Andor

Sociologie povstání. Velmi subtilně sestrojený seriál, který si vytkl za cíl ukázat, jak vypukává rebelie. Tony Gilroy, scenárista Rogue One a Michaela Claytona, dramatu o korupci v nejvyšších patrech politiky, se rozhodl psát dějiny nikoliv skrze jednotlivce, ale instituce a hnutí. Impérium už nereprezentuje mýtická Temná strana, ale snaživí ouřadové, kteří se jako ve správném korporátu snaží předstihnout jeden druhého v honbě za povýšením, žádné absolutní zlo, ale rat race vedoucí k uvěznění lidí a utahování šroubů napříč galaxií. Lidé páchající zlo většinou prostě dělají jen svou práci, tak jako je to v životě. Způsob, jakým je zobrazeno Impérium - tedy jako ideologie nereprezentující jednotlivě regiony (rozuměj planety) a nerespektující jejich kulturní zváštnosti (což se mu postupně vymstí), ale technokratický moloch, je chytrý a zlověstný. Andor též s velkou psychologickou vytříbeností ukazuje důvody, proč se někdo přidá k povstání - Cassian zde není představen jako idealista, ale jako poslední přeživší svého kmene, vykořeněný pašerák, který se snaží protlouct. Ale právě perzekuce běžných lidí - jako je desateronásobení trestů, rozmístění stabilních posádek, eskalace oprese, opatření připomínající galaktické stanné právo - žene lidi k Rebelům. Za zmínku stojí i design, zejména ten vězeňský, kde jsme svědky jednoho z nejlepších příkladů Benthamova panoptikonu, v němž se vězni dozorují sami a s minimální ostrahou, jaký jsem v ve filmu či v seriálu viděl. Je osvěžující vidět postavy, které jednají dospěle a podle svého osobního zájmu - dívám se na vás, Prsteny moci - a kde není konflikt uměle vytvářen. Přidejte k tomu precizní world building, zabydlené lokace, Coruscant vyhlížející jako spořádané imperiální sídlo bez dřívějšího hýření, originální a funkční šatstvo, minimum easter eggů, a dostanete nejpovedenější Star Wars od Pomsty Sithů (03.02.2024)

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

1. séria: Tak sme sa konečne dočkali dospelého prístupu k Star Wars. To čím chcel byť, ale pod diletantským vedením Disney nebol Darebák Jeden. Andor asi čaká podobný osud ako Star Trek DS9. Nízka sledovanosť ale neskôr u fajnšmekrov kultový status. Je zaujímavá štruktúra prvej série, ktorú vlastne rozdelili do štyroch zhruba trojdielnych celkov. Svojím spôsobom to sú 4 samostatné filmy spojené hlavným hrdinom. Najslabší je úvodný, v ktorom sa zoznamujeme s postavami a s aktuálnou situáciou. Je tam príliš veľa zbytočných flashbackov. Druhý je klasický heist film s famóznym akčným finále. Tretí je väzenský film končiaci grandióznou vzburou a vo štvrtom nastane konečne na Ferrixe revolúcia. Finále prvej série je dokonale vygradované a tak akurát otvorené, aby sa to dalo vydržať dokiaľ sa nedočkáme pokračovania. Okrem pomalšieho úvodu seriálu a pár scenáristických hlúpostí, ktorým sa vyhne máloktorý seriál mi najmenej sedeli záporáci. Zase to sú egoistickí úbohí frackovia, ktorí sú nebezpeční len preto, že majú náhodou moc. A Syril Karn veľmi rýchlo príde aj o to a sledovať jeho mizerný život bolo divné a otravné. Takmer úplne to pripravuje záporákov o hrôzostrašnosť a robí to z nich kolieska v Imperiálnej mašinérii. Snáď sa druhá séria vytasí s nejakým záporákom, ktorého budeme mať dôvod nenávidieť. Celkovo napriek spomenutým nedostatkom je Andor doteraz najlepším hraným seriálom z prostredia Star Wars, z ktorých si berie len prostredie a zvysoka kašle na detského diváka. 9/10. (27.11.2022)

Tohle jsem teď vážně potřeboval, dospělý SW seriál, který je speciální ne tím, že je zasazen v SW univerzu, ale tím, že je jednoduše dobrý. Po někdy až pohádkovém Obi-Wanovi nebo cameama přecpaného Bobba fettovi je zde něco, co stojí samo za sebe a nic takového nepotřebuje. Absence světelných mečů a síly nám vytváří surové a v rámci možností realistické drama, které nám umožňuje nahlédnout do „normálního“ života, jak Impéria, tak i běžných občanů a speciálně u Impéria bylo zajímavé vidět, že jsou to taky normální lidé s normálním životem a ambicemi, které chápete, protože každá postava je jednoduše skvěle napsaná. Co je ještě skvěle napsané je scénář. Seriál působí kompletně, i přesto že vyšla jen 1. série a při konci některých epizod jsem s husí kůží jen hleděl na titulky a jen si říkal: „Sleduju vůbec Star Wars?!“. Na závěr je hodno říct, že tohle je jednoduše nejlepší seriál, který k nám z předaleké galaxie doputoval. (24.11.2022)