Diamanty noci
Diamonds of the Night
Diamonds of the Night
Obsahy(1)
Adaptácia literárnej predlohy Arnošta Lustiga je obrazom úteku dvoch mladíkov z transportu smrti. Prostredníctvom opakovaných prestrihov na spomienky, sny a túžby jedného z nich postupne sledujeme, ako všetko ľudské pomaly ustupuje živočíšnemu a pudovému, smerujúcemu len k jedinému cieľu - prežiť. Naturalisticky zobrazená situácia oboch utečencov - ich hlad, únava, i úzkosť, naznačujú snahu o záchranu za akúkoľvek cenu. Napokon sa však dvojica stáva štvanou zverou, lovenou pre potešenie senilných starcov zo sudetonemeckej dediny. Film stvárňuje prúd vedomia a odkrýva mieru úzkosti, opustenosti, poníženia a nemožnosti sa dorozumieť v odcudzenom a nepriateľskom svete. Celovečerný debut Jana Němca patrí k absolútnej špičke českej novej vlny, ale aj českej kinematografie vôbec. (STV)
(viac)Recenzie (172)
Velmi působivé zobrazení dehumanizovaného světa. ()
Na tento film a obecně filmy jemu podobné nemůžeme nahlížet, jako na klasické filmy, které s sebou nesou propracované příběhy a divácky to nemusí být úplně koukatelné. Tyto filmy s sebou naopak nesou jistou naléhavost a obrazotvornost, která má na diváka hlavně zapůsobit emočně a psychologickými postupy ho nechat se plně vcítit do nitra postav. To se zde opravdu podařilo a i přes svou jednoduchost neztrácí na důležitosti a kvalitě, jelikož i na svoji dobu musím říci, že to je i docela nadčasový film. Rozmýšlel jsem se i nad nižším hodnocením, převážně kvůli jednoduchosti filmu, ale jelikož jsem se nad celým konceptem filmu hodně zamyslel a na základě toho, co jsem napsal výše, dávám filmu nakonec 4*. Díky těmto filmům jsem pochopil, o čem vlastně ta kinematografie je - film nemusí být nutně propracovaný (ať už příběhově, či jakkoliv jinak), musí hlavně umět na diváka nějak zapůsobit a to jakýmkoliv postupem, který autor použije. ()
Ne nadarmo se kniha o české nové vlně jmenuje Démanty všednosti... Velmi syrový snímek. Srovnejte s tvorbou 50. let. Jednoznačně 5*! ()
já nevím...teda aspoň zatím nevím, zatím nehodnotím, zkusím se na to podívat ještě jednou...snad... ()
Kameramanské cvičení pánů Kučery a Ondříčka. Jinak nudný,nezajímavý film...75% ()
Opravdu mě nebaví se dívat dvacet minut, jak dva židovští kluci prchají lesem nebo přibližně stejnou dobu sledovat německé senilní a zpívající myslivce. Hlavně pak už nemám chuť sledovat další ze stovek filmových ztvárnění utrpení židů během 2. světové války. ()
Obtížná podívaná z dob "Nové vlny". Česká kinematografie jistě přišla znemožněním filmařské práce v době normalizace Janu Němcovi o možné další skvosty. Bohužel, stalo se a nelze odestát... ()
Tak to byl těžký kus! ()
Jízda. ()
jedna hvězda za kameru ()
Film na motivy knih Arnošta Lustiga zabývající se židovskou tématikou. K projekci tohoto filmu jsem se dostal čirou náhodou, a abych byl upřímný, tyto filmy nepatří k mým oblíbeným. Černobílý snímek, kde se moc nemluví, a řekl bych, že je také těžký na pochopení. Film skrývá mnoho významů a jinotajů. Alegorie není jediná věc význačná pro tento film, nýbrž pokus o reálnost, hlavně ze strany kamery. Roztřesené záběry snažící se zachytit autentičnost (např. běh, udýchanost apod..) Film bych doporučil spíše jako studijní materiál, protože v dnešní době není šance, že by zaujal novodobou mládež, navíc je dost zmatený. ()
Celovečerný debut Jana Němce, Démanty noci, je nápaditým experimentom, ktorého motívom je aj záznam emócií a ich následný prepis do filmového obrazu. Němec veľmi umne pracuje s porušovaním priamej línie naratívu a do hlavného príbehu zaraďuje spomienky na minulosť a nedávne udalosti, rovnako ako zhmotnené predstavy a obavy postáv. Pomocou tejto techniky rozprávania sa divák postupne stáva súčasťou deja a dokáže si k postavám vytvoriť osobný vzťah, pretože získa dojem, že ich veľmi dobre pozná. Němec si takisto uvedomuje, že film je najmä o rozprávaní cez obrazy a zrejme aj preto scenár obsahuje len veľmi malé množstvo viet. Do celého konceptu mi však nezapadali scény so skupinou nemecky hovoriacich poľovníkov. V zajatí dvoch utečencov skupinou starých lovcov som videl tendenciu vrátiť sa k lineárnemu rozprávaniu a vytvoriť tak pomyselný vrchol celej zápletky. Dovtedy bol film záznamom emócií a zhmotňovaním spomienok a strachu na filmový pás. Dej bol vyrozprávaný cez osobnú skúsenosť postáv a cez ich prežívanie daných okamihov. Scény s poľovníkmi z môjho pohľadu zvolený spôsob rozprávania uzemnili a prerušili kontinuitu. Samotný záver je dôkazom toho, že film by pokračoval v rozprávaní tou istou technikou, aká bola použitá na jeho začiatku. ()