Červená ještěrka

JEŠTĚRKA představuje ve vývojové typologii československého filmu přechodný typ. Satirický námět s úspěchem zastřel vlastně tradiční mravoličný ráz filmu a la Slavínský a současně ho překonal výletem do skutečného umění (prostřihy do představení ŽEBRÁCKÉ OPERY). Neobvyklý byl i způsob, jakým se naložilo s hvězdou Plachtovy proslulosti; zde našel rovnocenné protihráče v tehdy mladých, ale již vyzrálých hercích nové generace, jak je ve svých úlohách již tenkrát ztělesnili Vlasta Fabiánová a elegán světové úrovně Václav Voska. Satirický záměr navíc nebyl jen předstírán a opravdu směřoval k pohledu za nadýchané kulisy první Československé republiky. Kultura drbu i planého veršotepectví se kvalitou svého zachycení blíží k nadprůměru a vyluzuje v divákovi upřímný, nezastíraný smích. JEŠTĚRKA je - a ve své době byla pochopitelně o to víc - pro naše předky jedním z posledních závanů svobody a hravé radosti před nástupem drsných padesátých let. Pro skutečné milovníky starých českých filmů je jedním z nejchutnějších a nejvábivějších soust. (29.10.2011)

Příjemňoučká komedie jak ze třicátých let, u které se člověk celou dobu příjemně usmívá - na nějaké salvy smíchu ale může zapomenout. Jemný humor a krásná atmosféra jihočeského maloměsta příjemně sedly také hereckému obsazení, jemuž dominují překrásná a talentovaná Vlasta Fabianová a úžasně kultivovaný švihák Václav Voska. Jindřich Plachta nemá velký prostor (většinu doby je ztracen), ale i tak zanechá svůj otisk, a zbytek obsazení taktéž nezaostává. Vřele doporučuji! (03.01.2009)

Když ještě před únorem '48 začali tvůrci natáčet tenhle film, ve kterém se nejdřív zakazuje v divadlu hrát jistá komedie anglického autora a pak se povolí časem jen jako důsledek výhodného kompromisu při vydírání, patrně ani netušili, jakým cenzurním zásahům a zákazům budou muset někteří z nich čelit v nové době. Jaké symbolické... Vedle komedie Parohy (vzniklé o rok dříve ještě ve spolupráci s Alfrédem Radokem) se jedná o jediný samostatní celovečerní film režiséra Františka Sádka, který se už víckrát z politických důvodů k vlastní tvorbě nedostal. V obou filmech nám nabídl velice zdařilé "labutí písně" žánru lidové filmové veselohry, typického pro prvorepublikové období. Zápletka úředního prohlašení nezvěstného člověka za mrtvého se nám sice už v tvorbě prvních poválečných let opakuje minimálně potřetí (Řeka čaruje, Varúj!), nicméně opět s originálním vyústěním, tentokrát v podobě odlehčené komedie z prostředí školského a kulturního. Klasik Plachta nezklamal, ale hlavní filmové sólo zde odvádí půvabná Vlasta Fabiánová, která určitě mnohé okouzlila nejen jako ta Červená ještěrka, ale i jako Erna di Garmo. Za pozornost stojí i v jedné ze svých prvních rolích velice mladý Václav Voska. Koukněte se, zasmějete se a třeba i nostalgicky zavzpomínáte na něco ze (středo)školních let... 80% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (14.01.2018)

Městská honorace v čele s panem velkostatkářem, panem hejtmanem a panem lékárníkem to slízli za svou chlípnost a pokrytectví. Stejně jako jejich paničky manželky. Pan profesor v honbě za červenou ještěrkou sklouzne ze skály a ve městě mu připravují pohřeb. Do města též přijíždí kočovné divadlo se slavnou herečkou, zdejší rodačkou v čele. Všechno se splete dohromady a nakonec i dobře dopadne. (27.05.2020)

Tady se nám Vlasta (opět) projevila jako česká Zarah Leander. Taky se tu jmenuje uměleckým jménem Erna di Garmo. Jinak oceňuju různou kolekci marginálií, jako je zmínění Žebrácké opery Johna Gaye, ale jsem lehce roztrpčená z toho, jak rok 1948 zachycuje rok 1928 - však ono to vypadá ještě jako secese. "Pánové, vaše znalosti dramatického umění mě opravdu udivují. Poroučím se vám." (24.02.2009)