M.A.S.H.

Creator: Larry Gelbart, Burt Metcalfe, Gene Reynolds, Stanford Tischler, Alan Alda and many more .. Nejlepší hraný seriál! Tento fakt potvrzuje mimo jiné to, že ač seriál běží po sobě prakticky nepřetržitě už několik let, stále se na něj rád dívám, ba co víc královsky se u něj bavím. Protiválečné narážky posazené do neveselého lékařského prostředí, kde se tvrdá chirurgická práce střídá s čekáním na další várku a tudíž obrovskou nudou. A právě tahle prázdnota dává široký prostor k nespočetnému množství vtipů, konfrontací, škodolibostí a dokonalých dialogů. Dnes už nezaměnitelné herecké obsazení je jen třešničkou na dortu. Celý seriál se dá více méně rozlišit na dvě poloviny, rozdělené právě pozměněným hereckým obsazením, byť jeho jádro zůstává. Neodvážím se říct, že je jedno lepší než druhé, každé má své kouzlo a dává seriálu určitý nezaměnitelný punc. Díky poctivé práci celého štábu vzniknul seriál, s nezaměnitelným kouzlem a humorem, který je stále více než aktuální a bavit bude ještě mnohé generace. Perla seriálové tvorby přetékající dokonalou ironií. 100%. (31.03.2006)

Nejoblíbenější postava: Charles. Nejlepší záporák: Frank. Nejoblíbenější hláška: "Řikals, že je mrtvej? - A už je mu líp." Nejoblíbenější dialog: "Nevypadáte jako Číňan. - To by nevypadal ani Ling Čou." Nejoblíbenější epizoda: Příjezd B.J. Největší sympaťák: Traper ("Jsi ženatej? - Tu pomluvu vymyslela moje žena"). Nejlepší generál: "Tady generál O'Reilly." Nejlepší blondýna: Šťabajzna Margaret. Nejlepší doktor: Hawkeye. Nejlepší Libanonec: Klinger. Nejlepší kavalerista: Sherman T. Potter. Nejlepší šéf: Henry Blake. Nejlepší mechanik: Seržant Rizzo ("trvalo mi 11 let, než jsem se stal sežantem. 5 poprvé a 6 podruhé"). Nejlepší granát: Letákový. Nejlepší boxer: Otec Mulcahy ("Protestanti 15, katolíci 3. Ale my se jentak nedáme."). Nejzmatenější špión: Plukovník Flagg ("udržuji se ve stavu permanentního zmatení"). Nejlepší barva: zelená ("tuhle jsem se řízl a tekla mi khaki"). Nejlepší věta na baru: "Ne peníze, ne ohnivá voda." Nejlepší nápoj: Hroznový Nehai. Nejlepší... P.S. Co píše Canakja je naprostá pravda, ale tak nějak jsem si na seriál zvykl, že mi chybí, když ho zrovna nevysílají. (26.09.2006)

Najlepší seriál 70.rokov a má veľa fanúšikov aj dnes. Tento seriál vám odporučí každý a ja tak isto. Vynikajúci seriál z prostredia vojenskej poľnej nemocnice v kórejskej vojne.Veľmi humorne podané ako vážne, tak aj veselé situácie. Ale nesmieme tiež zabúdať na diely, ktoré boli mienené úplne vážne. No pre mňa je to fakt výborne urobené a šírim len chválu a všetkým odporúčam. (10.12.2012)

Přiznám se, že zpočátku jsem tomuto válečnému seriálu nemohla přijít na chuť a odmítala jsem ho mít puštěný i jako zvukovou kulisu. Ale díky příteli jsem MASHi dala druhou šanci a děkuju mu za to. Způsob, jakým hlavní hrdinové berou válku a jakým se s ní vyrovnávají-tedy humorem, je neskonale příjemný a milý. Občas nastanou i dojemné chvíle, ale tomu u tohoto žánru není vyhnutí. Jedinečný je MASH oproti dnešním sitcomům především v tom, že má neobvyklý a unikátní humor a hlavně dílů je tolik, že máte pak delší dobu na co koukat. Jako nejzábavnější postavu shledávám Franka Burnse (slyší i na "kuní ksicht") - bez něj už to bohužel hodně ztrácí na kvalitě. A díl s imaginárním důstojníkem Tuttlem (015), kterého všichni obdivují, je GENIÁLNÍ. (27.11.2011)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)