sledovat, a po prvním dílu musím přiznat, že toho nelituji. Dílo nabízí blízký pohled do zákulisí události, a díky tomu je Vám celé dění bližší. Rozhodně se těším na pokračování. (08.05.2019)

První díl umělecké rekonstrukce černobylské katastrofy se vyznačuje snahou o dodržování všeobecně známých faktů, nevypadá lacině ani odbytě. Johan Renck má cit pro navození temné, bezvýchodné atmosféry i pro výběr herců. Na Jareda Harrise se těším i v dalších epizodách. Přes veškeré úsilí o vytvoření dokonalé iluze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v době výbuchu mám ale z viděného rozporuplné pocity. Rozum a zkušenosti nasbírané z 23 let praxe v provozu jaderné elektrárny se vzpírají uvěřit lidskému chování a reakcím personálu bloku. Nejde mi o sled chybných manipulací a rozhodnutí operátorů blokové dozorny, ty jsem dávno znal. Ale když člověk vidí, jak se obsluhy pohybují v troskách budovy bez osobního dozimetru a jakýchkoli ochranných pomůcek, jak se v rozepnutých kombinézách holýma rukama dotýkají zamořených armatur a bez respirátorů dýchají vzduch plný aerosolu a prachových částic, otřese to s ním. Jaderný inženýr, který si jako jeden z mála uvědomuje, že reaktor rozmetal výbuch, poslušně odejde na střechu, aby se podíval do otevřeného jádra reaktoru, jen proto, že mu to poručí nadřízený. Prostě něco, co je tak vzdálené kultuře chování a mentalitě středoevropanů, že si znovu a znovu musím klást otázku, nakolik viděné odpovídá skutečnosti. V souvislosti s Černobylem jsem si kladl vždycky jiné otázky, např. jak je možné, že si katastrofa vyžádala ve skutečnosti tak neuvěřitelně málo bezprostředných i následných obětí. V době expoze se na elektrárně nacházelo 400 zaměstnanců, mnozí z nich obdrželi extrémně vysoké dávky a v rozporu s očekáváním se dožili vysokého věku. A to je ještě udolával proslule děsivý východoevropský životní styl a stres. Z těch, kteří zemřeli na nemoc z ozáření, bylo navíc ještě většina požárníků z jednotek mimo elektrárnu. Přisuzoval jsem to tomu, že se ve skutečnosti v době nehody chovali racionálně a snažili se omezit expozici. První díl ale mluví o opaku - možná kvůli dramatickému efektu. Uvidíme, jak se s tím tvůrci poperou dál. (14.05.2019)

Velmi dobré. Tak hutnou a těžkou atmosféru jsem neviděl ve filmu či seriálu už hodně dlouho. Seriál vyráží dech perfektní výpravou, angličtina překvapivě nebije do uší a naturalismus některých scén smysluplně podtrhuje vážnost námětu. Není zcela jasné, jakým směrem bude seriál směřovat, zda bude více oslavovat lidskou vytrvalost a statečnost, nebo varovat před zbabělostí a mocichtivostí. Přeci jen ve spojitosti s touto událostí postrádám v úvodním díle větší rozebrání příčiny (série velmi špatných rozhodnutí), ale pevně věřím, že se ho dočkám v příštích dílech. (09.05.2019)

|| TV-MA || HBO || "You didn't see graphite! YOU DIDN'T!" Jak nejlépe vtáhnou diváka do děje než skočit rovnou do akce. Hasiči vyráží k hořící jaderné elektrárně, aniž by tušili, co za sebevražednou misi je čeká. Zaměstnanci elektrárny bloudí zničenými, a hlavně zamořenými chodbami, aniž by tušili, co za peklo způsobili. A když mluvím o peklu, mám na mysli skutečnou bránu do pekla, kterou sovětská ruka otevřela v bloku č. 4. Každý pohled do této díry je pak neskutečně fyzicky nepříjemný, ale zároveň vzrušující. Efekty jsou na nadstandardní úrovni, včetně hudby, režie a herců, což platí i o zbývajících dílech. A ani zdaleka nevadí, že se 1. epizoda hlavní postavám téměř nevěnuje. Tím hlavním je tu totiž stále Černobyl. Ze závěrečného proslovu sovětských vůdců jaderného průmysl neskutečně mrazí i dnes. Stejně jako z popírání či upravování reality, jak se jim hodilo (měření radiace) a také posílání svý podřízených na smrt. Zkrátka hotová válka proti lidskosti. Datum 26. dubna, 1986, 1h 23min 45sec si zapamatuju navždy. 100%. (27.04.2022)

1. díl působí uvěřitelně, ač bych kvůli extrémní radiaci čekal, že nejméně požárníci budou padat jako mouchy. Dělám se zářením, je to můj denní chleba, takže se mi nechce věřit, že před 30 lety byly takhle nezodpovědní byť pod taktovkou sovětské doktríny - bagatelizace nehody, čas běží a běží a radiace se šíří a šíří. (18.06.2019)