Dovidenia, zbohom a amen (S11E16)

Důstojné zakončení velkolepého seriálu MASH, velká srdcová záležitost. Jen mě mrzí ty odchody výborných postav, při každém odchodu jsem byl smutný, takový zásah do funkčního celku, to se nedělá:( třeba takový Henry opravdu chybí nebo Frank, když si z něho dělali prdel, to bylo to nejlepší a miláček publika Radar s jeho "Jovou", jeho chvilky nevinnosti a naivity byly taky moc pěkné. Nejedna slza mě ukápla při tomto závěrečném díle. (16.08.2008)

Závěr výtečného seriálu nebyl tolik, narozdíl od předchozích dílů, o humoru, ale loučení a sentimentu v něm obsaženém na mě bylo příliš mnoho. Díky Hawkeyho zhroucení (jednoho z mála zajímavých momentů ve scénáři) dostal hodně prostoru psychiatr Sydney a to rozhodně ne na škodu, pro mě si tím upevnil místo nejlepší vedlejší postavy celého seriálu. Velmi se mi líbila Winchestrova linie s hudebníky, škoda jejího smutného konce. Zakončení série se asi jinak udělat nedalo, ale padesáté loučení už jsem prostě nezvládl a tu hvězdičku jsem musel ubrat. (03.09.2008)

Závěrečný díl jedné velké dekády je vlastně jedna velká depresivní historka, kterou si napsal sám Alan Alda a která už mi nepřišla tak suprácká, jako celý seriál. I když na druhou stranu to chápu. Nejde stále dokola se bavit o válce s vtipem....hlavně jde o ty následky a ty následky zrovna moc hezký nejsou. Náshledanou, sbohem a ámen je ale nádherné zakončení celého příběhu, kde mi prostě jenom chyběl vtip, ale nejen Hawkeye, ale celého seriálu. Né že by se jim to už ohrálo, spíše prostě chtěli zvážnit, což bylo dost potřeba, ale já od seriálu čekám přecijen něco jiného než od filmu a tak tomu dám o hvězdičku méně. (09.04.2005)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)

Je hrozné a smutné rozlúčiť sa z niečim ako je MASH 4077. V tomto záverečnom diele opäť nesmel chýbať humor ale vôbec tu o ňho nešlo. Smiech bolo to posledné čo som prežívala pri tomto dvoj hodinovom diele. Koniec vojny, lúčenie, plač, všetko som to prežívala a verím že som nebola jediná. Veľmi rada som sledovala životy a osudy všetkých postáv. Hawkeye, B.J. plukovník Potter, Margaret a samozrejme Klinger, ktorý kvôli láske zostal v Kórei. Celý MASH mi prirástol k srdcu a budem ho pozerať stále dookola ako do teraz, pretože verím že pohľad na Alanda Aldu ma nikdy neomrzí. (10.07.2012)