Nový papež

Nový papež už nepůsobí tak šokujícím a překvapivým dojmem jako Mladý papež, přestože se snaží různá církevní tabu bourat možná ještě drsněji. Jenže je to už trošku nastavovaná kaše, i když zvládnutá velmi profesionálně. Sorrentino se umí na církev a náboženskou problematiku vůbec podívat očima, které nejsou apriorně předpojaté, zachovává si potřebný odstup a nadhled a svým způsobem i chápavý respekt, byť to tak možná na první pohled nevypadá. Každopádně provokuje k zamyšlení nad úlohou náboženství a církví, aniž by dával návody. A to je třeba ocenit. (21.11.2021)

SPOILERY. POZOR VULGARIZMY!! Pokiaľ Mladý pápež umožnil dosiahnuť orgazmus bezpracne všetkým protikatolíckym zanietencom a veriacim v ateizmus, tak pri Novom pápežovi, ktorý nebol tak efektný, museli už použiť ruku. Ostrie noža cynických dialógov otupelo a dej nebol ani zďaleka tak šokujúci. Napriek tomu platí, že bol scenár napísaný s veľkou dávkou intelektu a skeptického rozhľadu. Namiesto otvorene rúhavých výrokov tipu "Ja som Pán Boh," počúvame vtipné bonmoty o sexualite, prasančinkách a s tým spojeným vydieraním. Okrem toho sme svedkami prania špinavých peňazí, politických intríg a pekných komponovaných záberov, ktoré sa občas paradoxne rúhajú viac než vypovedané slová. Kým doteraz sa viedli diskusie o tom, či existuje Boh, seriál sa pýta, či môže niekto pri zdravom rozume ostať katolíkom? Odpoveď: Áno, ak z toho vyťaží niečo pre seba. Máme tu dvoch (troch) pápežov. Jedného megalomana, ktorý si je istý, že je úžasný a druhého pápeža slabocha, ktorý je protežant strednej cesty, médií a zboru kardinálov. Obyčajní veriaci počúvajú oddane dych Pia XIII. a žijú v "omezenosti a fanatizmu." Ten, kto úprimne verí v Boha i v pápežský úrad, nech si Nového pápeža kľudne pozrie. Zistí, ako veľmi negatívne sa naňho mnohí neveriaci pozerajú a to je neoceniteľná skúsenosť. Je úplne jedno, či dám Novému pápežovi 100% alebo odpad. Tak či tak je to do krajnosti hnaná fraška. A áno, dopozeral som to do konca! (11.03.2020)

Pokračování Mladého papeže v podobě Nového papeže na mě dlouhou působilo, že na sebe bude nepřímo navazovat. Nakonec se to ale protnulo a i Jude Law se tu ukázal v krásném hereckém světle. Původně jsem si totiž myslel, že herecký prim tu bude mít John Malkovich. Nakonec se ale Nový papež stal seriálem plným překvapení a nic není tak, jak se na první pohled zdá. Paolo Sorrentino takřka dokonale pracuje s muzikou, to je zatraceně znát při úvodních a závěrečných titulkách, které jsou každý díl jiné a pokaždé stoprocentně hypnotické. Chápu, že církvi nejvíc vadilo to. Každý díl funguje jako taková samostatná filmařská jednotka. V každém díle jsem se totiž dočkal dokonalého režisérství. Skvostně nasnímaných záběrů, momentů, které mi ve filmografii už zatraceně chybí. No a nebyl by to Paolo, kdyby trošku nezajel i do samotné církve, což je vlastně hlavní tahoun celého seriálu. Všechno to ale dělá uvědoměle a šikovně a tak je dobré si seriál pouštět díl za dílem v přestávkách, protože každý z dílů vytvoří mnoho otázek, které je třeba chvíli zpracovávat. Symbolismus lidských vlastností v kontrastu s historií církve ve Vatikánu je tu snad ještě výraznější, než v první sérii. I proto jsem chvílemi přemýšlel nad pěti hvězdami. Nakonec ale zvítězil symbolismus nad příběhem a já se nakonec ucelil na solidních čtyřech hvězdách. Nicméně hodně solidních čtyřech hvězdách. (27.09.2021)

