Shang-Chi: Legenda o desiatich prsteňoch

"Make it very colorful but also somehow entirely gray." Tak nějak to řekl Ryan George v Pitch Meeting a nejenže to skvěle vystihuje tenhle film, ono to vystihuje celé MCU. Ale aby nebylo mýlky, tenhle film jsem si užila o trošku víc než většinu marvelovek, možná proto, že se u něj dá občas i trochu zapomenout, že je to vlastně marvelovka. Soundtrack mě dojal a Tony Leung je prostě the boss. (17.08.2022)

"Před čtrnácti dny jste parkovali auta a teď vám mám jako věřit, že jste zachránili svět před požírači duší?" To se tak někdy stane. Já jsem teda trošku retardovanej, takže nerozeznám asiata od ťamana ani od rákosníka a proto jsem se občas ztrácel v tom, kdo koho vlastně mlátí. To je můj problém. Ono se to totiž mlátilo docela slušně, zejména v San Franciscu a Macau. Ovšem fantasy přesun do vesnice Ta Lo už mě tolik nebavil. Tam se totiž ti, co tančí s šupinou, rozhodli zachránit svět a pokusili se mě unudit moralizováním. Naštestí si soupeři k boji oblíkli dresy, takže jsem se v bitkách začal orientovat a u digitálních draků jsem toho hodnýho poznal dokonce i bez nápovědy. Za mě je to prostě neškodná pohádka, ke který se už nehodlám vracet. (30.05.2022)

Xiu Lin a legenda o třech kreténech je v podstatě takový Tygr a drak pro nezletilé mongoloidní čínské i jiné dyslektiky, a bylo by to bývalo bylo i vcelku snesitelnou a pěkně udělanou přitroublou pohádkou, osazenou sympatickými profláklými i méně profláklými čingliš držkami, a slaboduše účelovým útokem Mrvelu na miliardové ťamanské trhy tak na tři hvězdy. Bylo by, kdyby se mi u toho nezanítily rohovky, nenaskákal genitální opar a nezmítala mnou akutní nauzea při sledování snad toho nejodpornějšího, nejprkennějšího, nejtrapnějšího a nejrakovinotvornějšího činmerického babochlapa Awkwardiliny. Ta hnusná, toporná a až xblití žinantní zrůda, silně připomínající prdel sedmdesátiletého Džekího Čena, mi naprosto dokurvila jakýkoliv estetický zážitek a donutila mě u filmu myslet jen na zhnisané mandrilí anály, nemocniční kontejnery s biologickým odpadem a Zdeňka Trošku. Opravdu by mě zajímalo, čí peníze, vliv nebo seksuální perverzita rozhodly o prasení hlavněproudých produkcí tímhle neumětelským, slizkým a vizuálně nesnesitelným monstrem.  Je to něco, jako by Džexna donutili angažovat do Pána prstenu výhradně ochotnické downy, transvestity a retardované cigoše. Čili nezbývá, než utřít z brady zvratky a subjektivně ztrestat jinak jakž takž neškodný film odnětím dvou hvězd nepodmíněně za nehumánně brutální kástingové martýrium. (14.11.2021)

Velmi milé překvapení, film mě přišrouboval do křesla a pustil až po závěrečných titulkách. Bojové umění jak vyšité, humoru požehnaně. I  vtipné hlášky, když už se zdálo, že je situace nějak moc vážná. Snad jen ten mandarin mi přišel tak nějak zbytečný? Ale co mě dostalo byli ti mitičtí tvorové. Fakt pěkně udělané. Takže fajn zábava a i fajn hudba. (14.11.2021)

Nestřídmý festival zbytečných digitálních potvor a motivačních hlášek? Legenda o deseti magických kruzích, které si lidé nasazují na zápěstí, má spoustu trhlin, jež by jí člověk i rád odpustil. V jádru je totiž sympatickým rodinným dramatem, zlehka vykrádajícím třeba Hvězdné války. Jenže jeho obal svou přebarvičkovaností a leckdy pochybnými triky připomíná spíše Velkou čínskou zeď, což by samozřejme odpovídalo marvelovskému záměru s vytvořením neskrývaného vývozního artiklu. A to se daří, jelikož produkční hodnoty jsou po většinu času vidět. Ovšem laciné využívání čínské mytologie, nadbytek klišé a hlavně patetické výlevy, které časem převáží nad vším, bohužel taky. Kvůli přepálenosti se nakonec jedná o překvapivě nudnou marvelovku, která krom neokoukaného prostředí nemá co nabídnout. (02.09.2021)