Obsahy(1)
Z amerického Oregonu prilieta do Prahy emigrant Vlastimil Reiner (Jiří Schmitzer), vojnový veterán a bývalý politický väzeň. Má vyše osemdesiat, je pripútaný na invalidný vozík a do značnej miery odkázaný na pomoc ostatných. Preto na neho už na letisku čaká Antonín (Ladislav Mrkvička), starý kamarát z protikomunistického odboja. Čoskoro vyjde najavo, že Vlasta prišiel do Česka uskutočniť poslednú misiu svojho života. Chce vypátrať a zabiť komunistického prokurátora Václava Mráza, ktorého porevolučné súdy nedokázali, alebo nechceli za jeho zločiny z 50. rokov potrestať. Vlastimil prehovorí Antonína, aby mu s akciou pomohol. Ten si požičia od vnuka starú obytnú dodávku a upraví ju tak, aby sa v nej mohol Vlasta pohybovať. Oba starci vyrážajú na pre nich veľmi náročnú cestu za odplatou. (Filmtopia)
(viac)Videá (4)
Recenzie (355)
Pro mě osobně velice příjemné překvapení, tento snímek jsem z neznámých důvodů loni obešla a o to víc si ho teď užila. Kladně hodnotím výkony herců, zdařilé uchopení tématu, odhodlanost cesty ke spravedlnosti a ano, držela jsem jim palce, až jsem se sama divila, nakolik mě dokázali vtáhnout. Poklona... ()
Pro diváky neznalé kontextu to bude nejspíš jen snímek mající bizarní rysy černé, ve svém vyznění téměř až skandinávsky pojaté hořké komedie, pro mne, který ještě zažil komunistickou totalitu a to svinstvo, co tu panovalo v 70. a 80. letech, je to film roku, kde se dá najít vše podstatné - nulové vyrovnání se se zločiny komunismu, nepotrestání prakticky žádného komunistického zločince (s čestnou výjimkou Miroslava Štěpána), nedůsledný a ve výsledku naprosto nefunkční institut lustrací, kontinuitu socialistického právního řádu a její personální následky atd. atd. Příběh se zdá být bizarní a nepravděpodobný, o to zoufalejší je fakt, že jde o skutečnou událost, konkrétně pokus válečného hrdiny Pravomila Raichla zabít bývalého komunistického prokurátora a soudce Karla Vaše, kterého naše porevoluční justice, coby důsledek kontinuity socialistického právního řádu a ponechání ve funkcích všech socialistických soudců a dokonce i prokurátorů (i vojenských!), nebyla schopna odsoudit ani k symbolickému trestu - viz naprosto zdrcující a mrazivý dokument Vrahem z povolání - Utrpení soudce Karla Vaše (který by měl být promítán ve všech školách). Formálně jde rovněž o překvapivě vysoký nadstandard - vynikající herecké výkony (což souvisí s dobře provedeným castingem), především čistě fyzické herectví Jiřího Schmitzera, přesná upozaděná režie, chytře a vtipně napsaný scénář, cíleně pomalé tempo, celý snímek silně minimalistický s komorním neokázalým vyzněním... Opravdu nečekané filmové překvapení! ()
Ano, ano, ano (jak by řekl Radek Pastrňák), splnilo se, co jsem četl. Vyprávění je stejně pomalé a úsporné jako hlavní hrdinové. Vynikají různé zvuky (funění), přesná prostředí (domov důchodců), těm postávám se dostanete pod kůži, má to celé svou atmosféru, náladu i styl. Až si budete připadat, že jste na té cestě s dědkama taky. Schmitzer s Mrkvičkou byli typově přesní a skvěle to zahráli. Závěr mě totálně sejmul, to byl mazec. Celkově dost zajímavý počin. Jen zamrzí několik obrovských nelogičností (syn nejde Mrkvičku hledat, nikdo si nevšimne že Schmitzer do domova důchodců nepatří.) Jinak jsem byl zase v kině a zase velká spokojenost, abych navázal na jeden svůj koment z tohoto měsíce.:D ()
