Byli jsme to my?

Úplně mě nasírá, když vidím jaký filmový klenoty máme a jak s nima naše-vaše televize hrajou hru na schovávanou. Tahle mistrovská trpná, ale přesná satira našich povah, nabitá sarkasmem, ukazuje zrcadlo nejen herecké branži, ale celé české společnosti (infarkt na chodníku, rvačka v tramvaji ) Tenhle film je starej 23 let, ale ani jedno filmový políčko neztratilo nic na aktuálnosti . Mluvené slovo je nejcenějším drahokamem tohohle filmařskýho klenotnictví. Z trefnosti filmu až mrazí a ty herci, Láďa Frej, Petr Čepek, Leoš Suchařípa, to je prostě radost takový lidi sledovat. (16.08.2013)

Další z neprávem opomíjených děl české kinematografie (Masseba, V žáru královské lásky, Jen pro rodinné záležitosti, Vracenky), které vznikly buď na přelomu anebo krátce po pádu minulého režimu, jehož nahradil současný, po mnoha stránkách stejně, ne-li více prohnilejší kapitalistický režim. Máša v tomto filmu nemilosrdně nastavuje zrcadlo malému českému člověku prostřednictvím české herecké šmíry, ochotné se prostituovat v jakémkoli systému a snažící se své pokleslé jednání vysvětlit, že jsou stejní jako národ sám, proto jsou tak oblíbení. Ale jak prokazuje postava v tentokrát umírněně faunovském podání Leoše Suchařípy, jsou zde i tací, kteří jsou ochotni žít čestně a dělat svou práci poctivě i za cenu opovržení. Jeho nejvýraznějším protikladem budiž populární herecký vychytrálek zahraný ve skutečnosti charakterním Petrem Čepkem, který své slávě podřídil téměř vše. Antonín Máša, jak prohlásila Táňa Fischerová, byl tvůrcem, který nikdy neměl úspěch. Po procitnutí ze stalinistického mládí se stal skeptickou personou, jehož názory nikdy establishmentu nevoněly. Stejně jako se normalizátorům znelíbil svým Odhalením a scénářem k Schormově Každý den odvahu, narazil i tímto svým bohužel již posledním snímkem, který natvrdo odhalil, kdo jsou ve skutečnosti hrdinové tzv. sametové revoluce. Křiváci, ignoranti, prospěcháři, alkoholici, sexisti, trapní ubožáci, mezi nimiž je nezkorumpovaných a mravních jako šafránu. Lidé, ochotní se přizpůsobit diktátu rudé buržoazie i diktátu peněz. Je nepochybné, že Máša svými filmy tolik nezaujal i kvůli svému poněkud mdlému filmařskému stylu. Jistě, není to filmař s velkým F jako jeho generační souputníci Chytilová a Němec, jeho sklon k často akademicky plochým dialogům lze registrovat i zde (v podstatě se ho vyvaroval pouze v kafkovské hříčce Hotel pro cizince). Ale síla jeho autorské výpovědi i dlouhá řada výborných herců (vedle zmíněných dále hrají hvězdy typu Bohdalové, Jandáka, Brodské a Vetchého) činí z tohoto zapadlého a nikdy pořádně reprízovaného snímku významný příspěvek české kinematografie posledních 20 let. (09.08.2010)

Místy skvělá podívaná, ale i zde celkový dojem sráží Mášova největší slabina: Moralizovaní a patetičnost. Hrdina je příliš ublížený a okolí je příliš černobíle zkažené. Dobře se na to dívá a není pochyb o tom, že takových prorežimních herců byla spousta, ale vyznívá to moc černobíle. Jako pohádka o statečném Honzovi, který se ocitne v království, které ovládá čiré zlo. Mášu sice režim nezabil tak jako Juráčka, nebo Schorma, ale poničil ho natolik, že ho odrovnal jako tvůrce- čímž nemyslím, že je film špatný, to není a rozhodně si nezasloužil takovou negativní kritiku, jaké se mu dostalo. (14.11.2011)

Vida, i divadelní prostředí má svůj Trhák! Jen méně roztančený, zato více kousavý... ,,Ta scéna takhle vypadat nebude pane režisére. Uklízečky říkají, že to prostě stavět nebudou." Výborný Suchařípa v roli režiséra, který divadlo skutečně miluje, myslí to s ním poctivě a chce inscenovat velké věci, jenomže veškeré složky - od líných techniků až k egoistickým hercům - mu neustále házejí klacky pod nohy. I přes nepříjemnou naivitu některých dialogů (hlavně ty, v nichž figuruje Ondřej Vetchý, mladý technik-idealista, jehož snem je objíždět zemi ve stanu a hrát divadlo pro chudé) jde o velmi věrné zachycení divadelního zákulisí. A je tomu tak dodnes, což bohužel ze své praxe mohu potvrdit. Když jsme si tento film pouštěli jako inspirační zdroj k jisté inscenaci, polovina herců to vzdala už před začátkem s tím, že mají zrovna jiné povinnosti, a další dva odešli před koncem, protože spěchali na dabing... (29.12.2015)

Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. (26.08.2014)