Andor

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

Tam kde se naděje ve Star Wars začala ztrácet, tam kde fanouškovské srdce začalo vyhasínat, tak přesně tam se jako blesk z čistého nebe zjevil Andor. A já se za celý internet omlouvám Tonymu Gilroyovi, že kdokoliv pochyboval a tvrdil, že nic jako Andor nepotřebujeme vidět. Toto je to, co jsme vidět potřebovali. Tam kde jiné Star Wars projekty sází na bezdůvodné máchání světelnými meči a přehnaný fanservis, tam si Andor dává načas. Pomalu si buduje své figurky a jejich příběhové archy, nikam nespěchá a o to větší zadostiučinění se dostane při jejich zúročení. Dochází až k tak obrovským zadostiučiněním, že se díky nim objevují pocity, které jsem myslel, že už v této předaleké galaxii nikdy nezažiji. Jenže tam to nekončí. Je totiž protkaný myšlenkami, do kterých každá z postav se svým odlišným názorem na svět dává svůj kus dílu a tvoří tak neuvěřitelně kompaktní celek. I díky zápletce týkající se obyčejných lidí, seriál celkově překvapuje svou dospělostí a hlavně uvědomělostí toho, co chce vlastně odvyprávět. Je tak uspokojující sledovat, že se mu to opravdu daří. Kdybych měl jen něco zkritizovat, zmíním první tři epizody, které jsou o něco slabší než zbytek, ale jinak opravdu překvapení roku a já nemůžu jinak než *****. Haňte mě z fanboyovství, ale Andor je závan něčeho unikátního a nevídaného... No možná pochopíte. Možná ne a já vám to nemám za zlé. (05.12.2022)

Těch seriálů ze světa Star wars je prostě moc. Některé jsou dost slabé (Boba Fet) a některé jsou úžasně (Mandolorian). Potom je tu Andor, což není vůbec špatný kousek, ale oproti druhé řadě Mandoloriana to prostě není Star wars a tím ve srovnání hodně ztrácí. Postavy ujdou, příběh také, akce je fantastická. Pár dílů se ale docela vleklo a nic moc se v nich neodehrálo. A kvůli nim dávám "jen" 4 hvězdičky. (06.12.2022)

Tony Gilroy je génius. Vzít totiž do svých rukou projekt Star Wars s vědomím, že natočí špionážní thriller o zrodě povstalců, to chce odvahu. Osobně považuji jeho předešlou účast na filmu Rogue One za velice zdařilou, ten scénář tehdy totiž neměl chybu. A popravdě. Už jsem přejedený dětinským zpracováním tématiky ze světa Hvězdných válek, takže dospělejší nádech jsem přivítal s otevřenou náručí. Seriál Andor se nese v dosti komorním stylu, moc akce zde nenajdete (ale najde se tam, nebojte se). Na druhou stranu, seriál exceluje v tom, co má primárně reprezentovat (nekompromisní špionážní drama). Ke konci ta příběhová linka totiž nabírá takové grády, že jsem se nestačil divit. Celá zápletka točící se okolo imperiálního vězení patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve Star Wars za posledních 20 let viděl. V popředí zde kraluje Andy Serkis, to je za mě fakt herecká extratřída. A závěr tomu nasazuje pomyslnou korunku. Chci druhou sérii. A to hned. Dávám silné 4 hvězdy. S trochu rychlejším rozjezdem bych to plnotučné hodnocení udělil. Bez jakýchkoli námitek...Ale i tak parádní drama. Za mě dávám 8,5/10 P.S. Fakt to má tak nízkou sledovanost na streamovacích službách? Smutná realita :( (26.11.2022)

Andor není nijak výjimečně dobře zrežírovaný, ani patřičně epický. Děj obsahuje absolutní minimum dechberouích scén, a ve skutečnosti se toho během dvanácti epizod moc nestalo. Dvě, možná i tři by šly zkrátit do jedné. Jenže i tak je to dost možná nejlepší Star Wars od Pomsty Sithů. Andor je totiž pocitvé řemeslo. Postavy působí opravdově, dialogy nejsou jen moralizující fráze a všechno je patřičně odžité. Když vedoucí denní směny na pátém patře udělí rozkaz, víte, že o něm přemýšlel a chápe jeho důsledky. Udělal na mě větší dojem, než kdokoliv z rádoby osudových, ale zoufale papírových charakterů z Epizod VII až IX. (29.11.2022)