Staříci jsou pro mne snad vůbec nejsilnějším zážitkem z domácí tvorby tohoto desetiletí. Přitom ten film jen nenápadně prolétl světem kolem, trochu jsem o něm cosi zaslechl a říkal si, že může být dobrý, ani si nestačil všimnout, kolikrát vlastně v kině (nejspíš pouze klubovém) ho stihli promítnout, a všiml si ho více až letos při náležitém ocenění tvůrců. Teď se můžu přidat k těm, kteří tvrdíí, že ta ocenění Českého lva i filmové kritiky byla zcela zasloužena. O excelentním výkonu Jiřího Schmitzera se asi nemá cenu rozepisovat, skvěle mu sekunduje i Ladislav Mrkvička, jenž se v jubilejní rok svého života dočkal po mnoha letech opět důstojné příležitosti před filmovou kamerou. Jinak... ano, Staříci se vyrovnávají s křivdami napáchanými minulým režimem v 50. letech – téma pro někoho možná již příliš obehrané se zde dočkalo zcela odlišného zpracování, než jak tomu bývalo poslední dobou, místo další novodobé "agitky" snažící se o rádoby věrohodný obraz minulých let film nabízí do současnosti zasazený příběh dvou lidí, v nichž přesah starých křivd pořád silně přetrvává. Díval jsem se bez znalosti o tématu předem, od samotného počátku mne strhlo jisté napětí, už během scény, kdy navrátivší emigrant musí nechat zbraň na letišti, nebo kdy kamera přímo jeho očima hledá podél haly dávného přítele. Nevadilo mi pomalé tempo, které se k rovněž velmi pomalému pohybu hlavních postav ve věku přes 80 let i celkové atmosféře snímku pěkně hodilo, s každou další scénou jsem vypjatě očekával, co bude dál... Navzdory zvláštnímu transu plnému nepříjemnému pocitu bylo to něco, od čeho jsem se nemohl a nechtěl odtrhnout. Asi jako se celé dění ani jednou neotrhlo od přítomnosti jedné z dvou hlavních postav, což osobitému dojmu ve výsledku rozhodně prospělo. Velice působivé, nekompromisní, s drsným koncem a dlouho přetrvávějícím zásahem... 90% ()
Nejlepší český film za posledních několik let. Formálně skvěle natočený snímek o pomstě okořeněný tím, že zabijákům je okolo osmdesáti. Problémy s orientací, pamětí, nebo upoutání na invalidní vozík jsou prostě jen překážky, které váleční veteráni překonávají s urputností sobě vlastní. Herecké výkony jsou bravurní, oběma protagonistům nejde nefandit. Cynické hlášky kontrastují se všemi děsy stáří a cestu pitoreskním světem korunuje smích ničemu v domově důchodců. Co se sakra se světem stalo? Klobouk dolů před Duškem a Provazníkem, že nesklouzli ke komedii a zachovali vážnost situace. P.S: Schmitzer je v podstatě Punisher na vozíku. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (26)
- Ve scéně, kdy pan Reiner (Jiří Schmitzer) přijede do pokoje bývalého prokurátora Mráze (Dušan Kaprálik), leží pan Mráz na zádech a ruce má na hrudi spojené. Poté pan Rainer Mráze budí a začne mu zvedat ovladačem horní část postele. Při tomto následuje bližší střih na pana Mráze a je vidět, že pravá ruka leží hned pod levou. Po zvednutí postele následuje opět střih na oba protagonisty a pan Mráz má opět ruce na hrudi spojené. (Mydlivoj)
- Všechny rekvizity ve scéně na palubě letadla jsou originální. Některé z nich byly pro účely natáčení zapůjčeny přímo ze skladu palubního vybavení na letišti. (Capek)
- Panelák, kde bydlel Mráz (Dušan Kaprálik), je desetipatrák v Teplicích - Řetenicích. (optik)
Reklama