(NEO)NOVÝ PAPEŽ. První díl vynikající, druhý trochu průměrný, třetí a čtvrtý už byly hrozné, nicméně další díly byly svojí dokonalostí na úrovni Mladého papeže. První série byla sice v součtu celkově lepší, ale i Nový papež dokázal obstojně navázat a jeho zhlédnutí bylo velkým zážitkem, na pět hvězd to bezpochybně stačí. Tentokrát ale Sorrentino hodně přitvrdil, vzal si na paškál ty největší současné problémy církve, podle mého názoru je dost zveličil a začal se jim věnovat. A do toho vnáší svůj nový druh humoru, kdy chvílemi snad i trollí diváka. Některé vtipy jsou skvělé, některé až hodně přízemní (připomínáte mi mého oblíbeného herce Johna Malkoviche). Nebo úplný konec s dítětem, kdy je zase odkazováno na Osvícení, což jsem ocenil. Ale zpátky k tomu přitvrzení - v některých momentech jsem si už říkal, že to je za hranou. Zatímco Mladý papež se těch témat dotýkal jen jemně, tady to vypadá, jako by Sorrentino v posledních 4 letech četl jen Sigmunda Freuda. Sexualita a vztahy všude, až to bylo na obtíž, nehodilo se to tam. Ester se svým chováním vyloženě změnila v záporáka. Jelikož v celkovém vyznění to dávalo smysl, oddychl jsem si, ale v některých momentech jsem byl znepokojen, jestli to Sorrentino už náhodou nepřehnal. Škoda jen, že se Lenny z komatu probral relativně pozdě, Sorrentino to dlouho protahoval, protože potom získal seriál skvělých obrysů první série - kdy se vrátil i starý soundtrack jako takový symbol. Pius XIII. v novém papeži už působí jako světec se vším všudy, snad kromě fórků s cigaretami. Jak vystupuje, jak mluví, jak působí neuvěřitelně vyrovnaně a jaké koná samozřejmě zázraky dokazuje, jaký pokrok od prvního dílu udělal a jaký se z něho stal Světec s velkým S (pořád se musím smát při pomyšlení na ty idioty, kteří u první série do komentářů psali, že Pius nevěří v Boha). Nový papež je plný poselství. Ať už na rovině komické (dokonalé zesměšnění prosté a přitom hloupé politiky současné hlavy církve pomocí Františka II.), tak rovině příběhové (odsouzení radikalismu na úkor umírněnosti, aristotelovské upřednostnění střední cesty). A po těch pár letech je vidět další Sorrentinův pokrok v technické oblasti. Dokonalé záběry do posledního detailu, pokaždé jiné intro, neonový kříž či konečně využitý prostor u závěrečných titulků, kdy Sorrentino ukazuje, jak moc rád by točil i hudební videoklipy s tanečnicemi. Po filmařské stránce je tedy pokrok znát, těším se na další Sorrentinovy filmy, protože tady se vyvíjí neuvěřitelným tempem. Pět hvězd dávám, ale Mladý papež byl ještě někde trochu jinde. (11.02.2020)

Opäť moja veľká úcta k človeku, ktorý toto všetko spáchal. Tento Talian s nadštandardným hudobným vkusom je nielen majstrom obrazu, ale najmä konštruktívneho inteligentného dialógu, ktorý má čo ľuďom povedať. Málinko mi prekážali nadbytočné provokácie, ale aj to je humor zvaný nadhľad. Háčik je jedine vtom, že mainstream tomu neporozumie. Dám však ruku do ohňa za to, že keby sa P.S. nestal režisérom, mohol sa stať všetkým. Škoda, že podobných ľudí nežije vo svete viac. (13.11.2020)