Démanty noci

Už první švenk dává tušit, že se jedná nadrpůměrné dílo, které dokáže filmovou řečí a téměř beze slov popsat trýznivé běsy uprchlíků z na útěku z transportu a stejně tak někdy až absurdní válečné osudy. Do těch cca 60 minut je vměstnáno tolik událostí, vzpomínek a snů, že film hutností vydá za dva plnohodnotné celovečeráky. Zároveň však povídkový charakter námětu je i jeho limitem, neboť celovčerní film je na takto skromný a introvertní příběh možná příliš a s kratší stopáží by působil snad ještě razntněji. Démanty noci jsou ale rozhodně důkazem, že Jan Němec patřil v 60. letech bezpochyby mezi československou filmařskou elitu, a je škoda, že neměl k další tvrobě příznivější podmínky. (05.04.2013)

Jan Němec neuvěřitelně zachytil pocity dvou mladíků, kterým se podařilo utéct z transportu. Stále pronásledováni unikají, prodírají se hustými lesy, kde nadčasová kamera a mrazivá hudba (žádná) doplňují toto existencionální téma, lehce surrealistické výjevy doplněné vzpomínkami na domov..to vše jen podtrhuje celkovou hutnou atmosféru. V mnohém mi snímek připomínal oscarový Obchod na korze či Buñuelův Un Chien andalou. Jeden z vrcholů české kinematografie. (28.04.2007)

Bezduchá, ničnehovoriaca, nesympatická nuda, ktorej nemôžem dať lepšie hodnotenie. Dlhé naťahované zábery a úplne zbytočné scény či flashbacky zrážajú tento počin do odpadu. Príbeh, na ktorý by stačila 5 minútová stopáž trvá v tomto prípade vyše hodiny. Jediný klad, alebo skôr zaujímavosť je, že sa tu takmer nič nehovorí a dajme tomu na svoju dobu ako tak dobrá kamera. V závere sa pozerať viac ako 10 minút na starých, bezzubých dedkov, ktorí žerú, pijú, smejú sa, radujú sa a tancujú bolo už fakt cez čiaru. 10% (02.03.2019)

Démanty noci jako film selhávají, protože v nich vůbec nejde o transport smrti, natož o dva utíkající mladíky, ale o doslovnou ilustraci fenomenologického pojetí času (retence, protence, teď) s metafyzickým závěrem (cesta pokračuje). Taková filosofická pornografie. Němce zajímá spíše estetika pohybu (běh je doprovázen údery hodin. tance smrti) než hrůzy honu na člověka. Filosofii knihám, realitu filmovým příběhům. (25.10.2010)

Nudná a místy kontraproduktivní sázka na obrazovou symboliku a poetičnost, která v mých očích ubírá příběhu na naturalismu, tak precizně navozovanému ruční kamerou, absencí hudby a přesvědčivými neherci. Jisté scény jsou i po letech ukázkou dokonale atmosférické režie a tíživého vyprávění beze slov, jiné působí zdlouhavě a hlavně nekonečné flashbacky nám o ději ani postavách nic moc neřeknou... 60% (28.04.2016)