Dovidenia, zbohom a amen (S11E16)

Bez sentimentu treba uznať, že záverečný celovečerný diel je jedným z najslabších. Na 120 minút to na mnohých miestach už pripomínalo len varenie z vody. Sarkastický humor sa vytratil, zostala už iba neznesiteľná horkosť. Treba uznať, čo zaostalo na humore, sa rozvilo v dramatickej úrovni - Charlesovi muzikanti, ktorí skončili, ako skončili, pribúdajúce množstvo utečencov, ostreľovanie tábora, Mulcahyho ohluchnutie, Hawkeyho zrútenie. Tu sa musím pozastaviť, Hawkeyho postihnutie v záverečnom diely mi prišlo silené, akoby sa len snažili natiahnuť stopáž. Čím bližšie bol koniec, tým viac z postáv sálala únava a na nás padala nostalgia. Záverečné GOODBYE hovorilo za všetko. (03.06.2013)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)

Skončil seriál, skončila jedna - můžu říci - životní etapa. Seriál jsem sledovala tak od roku ´98 a poslední díl jsem viděla teprve letos (´06). Komu nezkápla ani jediná slza, tak buď nesledoval seriál, nebo ho chytl onen pověstný průjem a konec seriálu protrpěl na wc:)). Krásný konec nečeho, co si neumím představit. Konec hlášení (01.09.2006)

Tento samostatný snímek, jenž uzavírá jeden z nejslavnějších, nejkultovnějších, nejlepších i nejpůsobivějších seriálů, je více než důstojným rozloučením se všemi postavami, které jsme mohli po 11 sezón sledovat, prožívat s nimi hrůzy korejské války, jejich osobní dramata, lásky, zklamání, neúspěchy i komické okamžiky, které odlehčují tíživost několika státy řízeného vraždění. Podobně jako u legendárního sitcomu Přátelé je poslední epizoda, resp. scéna s klíčky od bytu jímavá, tak i loučení v již opuštěném táboře 4077 je dostatečně emotivní. Věřím, že i samotní herci, z nichž se mnozí znali po celou dobu, co se seriál točil, byli skutečně dojatí a nemuseli to hrát. "Nashledanou, sbohem a amen" trvá dvě hodiny, avšak neřekl bych na rozdíl od mnohých jiných uživatelů, že by byl film nevyvážený. Je tu dostatek akce, humoru, klidu s pohodou, ale zejména kotel emocí. Každý, kdo M*A*S*H zná a viděl všechny či téměř všechny díly, musí si při finální scéně vzpomenout i na postavy, které ze seriálu zmizely, např. velící plk. Henry Blake, kapitán John Trapper McIntyre, Walter Radar O'Reilly nebo Frank Burns alias Kuní ksicht. Všichni z nich byli důstojně připomenuti v posledním regulérním díle, tudíž nevadí, že v rozlučkovém filmu je vzpomenut pouze Trapper. S nezapomenutelnou znělkou, jež mi ještě doznívá v uších, dávám 5* a půjčuji si podtitul snímku ke konečnému zvolání "Nashledanou, sbohem a amen." (06.12.2017)

Kdybych to měl srovnat s literaturou, tak bych seriál přirovnal k povídkám Raye Bradburyho. V nich byl neporazitelný, ale romány mu nikdy tak nešly. Film je příliš roztříštěný a některé scény jsou vyloženě odbyté. A ten patos na konci byl už příliš. Takhle by to probíhalo v reálu, prostě konec jedné strašné, ale vlastně báječné životní etapy. Já se ale nechávám filmy raději unášet někam do nereálna. (22.08.2010)