Shang-Chi: Legenda o desiatich prsteňoch

Velmi milé překvapení, film mě přišrouboval do křesla a pustil až po závěrečných titulkách. Bojové umění jak vyšité, humoru požehnaně. I  vtipné hlášky, když už se zdálo, že je situace nějak moc vážná. Snad jen ten mandarin mi přišel tak nějak zbytečný? Ale co mě dostalo byli ti mitičtí tvorové. Fakt pěkně udělané. Takže fajn zábava a i fajn hudba. (14.11.2021)

Nestřídmý festival zbytečných digitálních potvor a motivačních hlášek? Legenda o deseti magických kruzích, které si lidé nasazují na zápěstí, má spoustu trhlin, jež by jí člověk i rád odpustil. V jádru je totiž sympatickým rodinným dramatem, zlehka vykrádajícím třeba Hvězdné války. Jenže jeho obal svou přebarvičkovaností a leckdy pochybnými triky připomíná spíše Velkou čínskou zeď, což by samozřejme odpovídalo marvelovskému záměru s vytvořením neskrývaného vývozního artiklu. A to se daří, jelikož produkční hodnoty jsou po většinu času vidět. Ovšem laciné využívání čínské mytologie, nadbytek klišé a hlavně patetické výlevy, které časem převáží nad vším, bohužel taky. Kvůli přepálenosti se nakonec jedná o překvapivě nudnou marvelovku, která krom neokoukaného prostředí nemá co nabídnout. (02.09.2021)

Velmi rád to přiznám. Pletl jsem se... Na Shang-Chiho jsem se už od jeho ohlášení těšil. Jenže pak přišly trailery, které mě docela vyděsily. Bál jsem se promrhané příležitosti a dalšího propadáku, který by mohl po mizerné Black Widow zatlouct další hřebíček do rakve nové éry MCU. Ale stal se zázrak. Shang-Chi je výborným originem, který mě sice místy neuvěřitelně vytáčel nedotaženým CGI (úvod a autobus), ale jako celek funguje nádherně. Simu Liu je mnohem sympatičtější než v trailerech (dostál své pověsti ze sociálních sítí), Tony Leung je výborný „Mandarin" a i ta Awkwafina se dala překvapivě snést. Souboje tělo na tělo jsou choreograficky zajímavé a bez zbytečných střihů (styď se Natašo), rodinné drama funguje na jedničku a humor mi sedl jako prdel na hrnec. Ben Kingsley navíc dotahuje svého Trevora Slatteryho k dokonalosti a já jsem si tohle čínské „fantasy" ohromně užil. Jasně, je tady hromada patosu typického pro podobné projekty, ale až na drobné výjimky to prostě člověku vůbec nevadí. Mám sice drobné výtky, ale Marvel to dokázal. Shang-Chiho naprosto žeru a těším se na jeho budoucnost. Poznámka - cením, kolik napojení na MCU se podařilo Disney utajit. (03.09.2021)

Překvapivě ucelená fantasmagorie, která sice místy trochu ztrácí tempo a spoléhá na prvek náhody (mluvící zadek alias zvířátko Bena Kingsleyho), ale v součtu drží pohromadě jak svým napojením na přesahující filmový vesmír, tak i svou vlastní rodinnou linií se zajímavým záporákem. Ani tak sympaťák Shang-Chi, s nimž se obzvlášť dnešní mladá generace velmi snadno identifikuje, jako spíše jeho rozporuplný otec je hnacím motorem vyprávění, které je dobře konsolidované zejména na úrovni akce, z nich každá příběh někam posouvá a navíc jsou i samy o sobě kvalitní a různorodé - a když už nastupuje vizuální guláš jako v drakobijeckém závěru, funguje alespoň ta pečlivě rozvíjená rodinná linka. Neměl jsem valná očekávání a nadšením také neskáču, ale Marvel si pořád drží laťku vysoko a přijde mi obdivuhodné, že už se nebojí takhle experimentovat s kulturními vzorci a poslat do kin skoro čistě asijskou fantasy, která mu samozřejmě v pohodě vydělá.. 75 (08.09.2021)

Čím více/déle je to prostě jen fantasy kung-fu pohádka spíše než marvelovka, tím lepší to je. Co funguje celou stopáž je dynamika a sympatičnost dua Leung/Awkwafina, na poměry Marvelu solidní choreografie akce (taková jakože "pozápadnělá wu-sia"), světe div se dokonce i charismatický (ne)záporák s pochopitelnou motivací. Ve druhé polovině to poněkud skřípe, protože autoři neví co s postavou Awkwafiny, a tak se z ní z rázu na ráz udělá "Mulan Sue", ségra co by fungovala jako vedlejší postava, je neopodstatněně cpána do popředí, kde pro ní tvůrci nic nemají. A do té doby fungující humory jsou zabity nadužitím vtípku s nejmenovaným (ne)hercem a jeho parťákem. Ono vůbec veškeré marvelovské momenty (postavy, odkazy, události) jsou tu zakomponovány ale jakože echt zlomeně přes obě kolena (až na zdařilou první potitulkovou scénu). Korunována je pak klesající tendence zábavnosti CGI kaiju maglajzem během finálního aktu. Zamrzí to dvojnásob, protože se kvůli němu upozadí ona solidní choreografie. Co naopak drží finální akt nad vodou je sympatičnost nových postav a ucházející osobní/emocionální rovina. I tak jedna z nejlepší marvelovek, co si berou na paškál origin postavy a její uvedení do světa. (19.10.2021)