Andor

Star Wars meet John le Carré. Pro mě asi největší překvapení, byť Tony Gilroy (Bourne, Devil's Advocate, Michael Clayton) byl určitou zárukou kvality. Andor je první věc od Disneyho akvizice, která naplnila potenciál otevření SW IP různým žánrovým hrám a opravdu tvůrčím přístupům. Jako první post-Lucas produkt (ani Mandalorian, ani Rogue One očekávání úplně bez výhrad nenaplnily) je veden zcela nekompromisní vizí, která není poplatná klasické komodifikaci, kterou jsme zvyklí si s Hvězdnými válkami spojovat. Je to do posledního detailu promyšlené, chladně procedurální a perfektně vygradované, přičemž Skarsgardův Luthen soupeří s velikány žánru jako Oldmanovým Georgem Smileym nebo Hoffmanovým Güntherem Bachmannem. Gilroy úspěšně uplatňuje předešlé tvůrčí zkušenosti jak ze špionážního, tak politického prostředí a propletá je do tak dospělého produktu, že by mu jej záviděl i Lucas, kterému se právě toto nikdy prequelům vetknout nepodařilo. Vlastně je to po amatérsky odfkláknutém Kenobim až neuvěřitelný zjevení a jsem si jistý, že zatímco po Kenobim a Book of Boba Fett po pár letech nikdo ani neštěkne, Andor má solidní šanci na to stát se kultovkou. More of this please! (19.12.2022)

Ač první dva-tři díly dokáží vystrašit tím, že Andor bude jen další nezáživný obligátní spin-off ve stylu Knihy Boba Fetta, posléze se ukáže, že opak je pravdou. Od pečlivě naplánované vesmírné loupeže, až po vězeňské epizody připomínající Hru na oliheň říznutou Černým zrcadlem, v Andoru každým dílem přituhuje. Na pozadí nervydrásajícího dramatu se pak daří vykreslovat machinerie Impéria a tedy pěkně provázat příběh se světem Star Wars. 8/10 (23.12.2022)

Velmi dospělá podívaná z universa Star Wars, která nesází na různé "cukrbliky", ale ukazuje "realitu" obyčejných lidí pod nadvládou impéria. Je nemilé, že prvních pár epizod mohlo kvůli svému pomalému tempo některé lidi odradit, protože kvalita roste díl od dílu a z Andora se postupem času vyklubala jedna z nejlepších podívaných z daleké předaleké galaxie. (25.11.2022)

"I burn my decency for someone else's future." Dospělé, špinavé, chladné a procedurální. Záměrně v každém ohledu zcela "antistarwarsovské"; mnohdy až k vlastní škodě. Andor je svůj v dobrém i špatném slova smyslu a s nekompromisní vizí, která není poplatná tomu, co jsme pod touto značkou zvyklí vídat (jedno zda ve filmech, seriálech, komiksech či hrách). Nedivácké a svojské do míry, kdy z Andora bude záhy kult, který přetrvá. A jako každý kult, nebude pro každého, ovšem zatímco si nikdo nikdy nezasteskne po Fettovi či Obi-Wanovi, tak po skončení Andora tu již vždy bude poptávka po dospělých Star Wars. Ovšem nemá cenu chodit kolem horké kaše, přes veškeré nepopiratelné kvality, si to nejvíce podráží nohy v podobě otrávení diváka úvodním kvartetem epizod. Nuda, šeď, rádoby temná dospělost, nezajímavé charaktery. Jde to však nevídaně nahoru, a to až do té míry, kdy speciálně segment šesté až desáté epizody je to nejlepší, co kdy pod hlavičkou Star Wars vzniklo. Jen to s nimi nemá lautr nic společného; pro mě klad, pro jiného zápor. Oprávněně, jelikož chcete-li vážné dospělé sci-fi, tak přeci nevyhledáte Star Wars. Jede se na vlně, kdy účel světí prostředky pro obě strany, je to především o v rozhodnutích chybujících jedincích sakra dobrých ve své práci, kde není prostor pro emoce a žvatlání. Funguje politické zákulisní vrážení si kudel do zad pod hávem přetvářky, neméně funguje zaklekávající aparát Impéria, jeho vnitřní půtky i tenze vzešlá čistě z dialogů či nevyřčeného mezi řádky. Pod povrchem to vře. Nikdy bych se nenadál, že uvidím něco natolik le carreovského (nemluvě o evidentní inspiraci u Melvillovi Armády stínů) ve sci-fi hávu; natož pak v hávu Star Wars. Gilroy má vizi a všechno se jí podřizuje (stylizace, hudba, režie, výprava). Někdy je to na škodu, někdy naopak ku prospěchu. Druhé převažuje nad prvním. Andor nenechává chladným a bez názoru. Což neříká, zda vás (ne)bude bavit. Pokud však přetrpíte nepodařenou úvodní třetinu a máte chuť na "echt dospělé Star Wars", tak šance že objevíte svoji "next favourite thing", je větší než malá. | S1: 4/5 | (09.12.2022)

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)