Čo robíme v temnotách

1. série: Seriálové předělávky jsou trendy. Nyní je to případ, kdy jsem byl lehce skeptický. Původní film měl lehce problém v tom, že to mnohdy už to vypadalo, že to sklouzne to nějaké pomalosti a hlavně nudy, ale na poslední chvíli to vždycky dokázal nějak zachránit. Nyní je zde větší prostor na přešlap. A že jich bylo hodně. Vlastně šlo teoreticky o jeden velký přešlap. To, co se zdálo ve filmu jako lehce stupidní, ale nadnesený humor k dané situaci, kdy nemusíte tolik tlačit do detailu. Seriál je dlouhotrvající záležitost, i když jenom ve 20 minutách, ale tam do detailů asi jít musíte a bizarní situace jsou mnohdy až moc do hloubky. A to je ještě lepší situace. Horší bylo spíše, když humor, co měl být humor byla spíše chabá, ne-li trapná snaha o vtip. Film byla královská podívaná a hlavně humorná záležitost. Seriál je snaha o alternaci, která měla prohloubit svět vytvořený filmem, jenže problém byl v tom, že tohle nebyl důvod, proč nás film bavil. Bavilo nás to jako originální, rychlá a jednoduchá záležitost s ultra originálním konceptem a překvapením v rámci humoru. Lehká natěšenost a mírná skepse se změnila v naprosté zklamání a skoro nulový zájem o druhou sérii. 2. série: Hrůza pomyslet, že něco může být takové utrpení. Že něco může dostat další sérii a stále se držet. Tento seriál měl určitou ambici, ale už se směřováním první série bylo jasné, že oproti filmu půjde o něco horšího. Ale nečekal jsem, že půjde o úplný paskvil. Seriál může mít sice různý až infantilní humor, který třeba ve filmu fungoval. Zde už mi spíše přijde, že se spekuluje o tom, jestli to je vůbec humor. Plus k tomu veškeré kouzlo onoho "dokumentu" seriál hází strašně za sebe a ztrácí veškerou podstatu a smysluplnost okolo tohoto. Obecně vzato, prostě hrůza a zhouba. Třetí série je naprosto zbytečná a mě naštěstí úplně obejde. Díky bohu za to. (27.10.2019)

Když se dají dohromady Taika Waititi a Jamie Clement, nemůže vzniknout nic jiného, než tenhle geniální seriál. Nadja, Laszlo, Nandor, Guilermo a Colin, jako čtveřice upírů a jeden sluha v příběhu, který je neuvěřitelně blbý, nekorektní a výtečný zároveň. Stejnojmenný film si zase až tak moc nepamatuju, ale těchto pět vynikajících sérii ho překonalo minimálně o parník. (16.09.2023)

1. série: Taiko, já tě miluju. Dlouho tu nebyl lepší nápad, než natočit seriál právě k What We Do in the Shadows. Novozélandský humor tady fakt nezná hranic a já u toho vždycky umírám smíchy. Každá epizoda má navíc krásných 20 minut, takže časová náročnost je nulová. S každým dílem jde kvalita nahoru a už se fakt nemůžu dočkat, jaké další bizarnosti nás čekají ve druhé řadě. V 2. sérii první tři díly vládly rozpaky a strach o kvalitu. Sice se Taika snaží zakomponovat co nejvíce nových prvků a pobavit tak diváka po všech směrech, ale zezačátku to ubíralo na vtipu a bylo cítit velké a až trochu přepálené úsilí přijít s nečím svěžím. V druhé sérii je sice lehčí rozpoznat silnější epizody od těch slabších, ale vesměs je tahle série stejně strašně super a někdy jsem měla i pocit, že jsem se tlemila víc, než v té první, takže nevyváženost je tu určitě znatelnější, ale Taika to pak dokáže dvakrát tolik vykompenzovat. Humor je prostě pořád na špici a minimálně jednu řadu by to ještě chtělo, pokud si to udrží obdobné tempo. 3. série má v podstatě stejný problém jako série druhá, kde bylo taky občas znát, že je některá epizoda slabší než druhá, nicméně je to opět suma sumárum bez zklamání a vždycky mně hrozně štve, že ta řada skončí strašně rychle. Humor možná občas lehce polevuje, ale tvůrci se znovu snaží zalepovat hlušší místa novými epizodními postavami, takže diverzita a barvitost jednotlivých dílů tomu dodává šmrnc. Nevím, jestli je to zase úplně na pět, ale asi si nechám rezervu pro případ dalších nových řad. 4. série opět začíná slibně, ale tenhle seriál už bude mít stejný problém navždy a to občasnou vyčpělost. Někdy se díl povede a směju se, někdy prostě jen uběhne a já ani nevím, jestli jsem se zasmála. Postava Nadjy furt přidává na decibelech, ale tento zdroj humoru už je pro mě lehce ohraný. Zálěží prostě na jednotlivém díle. Druhá půlka už mi přišla lehce o ničem. Otevřená dvířka jsou pro pátou sérii samozřejmě otevřená a pokud se Guillermo stane opravdu upírem, uvidíme, kam s tím příběh zabočí. Za mě už by se ale mělo pomalu finišovat. (09.07.2020)

Prozatímní dvě série ve mně dva týdny od dokoukání dokonce ještě rezonují a doceňuju je víc a víc. Příjemný humor, hlavně zesměšňování s nadhledem, kombinovaný s božími postavami a imaginativními zápletkami, na jejichž pozadí se pomalu buduje zajímavý příběh. Paráda. Edit 2021: První dvě série i při rewatchi výborné, třetí bohužel ztrácí. Nelíbí se mi budování zápletek kolem extrémně toxického pouta Guillerma a Nandora, a pokud se v budoucnu kánonizuje jako romantický vztah, budu velmi zklamaný. Humor začíná být trochu ohraný a konstrukce příběhových linek ztrácí na náznakovosti a lehkosti, které doteď seriál zvládal perfektně. Vtipné epizody se však pořád najdou (3x6, 3x7) a ve finále mě příběh pořád zajímá, takže to ještě nevzdávám (28.07.2020)

‘You’re dead, you’re dead, you’re dead, you’re dead and out of this world!’ Prosím na kolenou o odpuštění, že jsem tento klenot odkládala tak dlouho. Představte si (můj milovaný) It’s Always Sunny in Philadelphia ale s arogantními a clueless upíry na Staten Islandu. Skvěle a chytře napsaný seriál, který udrží vaši pozornost zvraty a absurdními situacemi a u kterého můžete zároveň relaxovat. Takový humor můžu dostávat po velkých dávkách rovnou do žíly, snad stačí říct, že mi několikrát od smíchu tekly slzy. Matta Berryho a jeho hlas naprosto miluju a Nadju bych chtěla prosím za ženu.. Celý cast je ovšem perfektní. A těch guest stars! Och. Sem tam to má slabá místa, ale seriál má pět sezón, takže se to dá trochu očekávat.. Další show, kterou si nejspíš budu dávat pořád dokola a pokaždé najdu něco nového. “Fucking guy!” (16.04.2024)