Andor

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

Pouze ve zkratce. Seriál exceluje svým přístupem k postavám. Konečně mají k dispozici dostatek prostoru obě znepřátelené strany. Nejsou to jen karikatury. Nic není černobílé. Jedinci mají své sny, motivy, bolesti a přesvědčení. Odhodlání padouchy je vysvětlené. Dělá to z nich uvěřitelné postavy, s jasnou agendou. Kéž by se s podobným stylem přistupovalo k většině vojenských projektů. Ukažte obě strany a jejich touhu. Plamen co je žene vpřed. Je pouhé bezmozky, kteří jsou jen dobří či zlí. Seriál si užijou i naprostí neznalci SW universa. Je to totiž komplexní počin s jasnou vizí, parádními postavami a skvělým vizuálem. (12.03.2023)

Já nejsem žádný ultra SW fanoušek, přesto se rád do tohoto světa vracím a musím říct, že tenhle seriálek se mě trefil do vkusu. Přimočarý, vizuálně výborně zpracovaný špinavější příběh ve kterým je řada netuctových za pozornost stojících postav, ve kterým děj a postavy vítězí nad akcí a efekty, jo učitě chci další řadu a nejlépe už dneska. (08.01.2023)

No game. Kill me or take me in. Paráda. Takhle nějak jsem si představoval to "dospělé Star Wars" s ambivalentními postavami a pohledem z obou stran. A světe div se, když je na prvním místě kvalitní příběh a scénář, seriál v poklidu přežije multikulturní casting i lesbické rebelky. Jak je to jen možný Amandlo... (protože jsou dobře napsaný, je to skutečně that simple). Andor má pomalejší rozjezd a vlastně by se ani nemusel či neměl jmenovat Andor, protože má daleko větší přesah a dějové linky ostatních postav jsou mnohdy i zajímavější. Zejména politické machinace a intriky je zde radost sledovat, opět díky skvělému scénáři a v kontrastu s žalostným Acolytem. Poslední cca 3 epizody jsou pak díky precizní gradaci a smysluplnému propojení několika zápletek dohromady tím nejlepším, co Disney v rámci Star Wars vyprodukovalo. Druhou sérii prosím co nejdřív. S1:85%. (20.09.2024)

Po příjemném fan servisu (Mandalorian), průměrném fan servisu (Boba Fett) a mizerném fan servisu (Obi-Wan Kenobi) dorazil zemitý, neprvoplánový politicko-špionážní thriller inteligentně kritizující totalitarismus. Zatímco v případě předchozích hraných SW seriálů byl scenář nejslabší stránkou, u Andora jsou naopak děj, postavy a vývoj obého klíčovými prvky. Celkově skutečně velmi jiné než to, co si obvykle většina z nás pod značkou SW představí. Až se divím, že něco takhle nedětinského u Disneyho prošlo. Naopak mě skoro vůbec nepřekvapuje nízká sledovanost, protože k okouzlující sci-fi pohádce má tohle depresivní drama o utlačovaném plebsu s nejednoznačnými (anti)hrdiny docela daleko. Škoda je snad jenom toho, že si tvůrci v čele s Tonym Gilroyem u první série nevystačili s menším počtem epizod, protože opravdu dobré to začne být skoro až v půlce (vrcholem je vězeňská linie). Do té doby je to jen ucházející televizní content s nadprůměrným produkčním zázemím. Ještě jednu řadu si ale tenhle 'seriálový prequel filmového prequelu Epizody IV' každopádně zaslouží. S01: 75 % (11.12.2022)