Andor

"I burn my decency for someone else's future." Dospělé, špinavé, chladné a procedurální. Záměrně v každém ohledu zcela "antistarwarsovské"; mnohdy až k vlastní škodě. Andor je svůj v dobrém i špatném slova smyslu a s nekompromisní vizí, která není poplatná tomu, co jsme pod touto značkou zvyklí vídat (jedno zda ve filmech, seriálech, komiksech či hrách). Nedivácké a svojské do míry, kdy z Andora bude záhy kult, který přetrvá. A jako každý kult, nebude pro každého, ovšem zatímco si nikdo nikdy nezasteskne po Fettovi či Obi-Wanovi, tak po skončení Andora tu již vždy bude poptávka po dospělých Star Wars. Ovšem nemá cenu chodit kolem horké kaše, přes veškeré nepopiratelné kvality, si to nejvíce podráží nohy v podobě otrávení diváka úvodním kvartetem epizod. Nuda, šeď, rádoby temná dospělost, nezajímavé charaktery. Jde to však nevídaně nahoru, a to až do té míry, kdy speciálně segment šesté až desáté epizody je to nejlepší, co kdy pod hlavičkou Star Wars vzniklo. Jen to s nimi nemá lautr nic společného; pro mě klad, pro jiného zápor. Oprávněně, jelikož chcete-li vážné dospělé sci-fi, tak přeci nevyhledáte Star Wars. Jede se na vlně, kdy účel světí prostředky pro obě strany, je to především o v rozhodnutích chybujících jedincích sakra dobrých ve své práci, kde není prostor pro emoce a žvatlání. Funguje politické zákulisní vrážení si kudel do zad pod hávem přetvářky, neméně funguje zaklekávající aparát Impéria, jeho vnitřní půtky i tenze vzešlá čistě z dialogů či nevyřčeného mezi řádky. Pod povrchem to vře. Nikdy bych se nenadál, že uvidím něco natolik le carreovského (nemluvě o evidentní inspiraci u Melvillovi Armády stínů) ve sci-fi hávu; natož pak v hávu Star Wars. Gilroy má vizi a všechno se jí podřizuje (stylizace, hudba, režie, výprava). Někdy je to na škodu, někdy naopak ku prospěchu. Druhé převažuje nad prvním. Andor nenechává chladným a bez názoru. Což neříká, zda vás (ne)bude bavit. Pokud však přetrpíte nepodařenou úvodní třetinu a máte chuť na "echt dospělé Star Wars", tak šance že objevíte svoji "next favourite thing", je větší než malá. | S1: 4/5 | (09.12.2022)

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

Andor není dokonalý seriál, ale za to silně zapamatovatelný. Po skončení první série mi furt leží v žaludku ikonické a klíčové momenty, díky kterým jsem si seriál oblíbil. Má pomalejší rozjezd, ale za to postupně nechává vzrůstat napětí a udrží si ho až do konce série. Občas se najdou momenty, kdy seriál připomíná svoje seriálové hodnoty, viz třeba zakončení první řady (poslední slova co si vyměnil Andor s Luthenem v závěru), ale jinak jde o jedinečný zážitek, který zaujme nejen po stránce děje. V seriálu není absolutně žádná postava, která by mi nesedla a to platí i pro záporné role jako je třeba Dedra Meero, kterou hraje Denise Gough (skvělá volba). Chápete všechny postavy, jejich logické kroky a na každé je něco kladného. Herecké výkony jsou obstojné (Stellan Skarsgård a Andy Serkis válí). Kamera je téměř dokonalá v každičké scéně a máte sto chutí si z každého záběru udělat tapetu pro vaši plochu. Vizuál nabízí v epizodě Oko dosud nic nevídaného a to jak ze světa Star Wars, tak celkově i ze světa filmu. Takže ano. Andor je vskutku jedinečný seriál. Není na pět hvězd, ale zaryl se mi do hlavy mnohem hlubším způsobem, než třeba Mandalorian. (22.12.2022)

Pečlivě odvyprávěná studie o vztahu mezi jednotlivcem a totalitní mašinérií, která se (nejspíš omylem) odehrává ve světě Star Wars. Hodně překvapující žánrovka, která má asi nejblíž k politicko-špionážnímu thrilleru s prvky sci-fi a která servíruje divákovi jak zdlouhavý a bolestný přerod hlavního hrdiny, tak široký a epický záběr na mocenské děje „v pozadí“. To vše podepřené opravdu skvělou výpravou, působivými vizuály, promyšlenou dramaturgií a naprosto bezchybným castingem, kterému vévodí hlavně herečtí veteráni Stellan Skarsgård a Andy Serkis. Sám Diego Luna už tolik nenadchne. Přestože není bez charismatu, většinu děje probloumá s útrpným výrazem "mám v konečníku zaraženou třísku", což začne být brzy otravné. (Možná, že napříště by všichni hlavní hrdinové v SW seriálech měli povinně nosit na hlavě plechový hrnec, osvěčenou to metodu, jak získat sympatie fanoušků za všech okolností.) Také ta chladně vykalkulovaná preciznost působila občas trochu bezemočně a zdlouhavě. Nezbývá než doufat, že druhá série bude mít kromě vypiplané dokonalosti i trochu toho srdíčka. (01.12.2022)