M.A.S.H.

55% - U M*A*S*He jsem se nikdy pořádně nezasmál. Nebýt Alana Aldy, jehož Hawkey mi vždy imponoval svou bezprostředností a pozitivním, někdy švejkovským přístupem ke všemu špatnému... Nevim nevim. Mé tři hvězdičky se tu netýkají humoru, ale spíše hereckých výkonů, a pár těch moralit, které nebyly vždy úplně od věci. (25.04.2006)

Americký propagandistický seriál oslavující válku v Koreji. M*A*S*H je sice koncipován tak, aby svůj ideologický záměr ukryl pod nánosem humoru, avšak naprosto bezúspěšně. Během tří epizod, které jsem zhlédnul, se na mé tváři neobjevil byť jen jediný náznak úsměvu, což je pro údajně komediální seriál opravdu katastrofální vizitka. M*A*S*H lze označit za navýsost otravný počin plný sterilního tlachání, jehož oblíbenost leccos vypovídá o vkusu nenáročného diváka. (24.04.2016)

,,Přeskočme chrupavky a jděme tomu takříkajíc na kost'' . MASH je úžasný. Je velmi zajímavé sledovat první díly, kde Alda jen hrál i ty pozdější, ke kterým pomáhal psát scénáře. Snad proto také některé nejsou jen psinou, ale jsou vážné a mrazí z nich. jeden mne tenkrát úplně dostal, vzpomínám so, že Hawkeye měl sen, kde plul na loďce a neměl ruce... Naštěstí těchto dílů nebylo moc, ale své místo v seriálu rozhodně mají. Korejská válka byl strašný masakr a je neuvěřitelné, že jeden z nejlepších komediálních seriálů všech dob se odehrává v řeznictví polní chirurgie kousek od frontových linií. Tohle je za 5 šampusek! * * * * * (23.05.2016)

„Myslíš že by bylo podezřelé, kdyby ho ve sprše přejel džíp? - Můžu vždycky říct, že nám pod něj skočil!” Téměř nekonečná estráda těch nejvypečenějších vtípků s těmi nejsympatičtějšími postavami. Dokonalá válečná satira, která chytře kombinuje ty nejpravdivější fakty s těmi nejšílenějšími eskapádami a vždy to vychází na jedničku. Ať už otevřeně nebo metaforicky se vždy snaží odsuzovat lidské předsudky vůči rasismu, homofobii či genderovou diskriminaci. M*A*S*H se zkrátka liší od svých žánrových bratříčků téměř ve všem a právě proto neztrácí svůj jedinečný šarm ani po čtyřech dekádách. Právoplatný král komediálního žánru. (15.03.2008)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)