Uzly a pomaranče

Po úděsné Slíbené princezně máme k dispozici další masakr. Jedna spravedlivá za sourozeneckou dvojici sirotků a za kameru. Dále pojedeme jenom z kopce. Tradiční režisér z natočeného materiálu vybírá, co se použije a jak se příběh poskládá, tady bych řekla, že u finálních prací nebyl přítomný nebo příčetný. Osiřelo dítě (dvě), žili kdesi v pohraničí, ovdovělý otec přišel o práci ve sklárnách, čili logicky alkohol a zanedbávání obou děcek, především mladší zdravotně hendikepované dcerušky (mimochodem zlatíčko bez debaty), starší chlapec má na hrbu vše, včetně nákupů sousedovi a řešení nechutné šikany sestřičky. Osobně se domnívám, že i pod obraz vypitý otec by zakročil po svém a z hajzlíka by zůstal jenom mastný flek, ba bych řekla, že kdokoli, kdo by vytušil, co se malé děje, by takovému smradovi srovnal fasádu bez mrknutí oka jednou pro vždy- downíkům se neubližuje! Zde nikoli, celá vesnice o deseti chalupách na to bodá. Vše řeší deváťák. Pak tu máme Boky jako skříň vařící nedobrá indiánská jídla, přičemž je jejího dobrého charakteru plný celý rozlehlý statek. Pak první lásku s německou nepěknou dívkou, zde se vyvine i linie s žárlivostí na exoticky vyhlížejícího majitele zelené motorky, dále trochu duchařiny, kdy se zjeví mrtvá maminka, do toho všeho Zubatá ze sociálky, pak jedna věta o uzlech, dvě o pomerančích, ale pozor! Taky fotbálek. Čutálisti musí být. Nekončíme ani zdaleka. Do celé taškařice vstupuje člověk s koňmi. Správně. Na statek se dají koně. Sirotci k nim pochopitelně přilnou a málem žijí šťastně až na věky věků. Nikoli. Německá přítelkyně po vzoru Popelky ujíždí na bujném oři a skončí v pangejtu s naraženými žebry, mezitím Eva z Farmy vyřídí jakoby nic sociálku, umí v tom chodit, protože dělá na poště, deváťák je odeslán za odměnu na fotbalové soustředění kamsi do Německa, kde ale šikanující největší zlotátor ever opět vytáhne svou ocelovou pěst a nejen to. Oznámí osudem zkoušenému melancholickému chlapci, že celý jeho koňský sen je jen mizerný příběh o týrání zvířat. Koně totiž sežerou taliáni, vezou je k nim v klecích bez vody. Jinoch bez faktické znalosti, kolik koňského pomletého nevědomky spořádal za celé roky, co je na světě a hlavně bez prostředků ujíždí domů vlakem bez jízdenky, chytí ho samozřejmě německý výpravčí. Zívnutí. Chlapec neumí jinak než česky. Zívnutí. Bere tedy roha i z vlaku. Zívnutí. Velké finále vygraduje výčitkami a usmířením. Jestli jsem pochopila správně, autorka knižní předlohy se podílela i na scénáři. hmmm. (02.06.2020)

Když dám na jednu stranu vah tuzemské masové snímky jako Špindl, Léto s gentlemanem, Věčně tvá nevěrná a podobně, tak si řeknu: „proč ne?“ Pak se podívám na druhou stranu a nezbývá mi něž konstatovat: „ale taky vlastně proč jo?“ Linky, která jedna dejme tomu, druhá ani náhodou a ta další je úplně mimo. Postavy jakby smet. Celková koncepce hop sem, hop tam, nám už je to všechno jedno. A tak vítězi jsou pouze záběry na krajinu, Tomáš Dalecký a jeho filmová sestřička. Tady už není co dodat…snad jen: „Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát………….a taky Ewu Farnou!!!“ (08.06.2020)

Po mnoha letech jsme se po propitém a propršeném nedělním odpoledni s Enšpíglem domluvili, že dáme smskový online u nějakého filmu. Ten den se nabízela Česká televize s nedělní večerní premiérou a rovnou film z produkce Kinderfilm. No, co Vám budu povídat. Hned od začátku film vypadal podezřele. To jsem ale netušil, že zábavnější bude diskuze s Enšpíglem na téma, jakou krásnou a masitou měl k obědu kachnu. Takovej dějovej blázinec jsem dlouho nezažil. (03.06.2020)

Není to zase taková hrůza, jak se podle zdejšího hodnocení může zdát. Kdybych byla ve věku mladého zamilovaného páru, tak by mě film při dobré konstelaci hvězd dokázal možná i nadchnout. Jelikož však mám ta léta už nějaký ten pátek za sebou, musím konstatovat, že především scénáristicky se úplně nezadařilo, ovšem pozitiva se i přesto dají najít. Líbila se mi zejména poetika, jaká se povedla do snímku dostat díky světelně působivým záběrům krásné příhraniční krajiny. Herecké výkony většiny aktérů také nebyly úplně marné. K nim počítám i debutující Ewu Farnou, která dala se ctí asi jedinou vtipnou repliku příběhu, když se znenadání rozhodla předčasně zavřít poštu... Myslím si, že jde v jádru o docela milou oddechovku, která sice v paměti dlouho nezůstane, ale na odreagování není vůbec špatná. (50%) (30.06.2020)